Zemědělství je základem každého státu, neboť výroba potravin je z hlediska hospodářské strategie a soběstačnosti tou nejdůležitější odpovědností každé politické reprezentace. Kolektivizace komunistického režimu se vším morálním bahnem a porušováním základních lidských práv zanechala po 40 letém vládnutí zemědělství ve stavu, kdy mohlo vcelku dobře konkurovat západním rozvinutým zemím. Jak je možné, že se tak nestalo a že jsou zemědělci ještě dodnes na chvostu naší ekonomiky a jejich příjmy, i když zabezpečují výrobu potravin, jsou jedny z nejnižších.

Abychom se mohli dostat k jádru věci, pojďme se pokusit rozklíčovat, jak se v rámci EU, ale i ostatních zemích politici chovají k zemědělcům.

A.
Každý výrobek má nějakou cenu, která odpovídá nákladům na materiál, mzdu, režii a daňové odvody státu. Toto platí u průmyslu, obchodu a služeb. V zemědělství toto jednoduché pravidlo ale neplatí. Ptáte se proč tomu tak je? Nato by nám měli odpovědět hlavně politici. Ti se k tomu ale jaksi nemají.  Pokusme si na tuto neobvyklou věc v tržní ekonomice odpovědět sami. Všeobecně se tvrdí, že zemědělci tvoří v potravinách nadvýrobu, o kterou nemá trh zájem a že se musí zemědělská výroba omezovat. Také se argumentuje  tím, že naši zemědělci vyrábí potraviny příliš draze. Z těchto důvodů se postupně v našem státě omezovala výroba vepřů, hovězího dobytka, skotu, drůbeže, cukrové řepy, ovoce, vinné révy, zeleniny, brambor a mnoha dalších velice důležitých produktů. Na druhé straně do naší země začaly proudit vrchem i spodem potravinové produkty z jiných zemí, hlavně západních. Tento stav mohl nastat z jednoho prostého důvodu. Zemědělce ve vyspělých západních státech výrazně dotuje stát. Naše zemědělce ale dlouho nedotoval nikdo. A i dnešní dotace jsou spíše pro smích, než pro narovnání rovnocenných podmínek. Politická reprezentace, ta minulá, ale i současná je buď hloupá, nebo je nepřímo korumpována konkurencí. Po dobu dvaceti let nebyly naše vlády schopny nalézt žádné řešení, které by zemědělcům zaručilo rovnocenné podmínky na trhu.

B.
Pojďme se pokusit zodpovědět otázku, proč se vlastně výroba potravin dotuje. Je to opět politická záležitost.
V oblasti zemědělství se vlády a politická reprezentace chovají jako socialističtí plánovači, což není nic jiného, než lživý populizmus.
Cena potravin je velice choulostivá záležitost, občan ji vnímá citlivě a politici si své voliče nechtějí naštvat jejich zdražováním. Proto schodky, které vznikají na straně zemědělců, prostě zalepují dotacemi. Je to celé hrozný podvod na lidi. Vzhledem k tomu, že stát hospodaří jen a jen s penězi z daňových výnosů, tedy s našimi penězi, musí nám je prvně vzít, aby s nimi posléze mohl zadotovat zemědělce. Ve skutečnosti pravdivou cenu potravin v obchodech nevidíme, ale přesto ji všichni platíme. Tak to prostě je. Politické strany ale svorně hlásají, že nedopustí zdražování potravin. Vážení, oni vám bezostyžně lžou.  Aby se výroba jakéhokoliv produktu mohla začít snižovat je třeba zvýšení produktivity a snížení všech nákladů. Politici to ale doposud dělají přesně naopak. Dotační politikou pokřivili trh a zemědělce sráží na kolena. Jak by mohlo zemědělství prosperovat, když jejich náklady jsou vyšší než tržba? Tragedií našeho zemědělství je, že minulý režim i přes jeho neoddiskutovatelnou neschopnost řídit efektivně stát, udržoval zemědělství na slušné technické úrovni. Dnes stojí zemědělství na okraji zájmů politiků.

C.
Co by se muselo stát, aby se tento nesmyslný podvod přestal provádět?
To bude zřejmě jeden z nejbolestivějších přerodů v rámci ČR, celé Evropy a světa. Narovnat ceny potravin na skutečnou úroveň bude současně znamenat narovnání ekonomického marasmu a navrácení ekonomiky do spravedlivé rovnováhy. Ve své podstatě tento nepopulární krok sebou přinese mnoho pozitivních změn.

1. Zemědělství začne vytvářet nová pracovní místa.
2. Posílí se stabilita a konkurence schopnost.
3. Zemědělství bude schopno reprodukovat svůj majetek, obnovovat a modernizovat technický park.
4. Razantně se zvýší produktivita, která bude tlačit přirozenou cestou na snížení cen produktů.
5. Státu odpadne přebujelá administrativa spojená s přerozdělováním dotací.
6. Zemědělci budou ekonomicky schopni zajistit zpracování svých výrobků do dalších fází polotovarů nebo i finálních výrobků.
7. Lze předpokládat, že se postupně obnoví uzavřené provozy mlékáren, porážek dobytka, pekáren, obchodů a dalších výroben navazujících na zemědělskou výrobu.
8. Na venkov se vrátí tolik potřebná infrastruktura, která z vesnic vymizela vinou neoprávněného a pokřiveného přerozdělování daňových výnosů.
9. Obnovou zaniklých provozoven prvovýroby, které z výše uvedených důvodů nebyly schopny konkurovat řetězcům, které dnes diktují zemědělcům ceny, by se začal tento negativní jev vytrácet, neboť by zemědělci přestali být závislí na obchodnících.
10. Nastartoval by přirozený proces obnovy přidružené zemědělské výroby, která z vesnic zcela vymizela. Jedná se o velké rozšíření výrobního potenciálu. Ten stát potřebuje ze všeho nejvíc z důvodu tvorby pracovních míst, které na venkově chybí (na venkově je nejvíce nezaměstnaných).  
11. Stát by na druhé straně měl z důvodu úspory na dotacích ulevit na daních občanů, aby se pokřivený systém postupně vyrovnal. Zřejmě by muselo dojít i k dorovnání důchodů a sociálních oblastí.

Stát by měl v první řadě vytvořit zemědělcům rovnocenné podmínky na trhu pro pěstování různorodé produkce jak v oblasti živočišné tak rostlinné výroby. Měl by zemědělce stimulovat k produkci biopotravin, které v celém světě zaznamenávají obrovský nárůst poptávky. Ale hlavně by měl vytvořit podmínky, které budou umožňovat spotřebu produktů přímo v místě nebo blízkém okolí výroby. Toto je cesta ke snižování nákladů a ceny potravin.
Tou samou cestou musí jít i celá Evropa jinak to nebude fungovat. A nebo nepovolit dovoz dotovaných produktů.

Pár příkladů: Kozí farma – aby posílila svojí ekonomiku, začne vyrábět vlastní produkty z mléka. Tyto následně prostřednictvím své prodejny nabízí spotřebitelům v blízkém, ale i vzdáleném okolí. Vzhledem k tomu, že jejich chov je založen na biofarmě je o jejich produkty velký zájem a farma bude prosperovat, vytvářet pracovní místa a přidanou hodnotu.
Brambory – odrůd brambor je ve světě cca 300 druhů. Česká republika jich ale zná jen několik. Zemědělec, aby zatraktivnil svoji výrobu, nabídne trhu opět prostřednictvím své prodejny zcela nové atraktivní odrůdy všech možných barev a tvarů. Opět je třeba tyto plodiny pěstovat na přírodní bázi hnojiva, tedy bioplodiny.
Biopalivo – v Rakousku existuje farma, která si vyrábí svoje vlastní biopalivo ze semen slunečnic. Tato farma pokrývá svoji spotřebu pohonných hmot z 99%. Úspory jsou obrovské. Pokud se někdo domnívá, že se jedná o složitý a nákladný proces, jste na velkém omylu. Toto jednoduché zařízení vlastní rodinná farma, která hospodaří na 60-ti hektarech. Majitel farmaří, hospodaří na své farmě a ještě chodí do zaměstnání. Možnost zvyšování produkce tohoto paliva a jeho regionální prodej je cestou k dalšímu posílení venkova.  
Automaty na mléko – tento geniální nápad je jednou z cest k prosperitě zemědělské výroby.  Mohou být všude ve školách, ve městech a v závodech.

Takovéto aktivity a desítky dalších by měl stát podporovat a ne přerozdělovat nesmyslné dotace. Je to jen otázka schopných a chytrých státotvorců a ne hladných politiků, kteří ve svém životě nic výrazného nepředvedli, ale v parlamentu a v senátu by rádi za 150 000,- platy v klidu a pohodě seděli.