V rámci procesu rozkládání státu jsme přímými svědky snah o „zbožštění“ práva (a zákonodárců). Snah o odtržení od jeho smyslu – spravedlnosti.
„Henychova rovnice“, podle které byly vyřazeni tři prezidentští kandidáti, bezpochyby vejde do dějin. Tvrzení, že „smícháním 30%ní a 40%ní vodky získáme 70%ní“, je prostě neodolatelné perpetuum mobile :-). To, jak a proč obhajoval tento postup ministerský úředník, je možné pochopit.
Pokud jí ale začne obhajovat elitní právník, významný člen establishmentu a jeho obhájce … stojí za zamyšlení, proč.
Ve svém textu Tomáš Sokol (doporučuji se podívat na diskuzi pod blogem, je tam vesměs precizní polemika) prvoplánově tvrdí, že „co je psáno, to je dáno“ a je irelevantní, jak velký je to nesmysl. Nebo spíše, v jeho pojetí slovo „nesmysl“ nemá význam a je zbytečné o něm diskutovat. Zkrátka, pokud se zákonodárce rozhodne nerespektovat matematické, přírodní nebo jiné zákony, zdravý rozum nebo tak něco, je to jeho svaté právo, svobodná vůle a rozhodnutí. Kdo remcá, nechápe prý právo. V tomto pojetí jsme svědky zbožštění práva nebo přesněji zákonodárců. Zákon platí a všichni se mu musí podřídit. Ordnung must sein!
V určitém kontextu je to pravda. Ministerští úředníci se něčím řídit museli a těžko – bohužel – můžeme očekávat, že se vzbouří byť proti zjevnému nesmyslu. V této kauze jsme svědky paralýzy výkonu státní správy i přímých důsledků aplikace vypjatého právního pozitivismu v praxi.
Můžeme se ale s takovým přístupem spokojit? Rozhodně ne! Ona rovnice interpretující zákon zcela evidentně ignoruje logiku a zdravý rozum a je zjevně nespravedlivá.
Už Římské právo definovalo samo sebe jako umění dobrého a spravedlivého. Tomáš Akvinský ho definoval jako řád rozumu za účelem společného dobra. I dnes laici chápou právo a právní stát především jako soubor pravidel a postupů zajišťujících spravedlnost a rovnost před zákonem pro všechny.
Taková slova ovšem v textu pana Sokola nenajdeme. Řád rozumu? Spravedlnost? Ne. Jde o něco jiného. Jde o to nám v druhém plánu vpálit do hlavy jiné pojetí práva, které tak důvěrně známe z nedávné historie i současnosti: právo je to, co je prospěšné pro…(vůdce, pracující lid, kmotry a kmotříčky…). Jde o to odtrhnout právo od „řádu rozumu a spravedlnosti" a učinit ho tím nezávislým na svých základech.
Řečeno slovy spisovatelky Lenky Procházkové:
Ve jménu spravedlnosti páchají křivdu.
Jménem mravnosti hájí nemravnost.
Ve jménu zákona porušují zákon.
Ve jménu pravdy šíří lež.
Pod jménem cti jednají bezectně.
Ve jménu dobra slouží zlu.
Jaroslav Kuchař
Souhlasím s pisatelem a mám také takový dojem. Jsem přesvědčen, že kdyby se u nás zavedlo právo dle „Desatera božích přikázání“, které by hájili právníci, bylo by v našem státě spravedlivěji! To co se zde děje NENÍ PRÁVNÍ STÁT !
Několikrát jsem si zde všiml článků pana Kuchaře. Jsou nadprůměrně přesné.
……
Právníci skutečně dosáhli ráje na zemi. Jejich právo na nevyplněné sněmky, je pověstné. Jejich právo na svobodnou pracovní dobu, skálopevné. Jejich právo rozhodovat jak oni chcou, neoddiskutovatelné. Jejich právo hledět na klienty arogantně, jako na dojné krávy, nezadatelné. Jejich svoboda kalit vody ve kterých se pohybují a dělat ještě větší Kocourkov, ve jménu svobody podnikání, je garantované. Jejich právo krasořečit a dlouhodobě psát zákony za poplatníkovy peníze, je dané. Právě proto na naprosto většinu zákonů máme zákony dva. Jeden pro a jeden proti. Záleží jen na těchto nadlidech, které si vyberou.
Není jiného povolání, které by se blížilo takovému ráji na zemi. Ani politici nemají takové svobody. Snad právě proto se tyto profese spojují v jedno a tak vznikají „nadlidé.“ V tomto jsme opravdu svědky zbožštění práva – přesněji zákonodárců. Jeden z představitelů je zminovaný pan Sokol. Dokáže bez uzardění překroutit slovo boží i desatero přikázání a bere za to pohádkové sumy. Už to samo je popření práva, tak jak je chápaný slušnou většinou.
Právník podle definice je člověk, který nejen studuje práva, ale učí se na universitách změnit jakoukoliv pravdu na jakoukoliv lež ve prospěch klienta, protože za to je hlavně placený. Není jiného závěru, že stát by měl být řízený ne politiky, ale odborníky. Dále právní osoba by měla být odtržena od procesu řízení státu, protože podle definice jsou to školení lháři. Rozhodně platí i na ně výše uvedená slova Lenky Procházkové.
Naprosto souhlasím s článkem pana Kuchaře: Je to Bahno a jen lidé s nadledem, přehledem se srdcem národovce by měli být našimi vedoucími. Všechen slušný lid by se měl postavit za takového člověka, jako je pan Okamura. Má národní hrdost a nadhled za dvě stě sněmců a často rozených čechů, kteří se chovají k vlastním lidem jako okupanti.