Jeden milión. To je číslo odpovídající počtu občanů, které stát nechal poslat do exekuce. To ale přece není normální, aby v rámci státu bylo vytvářeno právní prostředí vedoucí k ožebračování národa! Kdo vězí za touto promyšlenou lumpárnou, která dostává milion občanů na kolena?

Lichvářský systém

 

Píší mi a telefonují lidé, kteří se dostali do dluhové pasti a neví, jak z ní ven. Říkají například, že přišli o vše následkem „pouhé“ pomoci kamarádovi, kdy se, z dobroty srdce, zavázali být ručiteli několikatisícové půjčky.

Mám podezření, že se jedná se o propracovaný systém, jelikož se prakticky v téže chvíli, kdy dojde k převzetí uvědomění o exekuci, objeví nabídky lichvářů na řešení situace. Pokud by se člověk nechal obalamutit a uvěřil lichvářským slibům, nakonec se z něj stane bezdomovec. Vše nasvědčuje tomu, že se jedná o bezohledný organizovaný systém, který zničí kohokoli, kdo naletí na sladké sliby hrnoucí se na občany dennodenně ze všech médií.

 

Půjčka bez ručitele

 

„180 000 Kč za pouhých 2 400 Kč měsíčně!“, lákavá reklama ale už nezmiňuje, že tuto výhodnou půjčku bude občan splácet 150 měsíců, tedy 12,5 roku. Nedozvíte se z ní ani to, že původní půjčovanou částku přeplatíte o 100%, a pokud se dostanete do potíží, s čímž vychytralý lichvář počítá, když kupříkladu z důvodu hospodářské recese ztratíte zaměstnání, tak se rozlučte se svým majetkem. A to jsem uvedl ten lepší příklad, neboť lichváři „pracují“ i s mnohem vyšší procentuální marží.

 

Bezpráví je standard

 

Následuje příběh o soudkyni, která nečte rozsudky vynesené vyšší instancí nebo, v horším případě, pro ni rozhodnutí vyššího soudu nic neznamená. Arogantně tvrdí, že postupovala správně, i když tomu tak zjevně není a říká: když se vám to nelíbí, odvolejte se ke krajskému soudu. Jenomže u krajského soudu již bude jeden a tentýž případ posuzován potřetí a se stejným závěrem. Asi si říkáte, jak je to vůbec možné? Přečtěte si tedy, jakých bizarností je naše slavná justice schopná.

 

Začarovaný kruh

 

Před 11 léty si u výrobce dveří objednal zákazník dveře do celého domu. Jednalo se o cca 30 ks. Předání zakázky proběhlo bez větších potíží. Zákazník si osobně převzal nainstalované dílo, které si velice pečlivě prohlédl, a tím byla zakázka uzavřena. Za měsíc do firmy dorazil reklamační dopis, že dveře vykazují vady a že požaduje jejich odstranění. V podstatě se jednalo o nepatrné kosmetické závady, které nebránily užívání a funkčnosti dveří. Zákazník po telefonické domluvě na opravu nijak nespěchal, a tak byli montéři na opravu vysláni až při příležitostné cestě kolem. Jaké ale bylo překvapení, když zákazník nenechal montéry opravu dokončit a doslova je vyhodil s tím, že tam má malé dítě, které musí mít klid. Na dokončení opravy už do domu nikdy nikoho nevpustil, a následně podal věc k soudu s tím, že mu v zákonné lhůtě nebyly odstraněny reklamační závady.

 

A, světe, div se, okresní soud mu vyhověl. Po odvolání ke krajskému soudu mu i tento soud vyhověl a rozhodl v souladu s tím, jak byla žaloba podána. Žalovaný (výrobce dveří) je povinen vrátit žalobci (klientovi) peníze, nicméně žalobce je povinen vrátit žalovanému dílo v původním stavu, s tím, že demontáž i doprava díla zpět k výrobci jde na vrub žalobce. Poměrně logické, když chci za něco vrátit peníze, protože s tím nejsem spokojen, musím vrátit danou věc, a teprve když ji vrátím, dostanu zpět své peníze. Zdálo by se, že tady příběh končí, ale on teprve začíná…

 

Jedenáct let se nic nedělo a výrobce si bláhově myslel, že si to zákazník z nějakého důvodu třeba rozmyslel. Bohužel nerozmyslel. Jednoho krásného dne s překvapením zjistil, že byly všechny jeho firemní i soukromé účty zablokovány exekutorem, a k tomu všemu i veškerý mnohamilionový majetek. Exekutor požadoval, oproti původní částce 270 000 Kč, přes jeden milión korun. Dostavil se šok, vztek a posléze beznaděj. V tu chvíli si říkáte, kde to proboha žijeme, vždyť je to horší jak za komunistů! Bezpráví a bezmoc, proti které se nedá bojovat. Po probrání z prvního otřesu se výrobce dveří obrací na svého právníka a ten se po konzultaci s vyšší státní úřednicí, která o exekuci rozhodla, dozvídá: Dáma si nepřečetla celý rozsudek krajského soudu a má máslo na hlavě. Bohužel se ale musíme odvolat ke krajskému soudu, jiný postup neexistuje. Celé odvolání může trvat i několik měsíců. No, to je ovšem nadělení, je před výplatami a zablokované finance na účtech zabrzdí několik rozpracovaných velkých zakázek. Štěstí, že rodina je ochotna na překlenutí této prekérní situace firmu finančně založit. Za dva a půl měsíce krajský soud rozsudek okresního soudu ohledně uvalení exekuce zrušil.

Pokud si myslíte, že exekutor okamžitě zareagoval zrušením blokace účtů a majetku, tak se mýlíte. Trvalo další měsíc, než se dennodenní urgencí podařilo zrušení blokace dosáhnout a téměř další měsíc, než byly informace o exekuci vymazány z katastru nemovitostí. Výrobce si oddechl a v duchu si myslel, patří ti to, neřáde, teď zaplatíš náklady exekutorovi, advokátovi a okresní soud ti už na tvoje lži neskočí. A to se, vážení, opět zmýlil.

 

Za tři měsíce nato měl výrobce zablokovaný majetek a veškeré účty zas. A opět ve stejné kauze a od stejného exekutora. Tentokrát jej popadla zlost a rovnou zavolal soudkyni a s ledovým klidem se jí zeptal: „Četla jste rozsudek? Odpověď dámy s nepříjemným hlasem zněla: „Ne, nečetla a proč bych ho měla číst? Takových případů máme stovky…“ a dodala: „Vy nemáte peníze na zaplacení, že?“ I přes zcela nepatřičnou otázku zachoval poškozený chladnou hlavu a řekl jí: „Buďte tak hodná a přečtěte si rozsudek, já vám zítra zavolám.“ Druhý den dostal od „neomylné“ paní soudkyně odpověď: „Rozhodla jsem správně, pokud se vám to nelíbí, odvolejte se ke krajskému soudu.“ Na obhajobu výrobce, že dodané dveře klient doposud nevrátil, aby mu mohly být zpět vyplaceny peníze, odpověděla: „Je tu notářsky ověřené prohlášení, že je ochoten dveře vydat.“ Na odpověď, že to mohl udělat již před mnoha léty a bez notářského zápisu, řekla: „To mě ale nezajímá. Zaplaťte exekuci a pak se s klientem můžete soudit o to, že vám dveře nevrátil.“

Opět následoválo odvolání ke krajskému soudu a nesmyslné martyrium tentokrát trvalo téměř čtyři měsíce. Konečné rozhodnutí vám totiž nepošle krajský soud, ten ho posílá okresnímu soudu, okresní soud exekutorovi a ten ho teprve posílá vám, takže rozsudek dorazil s měsíčním zpožděním od jeho vynesení. Důsledky tohoto šlendriánu jsou samozřejmě obrovské, pro leckoho mohou být i likvidační, jelikož po celou dobu nemůžete disponovat financemi na svých účtech, ani nemovitým majetkem, o poškozené pověsti nemluvě, protože taková věc se samozřejmě mezi lidmi rozšíří rychle, takže je z vás v očích veřejnosti rázem zkrachovalec a neplatič.

Rozhodnutí krajského soudu obsahovalo tentokrát velmi podrobnou formulaci toho, proč rozhodl v dané věci tak, jak rozhodl, tedy ve prospěch výrobce dveří, zřejmě proto, aby záležitost nemohla být dále kýmkoli překrucována. První dotaz poškozeného podnikatele na právníka ohledně dalšího možného vývoje v této záležitosti zněl:

„Pane doktore, fungují na soudech natolik účinné mechanizmy, aby se toto nemohlo znovu zopakovat?“ Odpověď zněla: „Ne, nefungují. Pokud návrh na exekuci dorazí ke stejnému soudu zase a příslušný úředník si opět nepřečte celý spis a nezorientuje se v něm, je dost pravděpodobné, že vás odsoudí znovu a ….„blbě“. “

 

Podezřelé propojení informací

 

Zamýšlím se a přemítám nad sledem opakujících se událostí v tomto příběhu a pořád mě napadá jedno a to samé. Nejsou tak náhodou domluveni? Není to úmysl? Vždyť nemalé soudní, exekutorské a právní poplatky vždy někdo zaplatí. O svoje peníze nemohou nikdy přijít. I v tomto případě při pokusu o neoprávněnou exekuci postižený opakovaně obdržel několik nabídek na řešení vzniklé situace od několika lichvářů najednou, i přes to, že nikoho z nich o peníze nežádal a nepotřeboval je. Jak se tedy tito supi o exekuci dozvěděli? Kdo jim poskytl informace? Byla to banka, exekutor, úředník z katastrálního úřadu, soud nebo dokonce právník? Co je to za mafii, která útočí na nic netušící občany a firmy? Znám desítky případů, kdy takovýto útok organizovaného zločinu jednotlivci, rodiny, ale i celé firmy, neustáli a jejich majetek skončil ve spárech zlotřilých nenasytných exekutorských hyen.

 

Základní princip organizovaného zločinu

 

Soudní úředník nebo rovnou soudce bez pečlivého zkoumání dřívějšího rozsudku, s vědomím, že ze zákona se mu nemůže nic stát, odsoudí nic netušícího občana a pošle na něho exekutora. Ten občanovi obstaví majetek a zablokuje veškeré účty, a tím mu znemožní jakoukoli možnou obranu, např. prodej části movitého majetku. Prodej majetku následně převezme exekutor do svých spárů a prodá dům v hodnotě jednoho miliónu korun některému z členů organizované mafie třeba za 200 000 Kč, aby jej následně prodali za skutečnou tržní hodnotu. Za drápy jim zůstane 800 000 Kč. Je to promyšlená zlodějna nejtěžšího kalibru. Při současné intenzitě exekucí se jedná o největší organizovanou lumpárnu, která svým objemem strčí do kapsy i obchod s drogami.

 

Selhání systému

 

Dovolím si tvrdit, že se jedná o selhání systému jako celku, neboť kořeny a podstata společenských problémů jsou zakotveny v právním systému našeho státu, který vyhovuje v neposlední řadě i mocným bankovním kartelům poskytujícím úvěry téměř bez pravidel. Zajímá vůbec vládu, že každý desátý občan je postižen exekucí, a chápou politici to, že se dluhy plynoucí z exekucí vyšplhaly do výše jeden a čtvrt biliónu korun a že se začínají exekuce přelévat do oblasti hypoték? A já se ptám, kdo schválil zákony, které útočí na podstatu základů lidské společnosti? Jak to, že bankovní lichva může páchat to, co na společnosti páchá?

 

Na toto vše nám politici dluží odpověď.

 

Petr Havlíček