Jsou to tak dvě nebo tři generace, co se koruna stromu naší společnosti začala odtrhávat od vlastního kmene a kořenů. Kdy jsme začali pohrdat elementárními přírodními zákony a měnit svět podle nikde neověřených představ. Tvrdý pád se nezadržitelně blíží.
Vlastimil Vondruška
historik a spisovatel
Jistě znáte ten vtip o muži, který padá ze střechy mrakodrapu. Když míjí desáté patro, říká si: „Zatím je to dobrý.“ Míjí deváté patro a říká si: „Ještě je to dobrý.“ Míjí osmé patro a medituje: „No, zatím pořád dobrý.“ A tak dále. Naše společnost, nebo chcete-li západní civilizace, je na tom stejně. Kolem kterého patra asi tak padáme a jak daleko je k zemi?
Strkáme hlavu do písku, a dokonce sami ten pád urychlujeme. To neříkám já, ale desítky renomovaných ekonomů, sociologů a politologů. Bývaly zlaté časy, ale už nejsou. Proč se v posledních dvou desetiletích potýká evropská společnost jen s problémy a neúspěchy, to však vykládají různě. Výmluvný je už sám fakt, že se jinak nesmiřitelné tábory odborníků shodují na tom, že recese, v horším případě hospodářská krize, je za dveřmi.
Jenže proč to tak je, když máme tak skvělé politické reprezentace? Nenarážím jen na tu dnešní, ale na všechny za posledních třicet let. Každá vláda přiložila polínko na cestě k dnešku. Už dlouho se hovoří o nesporném faktu, že základním problémem jsou nicneříkající fráze, co vlastně ona evropská myšlenka je a k čemu bychom měli směřovat. Skutečné koncepce založené na faktech, logice a inteligenci, však suplují efemérní nápady, někdy velice bizarní. Vize budoucnosti se smrskla na ideologické floskule, které jsou nesmyslné a ve svém důsledku nebezpečné. Vnímáme dílčí kroky, ale nikoli celek. Jenže chování společnosti má své hluboké příčiny a ty nechceme vidět.
Chiméra o pánech planety
Fungování společnosti si můžeme představit jako strom. Košatá koruna, to jsou jednotlivé kroky, které společnost dělá. Sem patří například zahraniční aktivity, hospodářská opatření, daňová, sociální či kulturní politika, činnost médií, volby, ale také revoluce a války. Kmenem stromu je ideologie v nejširším slova smyslu, která koruně předává živiny z kořenů. Právě na kořenech strom stojí, protože to jsou elementární zákony našeho bytí.
Ideologie a zákony bytí musí být v souladu a po celá tisíciletí to tak více či méně bylo. Jinými slovy, prostřednictvím ideologie se přírodní zákony bytí přenášejí do konkrétního života. Je samozřejmé, že ideologie měla a má různé podoby, což je logické, protože se podle konkrétních podmínek přizpůsobuje své době, životním podmínkám, stavu poznání a také potřebám vládců. Ale vždycky musí respektovat své kořeny.
Ve výsledku jde o složité vazby, a pokud se zpřetrhají, začne mít civilizace problémy a někdy i zanikne. Koruna schne, pokud jí kmen nepřivádí živiny a vláhu z kořenů. Stejně tak hyne společnost, pokud nedokáže uvést své jednání do souladu s elementárními zákony bytí, ať si politici, komentátoři, novináři a aktivisté vymýšlejí, co chtějí.
Imperativem existence jsou v první řadě přírodní zákony, které platí pro rostliny, živočichy a samozřejmě i pro nás. Můžeme si namlouvat, jak jsme chytří a nezávislí, ale neomezenými pány planety nikdy nebudeme. Jsme tu jen v dočasném podnájmu a platí pro nás stejná pravidla jako pro jiné živočišné druhy. Musíme si umět zajistit potravu a nasytit se, musíme mít své doupě a ohřát se v něm, mít partnera a zplodit potomky, musíme děti vychovat, chránit a předat jim to, co máme a umíme. A musíme se bránit těm, kdo by nás ohrožovali, ať už zbraněmi, nebo jinými formami násilí.
Komu by se chtělo pracovat
Etologie se v rámci zoologie zabývá studiem chování živočichů, neboť i ti si vytvářejí různé vzorce chování nezbytné pro přežití. Ale vždycky to dělají racionálně, protože jinak zemřou. V jejich případě existuje v rámci onoho pomyslného stromu přímá vazba mezi kořeny a korunou. Zvířata jednají přirozeně, nikoli ideologicky.
I naši pradávní předci se chovali přirozeně. Jenže jakmile začal předchůdce člověka brát rozum, začal přetvářet svět kolem sebe. Proto se vyvinul v homo sapiens. Rodící se ideologie vytvářela modely chování, jejichž smyslem bylo zajistit pro homo sapiens lepší životní podmínky při respektování elementárních přírodních zákonů. A tak to bylo po celá tisíciletí.
Jsou to tak dvě nebo tři generace, kdy začala část světa pohrdat elementárními přírodními zákony a měnit společnost podle modernistických a nikdy a nikde neověřených představ. Koruna ztratila spojení s kořeny. K čemu to vedlo? Chceme dobře žít, ale pokud možno pracovat co nejméně, chceme fungující společnost, ale přitom ji boříme nesnášenlivostí a sobectvím, chceme svobodu slova, ale současně zakazujeme názory jiné než ty oficiální, chceme chránit přírodu, ale přitom ji devastujeme výrobou zbytečného zboží a technologiemi, které nás ve své podstatě ohrožují (včetně mnoha greendealových experimentů), chceme mít bezpečné ulice, ale přitom se zločinci trestají mírněji než ti, kteří si pustí ústa na špacír, chceme demokracii, ale přitom adorujeme menšiny na úkor většinové společnosti, chceme být moderní, a proto ničíme přirozenou heterosexualitu a pohrdáme stabilními rodinami, chceme vzdělané děti, ale učíme jen modernistické fráze, místo abychom je nechali přemýšlet, vyhazujeme státní prostředky na naprosté nesmysly, a ještě si myslíme, že nad nás není. Je toho hodně, co jsme ve jménu ideologie povýšili na moderní životní styl a co je zcela v rozporu s naší biologickou podstatou.
Ano, zdánlivě je to „ještě dobré“, ale tvrdý pád se nezadržitelně blíží. Historická zkušenost říká, že v určité fázi mu už nejde zabránit. Pád se však dá zpomalit, aby dopad nebyl tak drastický. Je alibismus sedět s rukama v klíně a věřit, že přijde změna, kterou zařídí nějaký politik. Nezařídí nic, leda to, že místo jedné tváře budeme na obrazovkách vídat jinou. A přibudou nějaké další úřady. Řeči se vedou a vedou – a my padáme pořád níže a rychleji. Bohužel, za chyby se platí.
Chleba nevyřečníte
Co se tedy dá vlastně dělat? V určité situaci musí každý začít především sám od sebe. Pokud změníme náš vlastní přístup k životu a budeme se chovat pragmaticky, racionálně a budeme respektovat kořeny onoho pomyslného stromu, můžeme pomalu měnit myšlenkové klima naší společnosti. Nejde však jen o tohle. Současně je třeba kultivovat naše duše v nejširším smyslu slova. Žij a nech žít!
Je to běh na dlouhou trať a změna se nedá zvládnout v horizontu jedné generace. Jsme myslící bytosti a v oblasti technologií jsme toho dokázali hodně. Nějak však zapomínáme rozvíjet sami sebe – toleranci, porozumění, soucit či přátelství, neboť bez toho také nepřežijeme.
Nehodlám nikomu radit a v tak krátké úvaze to ani nejde. Každý se však může svobodně rozhodnout, zda chce sledovat z okna romantický západ slunce se svým partnerem či přáteli po boku, anebo totéž na displeji svého tabletu. Nápravu máme stále ve svých rukách. Možná to bude bolet, ale i to patří ke skutečnému životu. Chléb svůj vezdejší budeš dobývat v potu tváře rukama, nikoli řečněním.
