RUCE PRYČ OD BABIŠE, POŠETILÍ!
Po Listopadu se četní nažhavení pozdní kritici KSČ a StB zajíkali řečmi, jak to bylo špatné, nespravedlivé a jak je třeba s nimi zatočit. Zatímco výkvět StB si nerušeně rozebíral a tuneloval nebo prodával podniky, bez nichž jsme chudobnou pseudorepublikou. Neberte to tak, že chci hájit komunisty, to ne. Ale vadilo mi tenkrát, jak spousta snaživců šplhala a zviditelňovala se pouze tím, že nadávala na staré poměry.
Dnes, díky internetu rozrostlé řady takových kritiků, berou na sebe pošetile roli hlídačů demokracie, která tu neexistuje, a našly si novou příležitost bojovat proti StB.
Andrej Babiš, to je ta jejich nová příležitost. Je miliardář, pracoval na PZO, a jak sám přiznává, musel podepsat lejstro, že bude podávat zprávy o rejdech třídních nepřátel socializmu. Pro dnešní kritiky typický zbohatlík díky StB a uchvatitel obrovských majetků.
Vzpomenu tu svůj příběh z doby normalizace. Měl jsem kamaráda, dobrého kamaráda, velmi úspěšného člověka. Lékaře, odborníka na vliv stavu beztíže na zdraví, a tak. Na setkání třídy, tuším k 20. výročí maturit, jsem o něj přišel. Pochlubil se, že je jmenován ředitelem jednoho výzkumného ústavu. Zatmělo se mi v očích. Věděl jsem z knížky od zběhlého špiona Frolíka, že bez podpisu spolupráce s StB se nikdo žádným ředitelem nestane. Nebyl jsem dost statečný, abych s ním o tom promluvil. Místo blahopřání, které od kamarádů a nejvíc asi ode mne očekával – bylo to přece jen obrovské ocenění – nastalo mlčení. Ode dávna, snad po třicet let toužím omluvit se mu. Marně, k mé obrovské lítosti a zahanbenosti: On si jistě myslí, že to byla ode mne závist, a mé pokusy o kontakt ignoruje. Trápí mne to.
Proč to tu vyprávím? Protože mi toto moje selhání připomínají dnešní shora uvedení samozvaní soudci, co vědí, že ten „miliardář Babiš“ podepsal spolupráci s STB a tím je morální invalidita. Bez toho podpisu by se ale musel vrátit ze zahraničního působiště domů živořit. Nezavázal se, že bude udávat své spolupracovníky a ani to od něj nežádali. Ten podpis byl jedna věc a Babišovo stanovisko k tomu jiná věc. K jeho odsudku by bylo třeba znát, co opravdu dělal. Měl prostě povinnost hlásit podezřelé aktivity. Tedy pasívní pozornost, nikoli aktivní spolupráce. Víme už, že takové různé stupně vynucené spolupráce existovaly. Samozřejmě, mohl se zachovat jinak. Mohl projevit sebezničující statečnost a při své povaze mohl říct jadrně po slovensky „tot sa na vás vyserem“ a emigrovat. Příliš mnoho by tím ztratil. On to neudělal. Je to selhání? Je to zločin? Ne, nic by nevyřešil, jen by si ublížil a dal příležitost jinému, horlivějšímu snaživci. Nejsou a nemohou být všichni lidé bojovní, to by národ nepřežil. A Andrej Babiš není bojovný ani teď. Nenechává se strhnout k rozhořčeným slovním výpadům na naše státní činitele a nepořádky. A ví o nich mnohem víc, než my. Rozhodl se proti nim bojovat daleko účinněji, než to dokážeme my, co toho víme málo.
Proč se Andreje Babiše zastávám? Protože na něj neútočí žádní stateční bojovníci proti minulému ani proti současnému hnusem obalenému režimu.
Závidíte mu továrny a závody, které řídí jako jejich vlastník? To vlastnictví je ale záruka, že je
nevytuneluje a že vynaloží jakékoliv úsilí, aby prosperovaly. Je správný kapitalista hospodář, a těch nám tu spousta chybí. Kdyby je nezískal on, vemte jed na to, že by dnes neexistovaly, anebo by byly v cizích rukách, stejně jako zisky z jejich práce a daňové úlevy. Vemte jed na to, že bychom měli snad o 50.000 nezaměstnaných víc a státní dluh větší tak o půl bilionu.
Závidíte mu, že má miliardy? V té situaci byl kdysi i Tomáš Baťa. Komunisté a socani, takto správci většiny odborových organizací, ho nenazvali jinak, než milionář Baťa. Uměli skvěle využívat světově proslulé české závistivosti. Ostatně, umějí to i dnešní slouhové kmotrů. Politici a novináři. Taky nadávají Babišovi do miliardářů. Víte co jim řekl Baťa? Nemám miliony. Mám jen budovy, stroje, a kůže na práci pro své spolupracovníky a na jejich výplaty. Tak je to i s Babišovými miliardami.
Vadí Vám, že tento bohem nadaný manažer chce pomoci zbavit naši společnost nadvlády kmotrů a jimi koupených politiků? Pak se nad sebou zamyslete. Čeká nás občany těžký úkol. Sjednotit se proti politiko-kmotrovským elitám, jinak zůstaneme na pochodu do pekel. Máme mnoho různých iniciativ, jež hlásají změnu a boj za ni. Musíme počítat, že se mezi námi motají „ponorky“, stojící ve službách našich nepřátel. Andreje Babiše považujme za prověřeného. Nebylo by mu třeba se snižovat do role nějakého brettšnajdříčka. Nezavrhujme tedy pro boj za lepší systém vládnutí své těžké dělostřelectvo v osobě A. B.
Jednu kardinální záležitost si uvědomujme a té podřiďme svoje postoje. Jestli chceme vybojovat změnu parlamentní cestou – a alternativa to rozhodně je, – pak není možno jít do voleb jinak, než s jedním hnutím. Potřebujeme vyhrát ústavní většinou. Koalice a kompromisy, to není řešení. Přemýšlejte, jak na to. S Babišem, nebo bez něj?
Mně by se líbila nosná sestava příští vlády bez účasti politických stran: Předseda vlády Andrej Babiš, ministr hospodářství František Čuba, prezident Zdeněk Svěrák. (Neptal jsem se jich.)
Stanislav Vrbík – stanislav.vrbik@email.cz
