• Už rozdělení policie na státní a městskou, případně dopravní, přináší problémy, které by bez tohoto rozdělení nebyly.
• Časté problémy s podplácením policistů, zločinné gangy policejních (nebo bývalých) příslušníků, problémy s BIS, Úřady pro kontrolu ústavnosti atd. ukazují na to, že i v této oblasti je řada záležitostí, které vyžadují důsledné řešení.

Policie si zvolila za svoje pracovní krédo POMÁHAT A CHRÁNIT.
A jaká je skutečnost?

Statistika říká: v ČR je odcizeno ročně téměř 44 000 ks motorových vozidel a 50 000 vykradených aut. 
Objasněnost krádeží dvoustopých vozidel je u nás 15 %, ale například Švédové mají 93%.
V rámci celé Evropy se objasní kolem 60% odcizených aut. To ale znamená, že se v ČR krade 12 aut denně, tedy každé dvě hodiny jedno.

Tato statistická čísla jasně vypovídají o tom, že je něco v nepořádku!

Pokud vezmeme v úvahu, že každá krádež zabere určitou časovou přípravu, dále vlastní realizaci, rozebrání auta na náhradní díly, převozy, úkryt, zfalšování identifikačních kódů, zajištění nových dokladů, poznávacích značek, vyhledání klienta a vlastní přepis, zabere každé ukradené auto mnoho času. Vše nasvědčuje tomu, že v těchto zlodějských praktikách je zainteresováno obrovské množství lidí. Jak je ale možné, že to zlodějům prochází? Na kterých stupních stát, policie a justice nekoná své povinnosti? Jsou známy případy, kdy postižený občan bere spravedlnost do vlastních rukou a je schopen si auto po bazarech vyhledat sám. Pojďme se pokusit vyjmenovat oblasti, ve kterých stát a policie selhává.
 
Pokud by policie skutečně chtěla vyhledat a dopadnout pachatele proč:
– neprovádí pravidelné kontroly všech autobazarů
– neprovádí pravidelné kontroly všech vrakovišť
– nekontroluje bazary, přes které se prodává vše, co se ukradne z aut
– nezajímá se, kde zloději přišli k majetkům i přes to, že jich je většina evidována na pracovním úřadě nebo vlastní fiktivní firmy
– nepožaduje takové změny v legislativě, které by zabránily lehkému zlegalizování ukradených aut
– policie nemá zájem na trvalém prověřování podezřelých lidí, kteří již léta páchají zlodějnu a prostě jim to prochází….

Naskýtá se otázka.  Je vůbec možné, že by se tento stav, který trvá téměř dvě desetiletí, mohl být normální? Odpověď zní zcela jistě, ne. Tak co zatím  vězí?

Obrovské ekonomické ztráty občanů a firem, která tato zlodějna způsobuje v rámci našeho státu, se samozřejmě projevuje v celkové ekonomice státu, neboť se jedná o desítky miliard. Světové instituce, které se zabývají touto problematikou tvrdí, že v oblasti krádeží aut se již objem financí, který zlodějnou proteče, vyšplhal výš než tržby z obchodu z drog.

A to je ten hlavní problém, zlodějské řemeslo prostě vynáší.

A co na to náš stát, vláda, ministerstvo vnitra, parlament, senát, soudy a policie?  Přece nic.

Že by na zprávách o prorůstajícím organizovaném zločinu do politických stran, justice a státního byrokratického aparátu přece jenom něco bylo? Jak si jinak vysvětlit totální nečinnost policie a orgánu v trestním řízení? Kdo je za toto totální selhání zodpovědný?

Jak je možné, že politické strany nejsou schopny nalézt za tolik let vládnutí zákonné nástroje k nápravě?

Jak to, že náš stát neumí nebo nechce chránit?