Ruský plyn? O tom se nemluví!

Vláda se chlubí, jak vyvedla zemi ze závislosti na ruském plynu.
Přitom realita je zcela opačná: Česko dnes odebírá tolik ruského
plynu, jako už dlouho ne. Politici by to měli férově přiznat.
Lukáš Kovanda
hlavní ekonom Trinity Bank
Prý jsme se zbavili závislosti na ruském plynu, dozvídáme se už i z billboardů. Volby se blíží a kampaň startuje. Jenže zrovna v době, kdy Česko odebírá tolik ruského plynu, jako už dlouho ne. Takže kampaň míří poněkud mimo. Přes 90 procent plynu, který do Česka nyní teče, je z totiž „ruského směru“, ponejvíce přímo z Ruska. Pokud odněkud dovážíme přes 90 procent tak důležité suroviny, jakou plyn představuje, je zvláštní hovořit o zbavení se závislosti. Laická veřejnost si pod tím nejspíše představí, že ruský plyn neodebíráme. Což ale není pravda.
Zapomeňme na kampaňová hesla, podívejme se na fakta. Drtivá většina plynu, který do Česka letos v listopadu proudí, teče přes předávací stanici v Lanžhotu na česko-slovenských hranicích. Touto cestou přitom do Česka proudí plyn ze zemí saturovaných plynem ruským, protože jak Slovensko, tak Maďarsko i Rakousko ruský potrubní plyn stále odebírají. Ať už tranzitem přes Ukrajinu, či – v případě Maďarska – prostřednictvím černomořského tranzitu přes Turecko a posléze Balkán.
Plyn proudící Lanžhotem je tedy z velké části ruského původu, i když – v rámci přeprodeje – už může být v příslušných obchodních kontraktech vykázán jako plyn slovenský, maďarský, případně rakouský či jiný. Od začátku listopadu do rána 14. 11. přiteklo Lanžhotem do Česka zhruba 1 950 gigawatthodin plynu, ukazují data státního provozovatele plynovodní sítě Net4Gas. Další předávací stanice, Brandov, která se nachází na česko-německých hranicích v Krušných horách, vykazuje celkový listopadový přítok plynu do Česka na úrovni jen zhruba 116 gigawatthodin.
94 : 6 pro Rusko
To znamená, že v listopadu zatím přes 94 procent plynu přiteklo do Česka z „ruského směru“, zatímco jen necelých šest procent z Německa. Přes Německo k nám proudí plyn z Norska či z terminálů na zkapalněný plyn, kde si Česko už od roku 2022 pronajímá kapacitu. Nyní ale tedy tuto pronajímanou kapacitu prakticky nevyužívá.
Zbylé dvě předávací stanice, které Net4Gas statisticky vykazuje, tedy Český Těšín na česko-polské hranici a Waidhaus na česko-německé hranici, přesněji česko-bavorské, mají za listopad nulový přítok.
Plyn, který do Česka v listopadu přitéká, v Česku také z drtivé většiny končí. Lze tedy jen obtížně argumentovat, že ruský plyn Českem jen protéká. Odtok plynu z tuzemska je totiž minimální. Uskutečňuje se prakticky jen přes zmíněnou stanici v Českém Těšíně. A ta v listopadu vykazuje odtok do Polska v objemu pouze necelých 243 gigawatthodin. I kdyby tedy do Polska tekl výhradně plyn získaný předtím z „ruského směru“, přes Lanžhot, stále to v bilančním vyjádření znamená, že zhruba 1 710 gigawatthodin plynu z „ruského směru“ zůstává v Česku. Plyn, přitékající přes Lanžhot a v Česku již zůstávající, by v takovém případě odpovídal takřka 94 procentům plynu celkově v Česku zůstávajícího.
Navíc, už letos v říjnu přiteklo přes Lanžhot výrazně více plynu než loni v říjnu. Zatímco letos se jednalo přibližně o 3 654 gigawatthodin, v říjnu 2023 to bylo 871 gigawatthodin, tedy zhruba čtyřikrát méně. Přes Brandov letos v říjnu přiteklo zhruba 2 000 gigawatthodin plynu, zatímco v říjnu 2023 to bylo 5 530 gigawatthodin. Několikanásobný meziroční nárůst odběru plynu z „ruského směru“ tedy koresponduje s výrazným meziročním poklesem objemu plynu, jejž Česko získává tranzitem přes Německo.
Vůbec tedy není pravda, že by se Česko zbavilo, nebo alespoň zbavovalo dovozu ruského plynu. Naopak, jeho dovoz je v posledních měsících relativně stále významnější. A drtivě převažuje nyní v listopadu.
Tonoucí se stébla chytá. A tak někteří, snad aby probíhající politické kampani uchovali tvář, namítají, že za dramaticky navýšený přítok plynu z „ruského směru“ může nově uzavřený kontrakt s Alžírskem. Jenže nemůže.
Česko v jeho rámci dostává plyn od začátku letošního října, celkově ale jen v objemu asi dvou procent roční spotřeby. Což v rozpočtení na měsíce odpovídá průměrné měsíční dodávce kolem 120 gigawatthodin. Ovšem předávací stanicí Lanžhot, tedy z „ruského směru“, přiteklo letos v říjnu zhruba 3 654 gigawatthodin, jak už víme. A loni v říjnu tedy oněch 871 gigawatthodin. Pokud by tedy alžírský plyn vskutku tekl přes Lanžhot a navýšil objem dodávky o zmíněných 120 gigawatthodin, při jinak meziročně stejném objemu dodávek by to znamenalo nárůst přibližně na 1 000 gigawatthodin (a to už ruský plyn proudil Lanžhotem i loni v říjnu, byť v nižším objemu než letos). Jenže, jak též víme, letošní nárůst není na hodnotu 1 000 gigawatthodin, ale hned na 3 650 gigawatthodin.
Kdepak, Alžírskem to nebude. Hlavním „podezřelým“ zůstává Rusko. A že může být ruský plyn vykázán jako slovenský, neboť jde o dovoz ze Slovenska, nemění nic na tom, že molekuly takového plynu se „zrodily“ na území Ruské federace. Ani na tom, že Rusko je konečným příjemcem platby za ně. Slovensko prakticky žádný plyn netěží (přesněji, jeho vlastní těžba odpovídá asi 1,5 procenta celkové slovenské spotřeby plynu), takže těžko může jít o molekuly slovenské, byť by se tak i obchodně jmenovaly.
Politici by veřejnost za nos vodit neměli, ani v kampani. Měli by férově přiznat, že Česko prostě ve velkém a ještě větším ruský plyn odebírá.