– Ty mi dáš 10 korun a já ti vrátím 15 korun. To se přeci vyplatí, ne?
– Přikážu ti však, že si za moje peníze musíš koupit sušenky. To je pořád dobrý.
– Koupit je musíš od koho ti řeknu a jaké ti řeknu, sám si vybrat nesmíš.
– Sušenky od mamky v žádném případě nepřicházejí v úvahu.
– Že jinde bys mohl koupit levněji nebo že by ti je mamka mohla dát, to mě nezajímá, dostal jsi na to mé peníze.
– Pokud neposlechneš, tak vrátíš celých 15 korun a jako pokutu mi dáš 15 korun navíc.
– Na sušenky musíš koupit krabici ode mne. Když nekoupíš, nedostaneš na sušenky.
– Nemáš už peníze? Nevadí, dostaneš ještě 5 korun na krabičku, ale mamka musí vyhodit troubu na pečení sušenek
– Dostal jsi peníze, máš sušenky a máš krabičku na sušenky, jsi spokojený.
– Abys mohl být dál spokojený, musíš k sobě do pokojíčku vzít tohodle cizího kluka.
– Nechceš, že ho neznáš? Jednou jsem ti půjčil mé peníze, tak musíš poslouchat!
– Jinak nejenže už nedostaneš další peníze, ale dostaneš pokutu, nebudou sušenky, krabička ti bude k ničemu a mamka ti už sušenky neupeče, protože nemáte doma troubu.
– Když poslechneš, zase bude dobře. A když vezmeš do tvého pokoje víc cizích chlapců, možná dostaneš peníze i na bonbóny.
– Ještě maličkost už nejsi Honzík ani kluk, ale svobodné eurodítě a máš možnost vybrat si své pohlaví a jednu ze 67 sexuálních orientací.
– A kromě toho, od teď už mi musíš platit každý měsíc 50 korun, abych já měl peníze na vymýšlení toho, jak smíš užívat svůj volný čas a já ti občas poskytnu dotaci 10 korun na něco naprosto nezajímavého.
Úžasně vymyšleno, že? Toto opravdu chceme?
Nebo je čas se zamyslet jestli je nám takové členství k něčemu a nebo k ničemu?!
