Pomoc ohroženým občanům v zahraničí je hloupost, pane prezidente?
JIŘÍ MAŠEK
Pomoc ohroženým občanům v zahraničí označit jako hloupost? Že náš „opoziční“ prezident občas žije mimo realitu, to už asi pochopil každý. Ale to, co předvádí teď, je opravdu ukázková indispozice člověka, který sedí na Hradě, jako by vůbec nechápal, co se kolem něj děje.
Na jedné straně máme premiéra, který spí čtyři hodiny denně a řeší velmi konkrétní situace – jak dostat naše lidi z Blízkého východu,.
Tam se právě rozjíždí další kolo konfliktu a přes půlku světa létají rakety.
To je reálná situace, kdy jde o bezpečnost občanů této země.
O životy lidí, kteří mají český pas a očekávají, že jejich stát se o ně v krizové situaci postará A tak to je správně.
Nebo snad někdo vážně tvrdí, že se na ně máme vykašlat?
A pak přijde prezident republiky, člověk, který má být hlavou státu a symbolem odpovědnosti, a s naprostým klidem prohlásí, že záchrana našich lidí je okrajový problém a vlastně hloupost.
Opravdu?
Od kdy je ochrana životů vlastních občanů okrajová záležitost?
Od kdy je starost o lidi s českým pasem „hloupost“?
Člověk by čekal, že někdo, kdo sedí na Pražském hradě, bude mít alespoň elementární cit pro vážnost situace.
Prezident, který půlku času tráví na cestách, veletrzích, návštěvách a na rekreacích, v pohodlném režimu, si pak dovolí poučovat ostatní o prioritách státu.
Opravdu zvláštní moralizování.
Jaké jsou tedy podle něj skutečné priority?
Co je důležitější než bezpečí vlastních občanů.
Vzpomeňme na absurdní epizodu se SMS zprávami. Tam jsme řešili údajné ohrožení demokracie, protože někdo napsal pár zpráv.
Opravdu je tohle ten obrovský problém, který měl otřást republikou?
Přitom jde o člověka z prezidentského okolí, který se pouští do věcí, na které vůbec nemá žádnou kompetenci. A co je úplně nejabsurdnější – právě prezident autora SMS svému příteli nahlásil na policii, místo aby to řešil přímo a věcně, udělá z toho mediální cirkus.
Proč se z toho muselo stát další politické divadlo?
A vrcholem všeho je příběh o „nestranném“ prezidentovi. Prezident republiky skládá slib na Ústavu České republiky.
No a to znamená, že má stát nad stranami, nad politickými tábory, že má reprezentovat stát jako celek.
Jenže pak se dozvídáme, že se domlouvá s člověkem, který organizuje masové protivládní demonstrace a aktivně vstupuje do politického boje – s Mikulášem Minářem – o tom, co se bude a nebude říkat z pódia.
Jak tomu máme rozumět?
Takhle vypadá nestrannost hlavy státu?
Nejdřív tyhle demonstrace veřejně podpoří.
Nechá se oslavovat, nechá se prezentovat jako symbol opozice.
A když začne být trochu horko, najednou skoro na kolenou prosí: prosím, nedělejte ze mě vůdce opozice.
Ale kdo jiný jím byl od samého začátku?
Kdo jiný se nechal vynášet na piedestal jako politický symbol?
A kdo jiný teď předstírá, že s tím vlastně nemá nic společného?
A pak přijde úplně nejlepší moment.
Prezident, který sám rozjede celý tenhle cirkus, který do veřejného prostoru pustí moralizování, nakonec prohlásí o premiérovi a vládě, že se prý věnují hloupostem.
Aktivní hráč opozice, který zároveň předstírá, že s ní vlastně nemá nic společného.
Kdo tu vlastně vytváří zbytečné konflikty?
Kdo tu z banalit dělá národní drama?
A kdo tu nakonec káže o hloupostech, které prý řešíme?
Takhle má vypadat důstojnost prezidentského úřadu?
