V souvislosti s úmrtím bývalého prokurátora Karla Vaše se opět vyrojily názory na pomalost (ne)řešení starých případů z doby komunismu. Neblázněte, vždyť je nikdo skutečně stíhat nikdy nechtěl.

Otázka vyrovnání se s minulostí prostřednictvím různých komisí, úřadů na studium totality, rejstříků STB a všeho podobného, byla a je jen hrou na spravedlnost. Po roce 1989 bylo potřeba uspokojit poptávku lidí v ulicích, přestože žádná skutečná snaha těch, co se dostali po tomto roce k moci, o jakékoli postihy čehokoli z dob totalitního režimu nebyly. Začaly v tichosti mizet celé složky z archivů, ti, kdo mohli, skartovali nejdůležitější dokumenty, usvědčující účastníky na bývalé moci z jejich činů, a zůstaly jen takové, kterých bylo sice jak sena, ale ve skutečnosti k ničemu.

Lidé, kteří byli vlivní před listopadem 89, ale zejména ti, kteří se těšili na nově získanou moc, se museli potit v noci hrůzou, kdyby se někdo dozvěděl o jejich skutečné minulosti – nemluvě o faktu, že se obě skupiny navzájem prolínaly. Stíhat a soudit po roce 1989 kohokoli z těch dole, kteří přímo konali, by neznamenalo nic menšího, než otevřít Pandořinu skříňku, protože soudit ty dole by znamenalo umožnit jim veřejně u soudu mluvit o těch nahoře. O těch, kteří byli u moci dřív, ale i o těch, kteří novou moc získali do svých rukou. Proto tehdy to slavné „nejsme jako oni“.

Žádné skutečné vypořádání se s minulostí po roce 1989 neproběhlo. Nikdo z těch, kdo to mohl udělat, to nikdy nechtěl. Zabývat se nyní zločiny, které měl na triku prokurátor Karel Vaš, je zbytečné. Ti, kteří ho řídili, ale i ti, kteří přišli po nich, získali v mnoha případech po roce 1989 místo moci politické moc ekonomickou, a ta je u nich silnější, než cokoli jiného. Rodina bývalé premiéra Adamce dnes vlastní desítky firem v oboru potravinářství a financí, bývalý estébák řídil největší loterii u nás, jiní zase vytunelované finanční a privatizační fondy, další dodnes sedí v bankách, bývalí představitelé zločinecké KSČ sedí v parlamentu (v různých politických stranách, srabi), no a další dokonce soudí současné občany nebo slouží na vnitru na takové pozici, aby se jim vyhnul ten trapný zákon pro masy o lustračním osvědčení. Vrcholem všeho je pak drzost některých kandidátů na prezidenta, jejichž zásadní ambicí bylo být v KSČ, aby měli z toho vycházející osobní výhody, a aby svou legitimaci odhodili až v roce 1989 nebo 1990.

Karel Vaš? Ti, kteří lidem jemu podobným umožnili jejich skutky, jsou mezi námi dodnes, jsou v klidu, a mají mnohdy ještě větší moc, než měli tehdy. Proti těmto všem, kteří ještě žijí, byl zemřelý prokurátor Karel Vaš nikdo.

 František Matějka

frantisekmatejka.blog.iDNES.cz