Přátelé se chystají připomenout si 17. listopad. Rozhodl jsem se jejich oslavy nezúčastnit. Nějak mi to nejde. Pamatuji si na tu extatickou dobu dobře. Ten opojný pocit sounáležitosti, vzrušení, že už těch „leváren“ bylo dost a čeká nás jenom pravda a láska. A víte co? Budu ironický a s láskou, která může bolet, shrnu „pravdu“, která tu krátce před 17. listopadem 2011 panuje.

Je pravda, že z politiky se stal sprostý byznys. Strany jsou zakládány a vedeny jako podnikatelské subjekty. Jejich předsedové záhadně bohatnou o miliony, a když už je vyšetřování takového zázračného ekonomického vzestupu před koncem, vyšetřovatel je náhle odvolán. Provázanost justice a politiky je smutnou pravdou.
Pravda je, že korupce na všech úrovních od celostátních rozměrů až do posledního regionu je všudypřítomná. Už na malé škole si lze přilepšit výběrem té správné firmy na vybavení pomůckami.

Zločinci nerušeně řídí své gangy z pohodlného vězení pomocí mobilních telefonů, kupují si u soudu směšné tresty a vrací se do civilu bohatší než před nástupem trestu.

Je pravda, že se telefonní operátoři domluvili. Je nesmysl platit tisíc korun měsíčně za běžné osobní volání. Ta drzost, s jakou nám nabízejí naprosto stejné telefony třikrát dráž než v Rakousku nebo Maďarsku. Co nám to dávají za přístroje za 1Kč? Víte, že v Rakousku dává ten stejný T-mobile takto IPhone? Ostravě udělalo město aukci na své dvouleté telekomunikační služby a srazilo cenu z loňských 85 milionů na 3 miliony. To není překlep. Je to normální marže? Odvázali se tedy slušně. A co je to za kulturu, být na ulici neustále zastavován maniaky, kteří nabízejí telekomunikační služby? Co přijde příště? Budeme na ulici smlouvat cenu plynu za rok? Domlouvat cenu kyčelního kloubu? Na ulici patří tak akorát roznašeč čaje, to je, co si myslím.Totalita panovala dlouho i v internetu. Stejně ceny budou muset klesnout ještě na polovinu.

Je pravda, že došlo k likvidaci solární energie. Přes anonymní akcie byly na polích narychlo smontovány solární elektrárny a rozumějte, „ty správnější“ včas zapojeny do sítě. Kde jsou drobní investoři a samospotřebitelé? ČEZ si tak koupil fabriky vlastních šéfů a spřízněných politiků předražené skoro o miliardu (Šěvětín). Haló, tady si někdo, řekněme na několikahodinové schůzce, domluvil, jak vytáhnout z polostátního podniku skoro jednu miliardu korun. Vážení občané České republiky, chtěli byste se setkat s člověkem, jehož „mzda“ byla několik stovek milionů za hodinu? Co byste mu řekli? Také váš štve, že jste čekali na operaci více než půl roku?

Prozradím vám jedno bankovní tajemství. Češi jsou tak blbí, že jim nasadíte nejvyšší bankovní poplatky v Evropě a oni to nechají být. Víte, že je pravda, že tento pravidelný a jistý příjem českých poboček zahraničních bank dnes v době tzv. finanční krize drží nad vodou jejich mateřské podniky na Západě? Jaký je to pocit, pane Čechu a Moravane, každý měsíc zaplatit až 300Kč za to, že sis vybral banku, kam posíláš své peníze? Chápete to? Vy jim dáváte peníze, se kterými oni již vydělávají „své“ peníze a za to si nechávají královsky platit. Co je tohle za byznys? Báječný, samozřejmě.

A jak se vůbec opovažují použít slova finanční krize? Představte si, že desítky let děláte boty, pak to začnete šidit, tamhle zariskujete – objednáte nejisté podrážky z Číny, pak půlku skladu převedete někam za asi diamanty a ty boty se najednou lidem začnou rozpadat na nohou. A tu vystoupíte před kamery: Je tu vážná obuvnická krize. Dejte nám více miliard než předtím a my za odpovídající odměnu začneme dělat zase dobré boty. To je ale nahá pravda. Jak to, že finančníci, kteří položili celé státy, nejsou potrestáni?

Proč 18% kečup stojí u nás jako 80% v Německu? Už chápu, proč je ruka trhu raději neviditelná. Je pravda, že takovému kečupu asi někdo dává přednost. Hej, kde je trocha hrdosti, občane ČR? Leješ do sebe něco jako jogurt, mléko od farmáře z automatu si nekoupíš, protože v novinách (kdopak měl zájem takovou informaci zveličit?) psali, že může být nakažený a jen šetříš, šetříš na:
Značkové oblečení, které ti prodají o polovinu dráž. Elektroniku, kterou ti prodají o třetinu dráž. Nový lepší vůz, který ti prodají o 100 000 dráž. Ale to ještě nic není, je třeba si utáhnout opasky a šetřit na: Pandury, stíhačky a letouny Casa. Komplet zkorumpováno. Všude prostředníci. Zmanipulovaná výběrová řízení.

Školství je stále připitoměle „rakousko-uherské“. Systém nemá zájem vést studenty k osobní svobodě, nezávislosti a pocitu neohraničené tvořivosti. To byste se pak mohli stát skutečnými osobnostmi, které jsou pak imunní na paniku kolem všech rádoby pandemií, které vyžadují okamžitou vakcinaci celého národa. Měkké znalosti neboli soft skills jsou kdesi daleko za potřebou nalít do hlav tuny vzorečků. Co si myslíte, je důležitější stáhnout dvojku na jedničku z chemie, nebo se umět rozhodnout uprostřed náročné situace a obratně vykomunikovat nepříjemnou záležitost?

Je pravdou, že zbytky totalitního myšlení jsou stále příliš hmatatelné. V tomto státě lze s potíží rodit přirozeně doma. Medicínsky vedený porod je považován za normální, a ten skutečně normální, přirozený za alternativní. Každý pátý porod je vyřešen vskutku císařsky – operačním otevřením ženy. Hanba. Fuj. Když neumíte otáčet plod a i jinak dovést matku ke zdárnému porodu, proč setrváváte v práci, ve které neobstáváte? Anebo je za císaře více peněz? No tak, nemám pravdu?

Sociálka napadá rodiče, kteří nesdílejí nadšení z plného očkovacího průkazu. Stalo se, že donutili rodiče zaplatit dvacet tisíc korun pokuty a pak je sociálka nechala být. Vždyť se sami usvědčili, že jim nešlo o zdraví dítěte, ale o peníze.

Doktoři spolupracují s farmaceutickými firmami tak blízce, že to, jak dobré prášky dostanete, záleží na tom, do jak vzdálené země se doktor s firmou podíval. Je doloženo přímé braní úplatků za předepisování těch „správných“ léků.

Skoro celý zdravotnický systém je hysterický z úspěchů tradiční medicíny. Je opět nazvána jako alternativní a nesmíte u doktora prozradit, že už ten ekzém nemáte. Lidé jsou vyhazováni z ordinací, když po dvaceti letech u doktora mu nesměle oznámí, že už nepřijdou, protože po dvou návštěvách alternativního terapeuta jsou bez potíží. Dovolili jste si totiž dost, doteď jste brali měsíčně léky za patnáct set a teď nic? Není příznačnější než tato reakce: Ale to by taky mohly ty firmy zkrachovat! Baže, mohli. To je pravda.

Zemědělství. Na obrovských monokulturních plochách jsou pěstovány krásné, geneticky dokonalé klasy. Zkuste se proběhnout takovým polem. Je tam mrazivé ticho. Nic tam nepřežije. S obrázkem rozesmátých dětí nám pak to ticho skončí v nákupním košíku.

Lidé bez končetin více než 30 let v plném invalidním důchodu jsou ze dne na den informováni, že už zase pracovat mohou, a to přece zbývajícími končetinami.

Rasismus. Je pravda, že jsou lidé, kteří nemají informace o tom, že genetická výbava všech lidí se tak shoduje, že pojem „rasa“ podle většiny odborníků nemá vůbec žádný smysl. Kdybychom se všichni měli poskládat podle výšky dle rozdílnosti genů do jednoho skládacího metru, tak ten sedmimiliardový les bude stejně vysoký a dokonale celistvý. Pravda je, že jsme si všichni rovni. Jsme jednou nádhernou lidskou rasou, kterou spojuje její společný základ – lidství. Rovnost nás všech nás zavazuje k rovnému jednání mezi sebou samými. Začátkem srpna jeden mladý romský muž platil ve frontě přede mnou prostý nákup – tři suché rohlíky. A z kapsy u tepláků mu koukal pěkný kus sýra. Muž mi sýr venku sice vydal, a ten putoval zpátky k prodavačce. Ale ta řekla, že to věděla, ale že se bála. Tady něco není rovně. Skoro by se dalo říci, že tam někdo byl tou situací diskriminován. Strachem z odvety. Všimli jste si, že volání po pozitivní diskriminaci v sobě stejně nese slovo diskriminace? Však víte, jak to na světě chodí, není dobrých, ani špatných věcí. Jak by mohla být diskriminace pozitivní? Mám skvělou kamarádku. Lidé si ji váží, já také. Je moc milá, má veliké srdce a nádherné oči. Je Romka a celý život chodí do práce. Proč bych ji měl jakkoliv diskriminovat? Vždyť je to rasismus! Ty jsi jiná, jaksi méněcenná, víš co, pokud splníš tyhle podmínky, my ti pomůžeme. Hej, Romové, zvedněte hlavy, vykašlete se na naše přídavky, vy máte na víc. Nedělejte ze sebe něco, co nejste. Vy přece umíte být svobodní, a ne závislí. Máte mnoho darů, které si zaslouží obdiv. Buďte rovní.

Když novináři zjistí, že prezidentská milost je bez milosti na prodej, je celý časopis označen za „zločinný, a že vždy takový byl“ a jeho zjištění je „vetováno“. Je pravda, že snad někdy jakoby sympatické „nelezení“ do Bruselu, může mít i jiné pozadí. Je tu dokonale sehraná síť mafiánů, která za ty roky vytvořila parazitickou strukturu pevně přisátou na vládnoucím aparátu. Přes různé výjimky, opomenutí a odchylky od západních zákonných norem nás stále drží v šachu. Sjednocení s Bruselem a konec mafie v Čechách? To nesmí být. Je pravda, že kdyby vás kamera v papírnictví usvědčila z krádeže pera, už byste takový „tatíček“ u své rodiny nebyl.

Pravda vítězí. Tak to máme i na prezidentské standartě, ale jak to tak vypadá, už nikde jinde. Nespoléháme na to příliš? Nestačí jen čekat, až ona jen tak zvítězí. Musíme se činit sami. A kvůli tomu byl napsán tento vzkaz.
Zvedni v sobě prezidentskou standartu. To není básnický obrat. Buď pravdivý tady a teď. Jednej ihned, jak je potřeba. Večer při usínání v posteli si už nepomůžeš.
Nenech s sebou manipulovat. Tak je s tebou ten člověk spojen láskou, nebo jen hraje nějakou hru?
Když v sobě udržíš prezidentskou standartu nějaký čas, začne se kolem tebe leccos měnit. Neboj se, ti lidé musejí odejít. Už se nevejdou se do tvého nového standartu. Třeba budou přemýšlet, zda to, co jsi jim řekl, je pravda.

Nepolevuj.

Více sleduj záležitosti své obce nebo města. Nevzdávej to. Proč by letos zase nemělo být na dětské hřiště? Nemohlo město ušetřit třeba jako v Ostravě?

S každou novou vztyčenou prezidentskou standartou na mapě naší z(Z)emě, situace za situací, krok za krokem se všichni přibližujeme PRAVDĚ a LÁSCE. Ty dvě samy o sobě nemohou dělat nic. Realizovat je musíme jen MY sami. A to je celý příběh, jak Pravda a Láska zvítězí nad lží a nenávistí.

Tento text vznikl na základě pozorování a naslouchání.

Kamil Novotný, 28. 10. 2011, Litomyšl