Pan Havlíček ve svém článku velice fundovaně a logicky popisuje současný stav, ale také mě vyprovokoval k zamyšlení, zda nepopisuje následky, místo aby se věnoval příčinám. Ihned vysvětlím.

Kdo je vinen? Ten, kdo si nezodpovědně půjčuje nad své možnosti a své dluhy nesplácí? Nebo ten, kdo půjčuje? Podle článku ten, kdo půjčuje. Rozumný člověk si na toto dilema odpoví jistě sám.

Spoluvlastníte podnik (akciovou společnost, např. Českou republiku). Najmete si po výběrovém řízení manažery, aby za vás 4 roky vaši firmu spravovali. Celé čtyři roky je nekontrolujete a po čtyřech létech naprosto diletantského řízení jim opět dáte v plen vaši firmu na čtyři další roky. A toto děláte již dvacet let. Z vlastní zkušenosti víme, že pokud denně nekontrolujeme své najaté zaměstnance, nevyvozujeme důsledky z jejich činů, kladné-odměny, záporné– sankce, během krátké doby nám firmu rozkradou do posledního šroubečku všude na světě. Je to lidská přirozenost. Měli bychom se tedy spíše divit, jak je možné, že ještě náš stát není na mizině. Podle článku je jen a jen vinen ten nekontrolovaný zaměstnanec (politik). Opět apeluji na Vaši logiku a závěr ponechávám na Vás. Ve všech politických stranách v ČR je organizováno necelých 300.000 straníků (nejvíce v KSČN, necelých 100.000), tedy asi 3% z našich deseti milionů obyvatel-zaměstnavatelů. A těchto deset milionů zaměstnavatelů nechá beztrestně s výsledky své práce neomezeně hospodařit (rozkrádat) tyto tři procenta svých najatých zaměstnanců. Proč? Vždyť v normální firmě uhlídá jeden majitel i mnoho tisíc zaměstnanců.

V roce 1989 jsme prý měli revoluci. Skutečně? Revoluce se vyznačuje především třemi základními atributy: vytvořením nové ústavy (a legislativy vůbec), převzetí moci jinými lidmi, kteří nejsou spojeni s mocí předchozí (potrestání zločinů těch vyměněných) a výměnou všech řídících článků ozbrojených sil a justice (soudů st.zastupitelství, armády a policie). V naší zemi dosud žijeme podle ústavy z roku 1960, Komunistickým mocipánům jsme dovolili převzít za moc politickou daleko nebezpečnější moc ekonomickou a to ještě ne důsledně. První nekomunistický premiér byl komunistický ministr a předseda vládní buňky KSČ. Velením armády byl jako ministr obrany pověřen komunistický generál a v čele ozbrojených složek zůstali téměř všichni velitele a náčelníci, kteří na rozkaz svých ministrů jen poslušně z KSČ vystoupili jako jeden muž, aby mohli dále sloužit. A v justici soudí stejní soudci a st.zástupci, kteří nás v době komunismu posílali do komunistických koncentráků a vynášeli v justičních vraždách i hrdelní tresty. Byla to tedy revoluce?

Prý nám byl komunistický způsob života vnucen ze SSSR. I o tom se dá úspěšně pochybovat. V prvních opět svobodných volbách (1946) naši dědové dali KSČ přes 40% hlasů. Byl jsem svědkem v době pěrestrojky v SSSR, že byla v Praze cenzurována sovětská Pravda s článkem M.Gorbačova a naše orgány ji na stáncích zabavovaly. Gorbačov se s americkým prezidentem dohodl, že nechají sovětské satelity (tedy i ČSSR) volně rozhodnout o své budoucnosti. Na další schůzce americký prezident vytýkal „Michailovi“, že nedrží v ČSSR slovo. Ale on se hájil, že nám dal volnou ruku a my sami nic neděláme (na rozdíl od Němců a dalších lid. demokrat. států v sovětské zóně). Tak musela KGB a naše STB vyprovokovat „revoluci“ s mrtvým studentem Šmídem, alias poručíkem STB Žifčákem, abychom se rozhýbali.

Od roku 1620 jsme systematicky vybíjeli nebo vyháněli ty nejlepší lidi našeho národa. T.G.Masaryk ještě v době, kdy byl profesorem na VŠ, se naší mentalitou vědecky zabýval a nazval ji „žebráckým machiavellismem“. Stručně řečeno, každý v hledišti sportovního utkání by dokázal být lepším trenérem, sudím, hráčem. Ale zkuste za tím největším křiklounem přijít s nabídkou, aby tím lepším „profesionálem“ na půl roku byl on. Okamžitě otočí se slovy: „Že bych se na to ……, vždyť ty to děláš dobře, tak pokračuj.“

Celá Evropa v průběhu dvacátého století zplynovala šest milionů lidí, z jejichž středu bylo a je nejvíce nositelů Nobelovy ceny a podobných ocenění a přitáhla dvacet milionů jiných lidí z Asie, Afriky a z rozvojových zemí, naprosto negramotných, mnohdy fundamentalistů, jejichž jediným cílem asi je vybít co nejvíce z nás a obsadit naše výsostná území. Za co umírali naši předkové celá staletí, když se snažili s nasazením vlastních životů toto dědictví, naši vlast, nám potomkům zachovat?

Asi se spojili s našimi ženami, protože odmítají rodit děti a pro některé ženy (dle jejich vyjádření) je ponižující, když mají kojit. Evropská žena v průměru rodí 1,3 dítěte. Pro zachování rodu je nutno minimálně 2,3 dítěte na jednu ženu. To je již nezvratný proces, přistěhovalé rodiny mají běžně více než pět dětí a evropský prostor hravě zaplní. Ale asi existuje vyšší spravedlnost, tito přistěhovalci zavedou zde svoje zákony a ženy, i ty naše opět budou vráceny do středověku. Podobně dopadla v 5 století slavná Římská říše.

Když Rudé gardy a občanské soudy (složené do značné míry i z přisluhovačů nacismu), soudili K.H. Franka, hájil se slovy: „Kdybyste vy Češi nebyli takové k…y a neudávali jeden druhého, nemuseli jste mít tolik mrtvých. Já sám jsem mnoha popravám na vaše závistivá udání musel zabránit.“ Američané, kteří byli aktivně ve válce zapojeni, měli počet padlých ve II. světové válce někde kolem 340.000, zatímco naše ztráty (neválčícího národa) byly kolem 360.000 obětí.

Špatně se to poslouchá, že? Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Tak, prosím, hledejme příčiny v každém z nás a nekritizujme jen následky našich činů v podobě naší demokratické, dobrovolné volby „těch nejlepších z nás“, aby nás moudře vedli. Následky nikdy nejsou bez příčin a léčením následků organismus nevyléčíte. V parlamentu, vládě, krajích i obci je jen a jen vzorek z nás ostatních a mezi stovkou černých míčků těžko lze hledat míček bílý. Právo vychází z morálky a ani nejlepší legislativa tuto morálku nenahradí. Zákony lehce změníme, ale devastaci morálky trvající u nás prakticky od roku 1620 budeme měnit po generace. Pokud již není pozdě a některé „změny“ jsou již nevratné.

Ing.Václav Weiss