„Haló, starosto!“ Volá na mne sousedovic Tonda. „Ten novej ministr financí je stejnej osel, jako ten předešlej, vžycky když jim dojdou prachy, tak lákaj lidi na státní dluhopisy. Ví vůbec lidi, že si kupujou vlastní dluhy?“
Prosté konstatování občana Tondy v podstatě přesně definuje ekonomický stav naší země. Dluhopisy, které pravidelně (ob půl roku) ministerstvo financí vypisuje (a jak je vidět, je zcela jedno, kdo mu zrovna šéfuje), jsou záplatou pro bezednou díru způsobenou téměř 200% zadlužením naší země vůči celému jejímu ročnímu státnímu rozpočtu. Ekonomičtí zoufalci (Kalousek, Fisher a spol.) vytloukají dluh dluhem. Půjčují si prostřednictvím dluhopisů, aby mohli vyplatit ty předešlé. Myslím, že Fisherovi je třeba dát také nějaké to ocenění na evropské úrovni, neboť se ukazuje, že rovněž neumí nic jiného, než jeho předchůdce Kalousek, tedy zadlužovat stát. V této souvislosti je třeba poukázat na super výnosnost transakce s dluhopisy. Pokud státu půjčíte tisícovku na celý rok, z vyplacených výnosů si následně v hospodě můžete koupit jedno celé točené pivo. A tak si položme otázku: mají státní dluhopisy pro běžného občana vůbec nějaký smysl? Další otázka zní: kdo dluhopisy ve skutečnosti kupuje? Nejsou to čirou náhodou banky?
Nad čím ale zůstává zdravý rozum stát, je devizová intervence České národní banky vůči koruně, které se zdá (neznámo proč), že cenová hladina 27 Kč za Euro je naší zemi prospěšná. No sláva, na to se celý národ těšil, zvláště teď, před vánočními nákupy.
V podstatě to neznamená nic jiného, než že masivní tisk peněz (za které ČNB Euro nakoupí) znehodnotí naspořené finance občana a rostoucí inflací se zdraží vše, co je do naší země importováno. A protože vlády řídily 23 let náš stát tak výtečně, že se k nám dováží téměř všechno, můžete, drazí občané, poděkovat šéfům ČNB za opravdu smysluplný dárek k blížícím se svátkům vánočním. Není vyloučená i cílená varianta- znechutit Čechům možný záměr si vyjet nakoupit vánoční dárky do Německa a Rakouska, kde je většina zboží podstatně levnější, než v naší rodné zemičce. Opravdu moudré rozhodnutí, které ale zavání provařeným lobbingem. Stačí si položit otázku: Komu to ve skutečnosti prospěje? Občanovi asi těžko… Mnohem moudřejší by, vážená rado ČNB, byla cesta podpory výrobního procesu, například snížením daňového zatížení, nikoli nesmyslnou měnovou spekulací, která postihne celoplošně všechny občany a nic nevyřeší.
ČNB si tímto krokem (emisí peněz, tedy snížením kupní síly) koleduje o ještě větší pokles spotřebitelské poptávky, která v sobě skrývá prohlubování patologického procesu poklesu všeobecné důvěry v oživení ekonomiky a potřebné produkce pracovních míst, který každou ekonomickou krizi ruku v ruce provází. A tak nezbývá, než moudrým hlavám v ČNB vzkázat: Už jste někdy viděli, že když zdražíte produkty, tak začnou lidé více nakupovat? Já tedy ne. Občan začne ještě více šetřit, ne utrácet, jak tvrdí obhájci těchto nesmyslů z ČNB.
Ať se na současnou situaci naší země podíváme z jakéhokoli hlediska výše vyjmenovaných kroků ČNB, ani jeden z nich neřeší hlavní podstatu problémů naší země, kterou je vysoká nezaměstnanost a razantní pokles výrobní produkce, tím způsobený pokles státních příjmů a oproti tomu zvyšující se výdaje na gigantický státní aparát. Člověk nemusí být ani věhlasným ekonomickým expertem, aby selským rozumem pochopil, že řízení státu nefunguje. Otázka zní: Komu nahrávají tyto spekulativní obchody s měnou?
Petr Havlíček
