Ohlásit prezidentskou kandidaturu po vstupu do Senátu je neobvyklé. A chápu mnohé rozpaky. Co ten Okamura sleduje? Milí přátelé – je to extrémně jednoduché. Do Senátu jsem kandidoval prakticky z jediného důvodu – stejně jako vy jsem nespokojený s tím, kam a jak naše země kráčela minulých dvacet let a také to, že je načase s tím vším pohnout správným směrem. V prvé fázi jsem obcházel poslance a senátory, později jsem psal komentáře, sloupky, analýzy, blogy, točil streamy, napsal dvě knihy věnované tématům, která mě buď trápí nebo mě zaujala. Ukázalo se, že mediálně známá tvář má své hranice. Pravda – na blozích mě četlo a souhlasilo s názory často i sto tisíc lidí. Přitakal mi i mnohý poslanec či senátor – ale v praxi to někdy nepomohlo, anebo ne tak rychle a účinně, jak bych si představoval.
Proto jsem se loni rozhodl kandidovat so Senátu – logicky – je mi právě čtyřicet a v přímé volbě nemusím hledat nějakou partaj, která mě zaštítí. Tím pádem k ní nemusím být příštích šest let loajální ani dělat, že nevidím gauneřiny některých členů.
Do Senátu jdu s naprosto jasnou představou, co chci v základu prosazovat. Jenže znám senátorské hranice. A já svým voličům ve Zlínském kraji slíbil, že na rozdíl od anonymního stranického senátora bude můj hlas slyšet a že udělám maximum, abych své sliby, vize a cíle naplnil.
Platí totiž jedna zásadní premisa – nic z toho, co prosazuji, není vykalkulované téma, které by mi dodala PR agentura. Všechna témata, problémy mi přinesl život. Když jsem před třemi lety zvedl téma exekucí, neviděl v nich až na oběti nikdo problém. Já osobně poznal několik obětí a začal jsem o tom psát, hledat řešení a pro řešení jsem se snažil najít i podporu ve Sněmovně a na vládě.
Byl jsem nařčený z populismu, že chci zakázat herny. Zakázat je nechci kvůli své popularitě – ale třeba kvůli panu Kučerovi ze Svitav, zemřel poté, co syn prohrál v automatech celý dům, pekárnu, restauraci a dvě herny. Bez domova a v bídě se octlo několik rodin. K tomu nejde mlčet. Chtít zákaz heren v kraji, kde firma Synot a herny zaměstnávají řádově tisícovky lidí, to je šílenství, uznávám, ale ne populismus. Takovou blbost si může myslet jen politolog nebo politický komentátor.
Příkladů, proč prosazovat hmotnou a trestní odpovědnost politiků v exekutivě, ministrů, hejtmanů, starostů bychom našli ve svém okolí tisíce. Není to populismus, ale nutnost, bez které se neposuneme dál. Každý z nás musí být zodpovědný za své činy a každý, kdo spravuje veřejné peníze nebo rozhoduje o bytí či nebytí druhých, musí být za svá rozhodnutí odpovědný. Nejde o šikanu, ale v obchodním právu ne zcela jasnou věc – tedy že jednatel firmy je ze zákona povinen ji spravovat s péčí řádného hospodáře. Tuhle povinnost kupodivu nějakou záhadou politici nemají. I proto se na ministryni, co rozházela miliardy, nevztahuje paragraf o porušení povinnosti při správě cizího majetku. On totiž ministr vůbec nemá zákonem danou povinnost majetek spravovat řádně.
A opět tady vidím staré babky, jak žmoulají třicetikorunu a přemýšlí, jestli k doktorovi mohou, zatímco jinde elita s drzými úsměvy rozhazuje miliardy. Otevírá se mi kudla v kapse nad takový odporným jednáním.
Mohl bych pokračovat dalšími tématy – jako jsou nevinně odsouzení a soudci, kteří odsoudí člověka na léta do vězení, aniž by měli důkazy.
Chybí nám tu odpovědnost – i proto chci prosazovat více přímé demokracie, přímé volby hejtmanů a starostů, ale také jejich přímou odvolatelnost voliči. Není třeba se bát – málokterý politik bude pak odvolaný – protože hrozba odvolání ho donutí nasadit maximum sil, aby ve funkci vydržel celé funkční období.
Chtít tyto věci prosadit chce buď zázemí velké strany nebo zázemí velkého množství občanů. Jako senátor za Zlín mám za sebou svůj kraj. K tomu, abych změny prosadil, je třeba ale víc – je třeba opora občanů celé země.
Prezidentská volba je jedinečná příležitost, jak tuto podporu získat. A není vůbec třeba volby vyhrát – už jen volební kampaň mi umožní všechna témata diskutovat, předkládat veřejnosti a médiím a získávat pro ně zastánce a hlasy lidí, médií, odborníků, poslanců, senátorů i vlády. To, že bych se stal prezidentem, má relativně omezenou naději. Ale to, že pro své názory získám díky kampani spojence, je jisté. Ostatně už dnes mnohé moje návrhy přejaly jiné strany a realizují je (viz například exekuce, korupce aj.)- prostě proto, že jsem vyburcoval veřejnou poptávku po nich.
A to je to nejdůležitější. Maximálně vyburcovat veřejnost a jejím prostřednictvím ty změny k lepšímu začít prosazovat.
Pochopitelně jako obvykle jsou na omylu ti, co tvrdí, že prezident nic nezmůže. Není to pravda – prezidenti v naší zemi vždycky hráli v systému velmi silnou roli a směřování naší země velmi silně, často dramaticky ovlivnili. Jen hlupák se bude tvářit, že funkce prezidenta je jen dekorativní. Ano, je i symbolická. Prezident je symbol národa a je na národu, jaký symbol si zvolí. Zda loutku kmotrů, ohebného kariéristu nebo osobnost, která přesně ví, co a jak chce prosadit.
To, jestli budu či nebudu zvolený prezidentem, je vedlejší – podstata je, zda se podaří něco vykonat.. I sama kandidatura je cesta vpřed. Prezidentská funkce je pak jeden z nejsilnějších nástrojů, kterým může jednotlivec demokratickou cestou ovlivnit veřejné dění.
Proto kandiduji a proto Vás prosím o Vaši podporu.
Tomio Okamura
okamura.blog.iDNES.cz
Veřejná odpověď na honorovaný článek
jistého mediálního odborníka v Parlamentních Listech.
Vážený pane Žantovský.
Trochu jste mě nadzvednul z vaším názorem o panu Okamurovi. Na jedné straně mluvíte o bulvarismu a bezmyšlenkovitosti, ovšem na druhou stranu vyčítáte panu Okamurovi, že on má myšlenku a ideu, které chce sloužit a prosadit. Hesla: „s jídlem roste chuť. A tak si zřejmě myslí, že teď může být zvolen čímkoli na světě, třeba předsedou zeměkoule, ambice mu nechybí“. Tak to aspoň vidí mediální odborník Petr Žantovský. Já si dovolím vám oponovat. Co já vidím je to, že pan Okamura má co říci lidu. Já jsem přesvědčený, že to co zastává, je upřímné.
On totiž pan Okamura má ideu a má boží dar tuto ideu srozumitelně šířit a poutavě vyprávět. To, že podstoupil volbu do senátu, aby si ověřil, že má co říci lidu, je přirozená reakce, která je velice důležitá u začínajícího politika. Z odborníka Žantovského spíše čpí obyčejná závist a opozičnictví, děj se, co děj. Pan Okamura naslouchá lidu a jeho posluchači naslouchají jemu a vidí i slyší, že co říká, myslí opravdově. Vidí, že není protřelý chladně kalkulující politik. Vidí, že on by mohl udělat pro lid víc než v našem sněmu celých sto „apoštolů“. Právě proto si ho vážím a přeji mu hodně štěstí. Právě proto osobně, dám hlas jemu.
Já jsem si taky kdysi dávno myslel, že není možné, aby napůl Čech, člověk se šikmými očima mohl vést náš národ. Jenže víte co? On mě nakonec přesvědčil svým jednáním, jednoduchostí, rozumem, který je na hony vzdálen dnešním politikům, úctou ke svým rodičům a ke své zemi, rozhledem a nadnárodní nezaujatostí, nezávislým přístupem k politice. Přesvědčil mne, že on je to nejlepší (právě s nadhledem svého otce), co tato zem vyprodukovala a jako president byl by klad celému národu. Jeho nezaujatý, pragmatický přístup by vyřešil mnohé neduhy a mnohé problémy s kterými se tento národ už několik generací potýká. A tvrdím, pro blaho této země, na hradě se svou autoritou, by byl nesmírný přínos této zemi.
Bohužel je na bíle dni, že se u nás najde mnoho závistivců, kteří se budou snažit mu překazit jeho plány pozvednout tuto zem. Budou mu házet klacky pod nohy, šířit lež a zlovůli, ne zcela nepodobnou mediálního Žantovského.
Velká většina – když už ne celý národ, by se měl sjednotit za osobu pana Okamury a hlavně za jeho ideje. To prosím bez rozdílu, ke které straně, kde kdo, patří. On je nestraník a není sešněrovaný stranickou příslušností. Může dělat to, o čem je přesvědčený, že to pomůže národu a ne jak budou zobat slepičky té které strany. To, že to je veliký národovec, mající na srdci blaho celého národa, jsem naprosto přesvědčený.
Nejvíce odborníka Žantovského zaujalo zdůvodnění, podle něhož chce Tomio Okamura jako prezident realizovat svůj senátorský program, což prý jde lépe z Hradu, než ze Senátu. Dále Žantovský praví: „Když se člověk podívá na jeho program, tak kromě běžných věcí, jako je zodpovědnost politiků a boj proti korupci, tak tam najde také rozvoj Zlínska, za něž do Senátu kandidoval“.
Mne zase zaujalo u mediálního Žantovského, jak se vyjadřuje o zodpovědnosti politiků, boj proti korupci atd. Tak pohrdlivě se vyjadřuje naprostá většina kandidátů na tuto funkci. Pro ně je to běžné „mambo jambo“, které každý odpovědný kandidát musí říci. Je to jakési díkůvzdání bohům a národu. V životě je však nenapadne se o něco takového i jen pokusit. Je právě zavádějící, že absolutní většina politiků zprofanovala – jako většinu jejich krasořečí, i tyto dvě slova a každý to ví. Jenže tady je ten rozdíl, že pan Okamura myslí so říká. Lidé to cítí, a proto mu věří.
Rád bych ještě připomněl, že sice pan Okamura prohlásil, že se bude jako Zlínský rodák snažit pomoci tomuto kraji, více. Já mu však rád přidám ze svého daňového dílu, protože jednak dopředu to avizuje a jednak není Žantovský či protřelý politik, aby chladně a kalkulovaně prohlašoval, že bude rovnoměrně sloužit celému národu a přitom jako mnohý politik, – Pražec (a mnozí podobní) si hrabal zlatý poklad nejen do svého kraje, do svého města, ale přímo na svou zahrádku, až do garáže.
Jen se podívejte na našeho zloděje, pana presidenta. Kterého si vážím i přesto, že celá jeho rodina, jako syslové, hrabe a tuneluje hradní kopec o nedozírná jmění, aniž by se trochu o to zasloužili. Pan president napsal sto kmih, a bere za to zaslouženě honoráře. Jenže on to psal v pracovní době a neměl čas sloužit lidu, za což bral nezaslouženě nekřesťanské peníze. Jako president měl nejen povinnost líbat děti a hrát si na Kašpárka, ale i povinnost vystoupit proti sněmu a jejich milionovým platům, když se penzistům krátí penze nejen nominálně, ale především rychlou inflací. Právě sněm, spolu s vládou jsou okázale zkorumpovaní platy.
Hned po založení státu jsme měli jedno z nejlepších zdravotních zabezpečení. Během komunistické vlády z toho soudruzi hrdě žili, zatímco všechny okolní státy nás pomaličku a velice zvolna dohonili a často i předhonili. Jestliže dnes i Jižní Afrika má lepší lékařské zaopatření, tak by jeden si aspoň mohl přiznat, že naši vladaři něco zameškali. Ale oni nic! Pořád berou milionové platy, jako by byli ti nejlepší hospodáři.
Jako už v několika případech, co se snažíme otrocky napodobovat západ, tak západ začíná uvádět v život některé sociální vymoženosti. Příkladně zdravotnictví v USA. Nemluvíce o Francii, Anglii. Naši blahorodní vůdcové nemají žádnou svoji ideu, žádný stud, žádnou odpovědnost a když by tu nebili – i šedesát let, tak by na tom národ byl mnohem lépe.
Jen se podívejte na pana Ratha. Ale kdyby to byl jeden šibal, to by stát utáhnul, jenže ono jich je tisíce. Podívejte se na ministerstvo vnitra, kde se nerušeně a legálně krade – zrovna jako na všech ministerstvech. I paní Nagyová přes všechnu její píli by musela pracovat čtyřicet hodin denně, aby si ten její plat zasloužila. Naprosto nikdo není s takovým platem nenahraditelný. Díky jim je i statistika hrubě zfalšovaná a průměrný plat je daleko nižší než se mocipáni snaží namluvit té spodní třídě – unttermesch. Tito velko-všeho-možní páni žijí naprosto v jiném světě. Bohužel jsou placení z práce slušných lidí tohoto světa. Pan Okamura si snad myslí, že za to, co tito parasiti provádí, byl by i poloviční plat dostatečný. Já si myslím, že všichni ti dvoumilionový parasiti by měli celé dva miliony, několik let státu doplácet, aby trochu zmenšili ty škody, za to Eldorádo a divoký západ v jednom, co tu provedli.
Proto také musí přijít převrat. Když se ti naši pivaři, pracující, Unie, odbory, filozofující intelektuálové k tomu nemají, měla by se ve svém zájmu zasadit mladá generace, spolu s policii i armádou, aby se toto konečně vyřešilo.
Z mediálního odborníka Petra Žantovského doslova čiší závist, když píše o popularitě pana Okamury. Je tedy pravda, že má co závidět. Panu Okamurovi se nic nezdá, protože on je skutečně populární. Je populární proto, že rozumí lidem a lid opětovně rozumí jemu. Je také naprostá pravda, že to vynese panu Okamurovi mnoho nepřátel.
Je na bíle dni, že se zvedne skupina černokněžníků, luciferů a čertů, kteří mu budou závidět popularitu a chtít zabránit v jeho snaze splnit jeho plán. Kteří mu setsakramentsky znepříjemní život. Nevím, jak to dopadne, ale on se o svůj program přinejmenším pokusí. Kdyby aspoň zmenšil výše uvedené dva neduhy a pijavice státu na polovinu, tak by to samo o sobě stálo za to, aby byl naším vedoucím. Byl by to pro národ tak obrovský úspěch, který by neměl obdoby v našem státě. Právě proto, já osobně bych mu pomohl zkrášlit město Zlín a ten kraj. To je ta nejmenší odměna, kterou by si zasloužil.
S naprostou úctou váš James Macek