Jeden z těchto orgánů je v demokratické společnosti potřebný, dva už ne. Jako pojistka demokracie se senát moc neosvědčil, spíše jen občas napraví nějaké menší chyby, které způsobil parlament, ale to stojí asi více prostředků než jeho provoz. Spíše zdržuje rozhodnutí a blokuje nebo ruší usnesení Poslanecké sněmovny.
Při volbě do těchto orgánů si občané (ale z hlediska % čím dále méně) vybírají představitele, od kterých dle programových prohlášení jejich stran nebo i jejich vlastních to budou dělat co nejlépe. V následujícím období však se většina těchto zvolených představitelů projeví jako nesolidní, nebo tlučhubové, nebo naopak jako naprosto do jednání a navrhování zákonů nevstupující členové parlamentu. Ve sporných případech klidně opustí stranu, za kterou byli zvoleni a přejdou k protistraně. Voliči na to mohou pouze koukat „s otevřenou pusou“, i když by to nemělo být vůbec přípustné.
Nejdůležitějším pro poslance je zúčastnit se co nejvíce zahraničních cest do co nejméně politicky zajímavých států a utratit přitom co nejvíce prostředků „z kapes daňových poplatníků“.
Důležité je také vyinkasovat všechny možné „prebendy“, např. příspěvek na svého asistenta, který tak sám (většinou je to manželka) bere 2 x víc než je běžný plat českého pracujícího, nebo příspěvek na dopravu, přesto, že ji má zdarma. Podobné nelogičnosti se v parlamentu považují za normu, všude jinde v podniku by takového člověka vyhodili.
Důležité také je, když chce poslanec něco prosadit, tak aby to dal jako přídavek k nějakému zákonu, který se týká něčeho úplně jiného a jeho záležitost se tak lépe ztratí a ostatní poslanci si toho při hlasování nevšimnou.
Nebo „porcování medvěda“, připomínající dělení bonboniéry, kterou někdo dostal ke svátku. Jenže tato „bonboniéra“ stojí často kolem 20 miliard Kč.
Specialitou parlamentu je naprostá neprůhlednost zákonů, desítky zpřesňujících dodatků („ve smyslu zákona toho a toho…“), které zaručují, že to normální občan, podnikatel a často ani průměrný právník nedovede vysvětlit a aplikovat.
A vůbec nejdůležitější je udělat takovou chybu v zákoně, která způsobí (jako letos sociální pojištění dle chyby zákona z roku 2007) možnou ztrátu ve státním rozpočtu kolem 130 miliard Kč, když si všechny orgány vzniklý dluh státu budou vymáhat. Co je proti tomu nějakých pár miliard Kč, které by se mělo dát důchodcům, aby jejich úroveň dále neklesla.
