„Naše alternativa je daňová progrese, systém, který existuje ve většině západoevropských zemí. Lidé, kteří mají vyšší výdělky, prostě platí vyšší sazbu daně. Naše alternativa také je vyšší daň pro firmy.“ Tolik řešení Bohuslava Sobotky, toho času předsedy českých socialistů.

Nevím přesně, které státy měl při svém prohlášení Sobotka namysli. Socialisté obecně při své argumentaci poukazují na to, že progresivní zdanění mají „všechny vyspělé státy Evropy“. Faktem však je, že daňová progrese je doménou Řecka, Irska, Francie, Belgie, Itálie, Španělska nebo Portugalska. Nejsem si zrovna jist tím, že jsou to státy sloužící za vzor pro nás. Vlastně jsem si jist, že ne. Naopak. Jsou to přesně ty státy, které bych velmi nerad napodoboval. Podívejme se dnes opět na pár čísel, která ne všichni musí nutně znát. Odkryjí nám pár skutečností, kterých si socialisté buď vědomi nejsou nebo dělají, že je neznají.

Jednoznačně největším zaměstnavatelem v Česku jsou živnostníci a malé právnické osoby do 9 zaměstnanců. Na absolutním počtu všech zaměstnavatelů u nás se podílejí z více než 95 %. Zároveň jsou jednoznačně nejefektivnější ve svých výkonech. Malé a střední podniky u nás tvoří přes 99% všech ekonomicky aktivních subjektů. Podílejí se nejen z více než 60 % na celkové zaměstnanosti, ale také z více než 55 % na účetní přidané hodnotě v sektoru nefinanční sféry a domácností. Zjednodušeně řečeno jsou živnostníci a malé firmy jedním z nejvýznamnějších hráčů při ekonomickém rozvoji společnosti i státu. Znakem jejich práce je vysoká produktivita a hlavní zdroj nových pracovních míst. Přeloženo do socialističtiny jsou snadným daňovým cílem, protože se své míry svobody života nebudou chtít vzdát a nemají moc času na odpor. Nemají čas vyjít do ulic, protože musí makat.

Kde se daří soukromým podnikům i drobným živnostníkům, tam je nižší nezaměstnanost, vyšší příjmy a celková životní úroveň občanů. Bohužel je jejich dosavadní již tak regulacemi, byrokracií a hloupě státem utracenými daněmi krácená svoboda ohrožena dalším plánovaným socialistickým zvyšováním daní. V tomto kontextu je nutné konstatovat, že nejinak se bohužel chová současná vláda, která je označována za pravicovou zcela mylně a neprávem.

Problém současné podoby zastupitelské demokracie je v tom, že 101 lidí ve sněmovně, o jejichž odborných i morálních kvalitách můžeme vést jistě dlouhé debaty, má právo to tak udělat. Až socialisté zjistí, že samotná daňová progrese po vzoru Řecka, Irska, Francie, Belgie, Itálie, Španělska a Portugalska nikam nevede a peníze na rozdávání jim budou opět chybět, posunou pouze jednotlivé hranice daňové progrese u daní směrem dolů. Stále více lidí tak bude průběžně trestáno za to, že pracují, podávají výkon, vytvářejí zdanitelné hodnoty a zaměstnávají jiné.

Údajným cílem daňové progrese jsou statisícové platy zbohatlíků (krásné a tolik líbivé heslo, postavené na obyčejné lidské závisti). Jenže těch je jen zlomek a veřejné rozpočty nezachrání. Ve skutečnosti slouží jen jako viditelný volební terč, jehož zasažení odnesou nakonec všichni, kromě těch, kteří pracovat nebudou a nechají se živit státem, tedy ostatními. Sobotka tomu všemu říká solidarita a spravedlnost. Pro mě je to ponižování, okrádání a znásilňování lidí za bílého dne. Vzít si za vzor „vyspělé státy Evropy“ v podobě Řecka, Irska, Francie, Belgie, Itálie, Španělska a Portugalska považuji za velmi špatný vtip. Jenže kolik voličů českých socialistů ví, že v těchto „příkladných státech“ mají progresivní daň, kterou chce po jejich vzoru Sobotka zavést v České republice…?
 

František Matějka

frantisekmatejka.blog.iDNES.cz