Stát je institucí (či organizací) disponující mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony společnosti (státu). Stát je vymezen státní mocí, státním lidem (státním občanstvím) a státním územím. Svrchovaný stát není podřízen žádné jiné (státní) moci a to jak vnější, tak vnitřní.
Stát zahrnuje ozbrojené síly, státní aparát (byrokracii), soudy a bezpečnostní sbory (policii).
Max Weber definuje „stát“ jako lidské společenství, které si na určitém území nárokuje pro sebe monopol legitimního násilí. Pokud by neexistovalo násilí jako prostředek vynucování státního zájmu, tak by stát zanikl a místo něj by nastoupila anarchie.
Kritéria státu jsou definována v Konvenci o právech a povinnostech států z Montevidea, která byla podepsána roku 1933. Podle této mezinárodní konvence je stát subjektem mezinárodního práva splňující tato kritéria:
– stálé obyvatelstvo,
– vymezené státní území,
– státní moc vláda a státní aparát
Pokud začneme hovořit o státu, o jeho systému, o státní moci a jeho svrchovanosti, vždy tato oblast navodí pocity něčeho vzdáleného nedotknutelného a ve své podstatě jakoby odtrženého od reálného života občana. To, že lidé vnímají stát jako moc, do které nemohou příliš zasahovat, je ale jejich velkým omylem. Každý jednotlivec, rodina, společnosti, firmy a celá lidská struktura tvoří stát. Lidská společnost je stát. Stát je lidská organizace, která má za úkol chránit a sloužit všem lidem tak, aby se jí žilo v této naší zemi dobře. Jak jednoduché.
Stát ale disponuje mocí. Mocí vládnout. Má k dispozici armádu, policii, byrokratický aparát a zákony. Veškerá tato moc je za pomocí demokratických principů předávána do rukou politických stran, které posléze vládnou celé společnosti. A v tom je ten problém. Každý národ má takovou vládu, jakou si zvolil a jakou si zaslouží. Pokud jsou občané jakéhokoliv státu málo obezřetní, málo angažovaní a nezajímají se o prosazování dobra a pozitivních spravedlivých zákonů a norem, může se stát, že této nezodpovědné liknavosti zneužije vrstva lidí, u kterých převládají záporné lidské vlastnosti a politickou moc zneužijí a obrátí proti vlastním lidem, jen proto, aby dosáhli vlastního prospěchu a prosadili své pokřivené ideologie. Toto se v lidské historii již stalo několikrát. Následky uchopení moci diktaturou jsou vždy katastrofální. Slušným lidem mnohdy v minulosti nezbylo nic jiného, než jít, bránit pravdu a slušnost se zbraní v ruce.
Že se dá těmto katastrofám předejít? Ano dá, ale lidé musí spravedlnost a pravdu neustále bránit a usilovat o její posilování a prosazení do právních norem a zákonů. Lidé v každém státě se nesmí nechat obelhat a obalamutit nesplnitelnými sliby politiků, kterých cílem není prosperita národa, ale jen jejich vlastní peněženka. Zneužívání politické moci se v jeho ranné fázi nedá téměř rozpoznat. Skrývá se za nereálnými populistickými sliby, které jsou směřovány především na zaměstnance a sociálně slabší občany. Tedy širokou voličskou základnu, která jediná je může vynést k moci. V případě volebního úspěchu se nově získaná moc začne orientovat na bezohledném zadlužování státu a usurpování moci nad přerozdělováním státních peněz. Další fází je oslabení policie, soudů a justice. V nastalých podmínkách, kdy klesá etické povědomí společnosti a kdy nepoctiví politici pášou organizovaný zločin vedený proti státu, aby mohly nerušeně provádět přesuny veřejného majetku tzv. penězovody do uměle vytvořených firem se sídlem na exotických ostrovech. Jsou to hlavní úkazy, kdy soukromé zájmy začínají dominovat nad státem a státními institucemi. Nepoctivost těchto politiků se také projevuje v potlačení podpory výrobních závodů kromě těch, které podporují vládnoucí moc. Tato negativní síla se neohlíží na varování a názory odborníků z ekonomické oblasti a co je nejhorší, zcela ignoruje vzdělanou inteligenci, která v každé době, kde je stát ohrožen selhávající demokracií a politickou mocí, začne mobilizovat a uplatňovat svůj vliv intelektuálních autorit.
Přirovnání: ekonomika státu se dá přirovnat k rozpočtu a ekonomice kteréhokoliv z nás. Na jedné straně jsou příjmy na druhé výdaje. Vše musí být vyváženo. Pokud dobře hospodaříme, jsme šetrní a naše bilance vykazuje přebytky, je vše v naprostém pořádku a čas od času si můžeme dovolit i větší investice a výdaje. Pokud se ale neumíme chovat zodpovědně a jdeme s našim rozpočtem dlouhodobě do neúnosného mínusu, zákonitě dříve či později se dostaví problémy ve formě exekucí a dalších nepopulárních opatření. Naprosto stejně tyto pravidla platí pro rozpočet rodiny, firmy, společnosti, obce, města a měl by především platit i pro stát.
No a jaká je skutečnost? Bilionový dluh a levicoví politici, kteří se chystají vesele rozhazovat veřejné finance dál.
Našemu státu v tuto chvíli chybí státníci s vysokými charakterovými morálními vlastnostmi, s dobrou vizí, kteří by zastavili ztrátu ekonomických a duchovních hodnot, obnovili úctu k člověku a dokázali s pokorou naplnit a obnovit národní svornost a etickou stránku společnosti.
Úřednická elita státních zaměstnanců, která sedící na dobře placených postech, dosazená politickou mocí politických stran, zcela zapomněla na své poslání, sloužit lidem tohoto státu a domnívá se, že naopak lidé jsou jejím nástrojem k vlastnímu spokojenému životu a shromažďování majetků plynoucí z korupce a neoprávněných ekonomických machinací.
