Jsem unešen články Pozitivního Světa.

Naprosto trefné a jasné. V mnohém připomínající styl pana Peroutky. Přeji vám opravdu úspěch. Zatím mám malý komentář k článku o Právu. PRÁVNÍ PROBLÉM Nezbývá mi, než aplaudovat článku o tomto problému. Vychází z něj, že mravnost a pravda by měla začít u politiků, právníků a všech představitelů. Neúprosné vyžadování těch „dole“, ode všech těch „nahoře“. Náš lid je unaven, rozčarován nad stavem věcí, do naprosté letargie – i nad svým vlastním osudem. Náboženský symbol desatera od pradávna obsahuje pět P a několik navíc. Morální řízení se dle tohoto desatera by světu a státu stačilo k ideálnímu výkonu práva.

Jenže zde jsou mnohé okolnosti, které nepřejí takovému zjednodušení práva. V nejprvnější řadě by minimálně devadesát procent právníků přišlo o chleba. To už je nějaká síla. Nemusíme si namlouvat, že to je chleba pracně vydobytý v potu tváře. Původně tuto práci vykonávali velice chytří a moudří lidé. Dnes v naprosté většině zůstala jen vychytralost. Protože má v rukou samoregulaci a řízení svých věcí, vytvořili v pravdě ráj na zemi – ale striktně jenom pro sebe. Není tajemstvím, že jejich pracně vydobytý chléb je bohatě namazán tím nejjemnějším máslem, obložen tou nejlepší šunkou. Především proto, že jsou z poplatníkových daní na našich universitách školení intrikáni. Na žebříčku ctnostinejhorší spodina. Čím větší lhář, čím bezohlednější sobec, o to víc je honorován a ctěn.

Příkladně pan Sokol vyniká mezi svými kolegy, což je znát také na jeho honoráři. Ovšem neměli bychom jemu křivdit, protože on je idol všech právníků, kteří bez uzardění mu přímo závidí jeho eskamotérské úspěchy u soudu a jeho „pracně“ vydělané honoráře ze státní pokladny a z obětí jeho klientů.    

   Houšť a naprostá nepřehlednost práva je hlavně proto, že mnoho právních kapacit si vytvořili celoživotní zaměstnání vymýšlením všech těch právních biblí. Nastojte, je málo takových  povolání, jako to právní, které přináší volnost a jmění v tak velkém rozsahu. Proto dnes snad už není práva, které v jiné bibli naprosto odporuje tomu prvému. Je jen na šikovnosti toho kterého právníka, aby našel tu správnou formuli, kterou právě a momentálně klient potřebuje.

Je pouze jedna cesta, jak zmírnit dopad vysávání pijavic na těle národa. Zjednodušit zákony na občanskou srozumitelnost tak, jak původní pisatel naznačuje. Honoráře změnit na otázku cti a ne peněz. Mnoho právníků by samo od sebe odešlo – třeba do vlády, někam jinam a třeba i do zahraničí. Na rozdíl od doktorů by národ rozhodně neprodělal. Zatratili jsme náboženskou výchovu a zůstali nám ateističtí právníci, politici, bez-věrné orgány a nájemní žoldnéři. Přesto však v mnohém ateistovi zůstává podhoubí vštěpované rodiči a prarodiči. Cílevědomým náboženstvím, ne pánbíčkářstvím, toto podhoubí kultivovat. Vyzdvihovat mravní hodnoty a zažraný nešvar dlouhodobě napravovat. Co je dobré pro národ, je dobré i pro mne.          Nic než národ. Už jeden chytrý politik řekl: Každý z nás by se neměl ptát „ co národ může udělat pro mne“. Měl by se však ptát: „Co já mohu udělat pro národ“. Toto musí být základní pilíř každého veřejného služebníka.     Jejich nadutost,  přezíravost lidí,  kterým mají sloužit,   musí skončit – u smetáku.

Bajaja007