Škola je obrazem naší společnosti. Pracují zde ve velkém procentu lidé bez pedagogického vzdělání, lidé i důchodového věku, jen málo skutečných vzdělaných a zapálených učitelů. Učitelské povolání není již dlouhou dobu prestižní záležitostí, tak jak to bylo dříve. Pan učitel, pan doktor a pan farář, to byli mnohdy jediní vzdělanci široko daleko. Ta doba je samozřejmě dávno pryč, ale za špatnou pověst učitelského stavu si v mnohém mohou i učitelé sami svým přístupem k této práci. O dobrém učiteli i dnes vědí široko daleko všichni rodiče a i děti si to později uvědomí, kdo byl PAN UČITEL.
Mnoho rodičů si zase myslí, že když absolvovali jakoukoli školu, vyučovacímu procesu rozumí a jsou opravněni jej kritizovat a hodnotit. V lecčems samozřejmě mohou mít pravdu, ale špatné chování dětí se dá z větší části přičíst k jejich tíži. Vše začíná v rodině, škola má sice vychovávat a vzdělávat, ale základy například slušnosti, tolerance, respektu, soucitu a dalších lidských vlastností by měly být položeny již dle výsledků zkoumání psychlogů v ranném věku, dá se říct do 3 let. Rodiče, pokud nastanou problémy se začleněním dítěte do kolektivu samozřejmě ve většině případů hledají chybu ve škole a v osobě učitele(ky), místo aby hledali chybu u sebe.
Rovněž v současné době se naše populace ohání slovem „demokracie“. Ale naše společnost toto slovo zdaleka stále nechápe v jeho pravé podstatě a neumí se podle něho chovat. Moje demokracie končí tam, kde začíná demokracie toho druhého člověka a dalšího a dalšího. Takže ke slovu demokracie se samozřejmě váže i slovo „tolerance“. Znát hranice. Bude ještě dlouho trvat, až lidé dojdou k tomu, že to pochopí. Děti jsou jen malé „opičky“ napodobující chování dospělých a protože procházejí obdobím puberty, jejich chování je ještě výraznější a nápadnější, než u dospělých. Pokud mají dobrý základ z rodiny, pak i jejich chování dokáže dobrý učitel usměrnit. Ale bohužel dobrých učitelů je jako šafránu. Ti nejschopnější většinou odejdou za jinou prací. Odměňování učitelů by se mělo dít podle jejich skutečných výkonů a ne podle odpracovaných let. Neplatí tu přímá úměra, že čím starší učitel, tím lépe učí. Člověk to buď „má v sobě“ a je schopný děti zkrotit v tom dobrém slova smyslu svojí přirozenou autoritou a pěkným chápavým vztahem k nim, a pak má teprve prostor k vyučování. Když má zároveň schopnost ještě zajímavým způsobem vyučovat a předávat vědomosti a ještě je lidsky vychovávat, pak by měl být placen zlatem bez ohledu na věk.
Zdá se, že školy neumějí děti vychovávat a vzdělávat. Stále ještě existuje ve většině případů memorování místo zapojení uvážlivého přemýšlení nad souvislostmi historickými, politickými, kulturními, finančními, lidskými. Učebnic je velké množství od různých vydavatelství, ale žádnou nelze napasovat přesně pro tu konkrétní školu. Učitelé si nevědí rady s chováním žáků a i při poměrně nízké časové zaneprázdněnosti dávají přednost svému finančnímu ohodnocení před dosahováním vyššího stupně znalostí a pedagogických schopností.
I když úroveň některých škol je lepší než průměr, přesto před maturitou se žáci dostávají k rozporu, tkvícímu v tom,že to, co se ve škole dosud naučili nestačí ani k získání potřebných znalostí k maturitě, natož pak k přijímacím zkouškám na univerzity nebo jiné vysoké školy.
Kromě vlastního učení povinné školní látky se tak musí učit další látku k maturitě a další látku k přijímacím zkouškám. Na tom pak profituje řada institucí, které se živí tím, že studentům za úplatu slibují, že se to u nich doučí.
Jednotná státní maturita – to je kapitola sama pro sebe. Dosud se nepodařila a asi ani ve slíbeném roce 2011 nepodaří uspokojivě vyřešit. Otázkou je, zda je vůbec možno studenty z gymnasií srovnávat v úrovni získaných vědomostí se žáky dalších odborných škol a zejména pak se žáky odborných učilišť. V tom je jednotná maturita spíše nesmyslná.
Stát zcela selhává v úloze zabezpečit národu dostatečný počet učňovské mládeže. Učňovské obory se doslova vytrácí. A stát vůbec nezajímá co bude s řemeslnou výrobou dál.
Ředitelé-ky jsou prakticky neodvolatelní a na to co se od nich požaduje nemají ekonomické vzdělání, kvalifikaci a mnohdy ani schopnosti.
Toto je bohužel smutná pravda. Učitelé nemají autoritu a pokud zlobivé dítko něco provede, nemůže za to rodič, ale učitel. Zdá se vám toto spravedlivé? Mě tedy ne.
A učňovské obory? To je také kapitola sama za sebe. Jestliže má maturita na gymnáziu stejnou váhu jako na učňovské škole, tak kdo tedy bude podporovat výrobní sféru našeho státu?
Vážení přátelé, ANO ……….
Učitel není povolání,ale poslání.Bohužel je málo takových,kteří nepoužívají "píchačky".