„Veřejná služba je služba občanům, ti jsou zdrojem moci výkonné, která má být vykonávána prostřednictvím orgánů státní, resp. veřejné, správy.“ (Ústava ČR). Ústava je v pořádku, ale co realita.
Co je podstatou státní služby:
Pohled na státní službu ze strany běžného občana je v tuto chvíli diametrálně odlišný od pohledu státního zaměstnance, který si neuvědomuje a mnohdy uvědomovat ani nechce, že je placen z peněz, které někdo jiný musí vydělat.
Aby byly naplněny potřebné cíle, smysl a samotná podstata služby státu, je třeba do kategorie zaměstnanců státu zahrnout všechny státní zaměstnance, a to bez výjimky, neboť jsou všichni bez rozdílu honorováni z výběru daní odváděných státu, tudíž jsou národu odpovědni za kvalitní, hospodárnou a produktivní správu země, a to jak v politické, tak ekonomické a administrativní rovině.
Argumenty, které chytře oddělovaly politickou moc zákonodárců (imunita, indemnita) od zodpovědnosti vyplývající z principu úředníka placeného daňovým poplatníkem jsou neudržitelné, neboť každý státotvorný subjekt musí z principu nést odpovědnost za svá rozhodnutí a účinně se za ně národu zodpovídat.
Důsledky porušení principu odpovědnosti
Tradiční politické strany, které mají ve svých programech pravicové ekonomické cíle, byly v naší zemi ovládnuty svými přebujelými byrokratickými aparáty, zakořeněnými do státní správy, majícími vždy tendenci rozšiřovat a upevňovat levicovou centralizaci a regulaci (nárůst úředníků) tak, aby dosáhli co největšího politického a ekonomického vlivu na chod země, bez ohledu na právo a pravou podstatu státní služby vůči vlastnímu národu.
Státní byrokratický úřednický aparát, který přebírá a usurpuje stále větší díl řízení naší země (náležící svojí podstatou do přirozených kompetencí a správy místních samospráv), vytváří v úředníkovi falešný subjektivní pocit vlastní nepostradatelnosti a důležitosti a stává se cílem pro ukrojení co největšího dílu ze společenského koláče, se záměrem zvýšit prestiž vlastního úřadu. Při dosažení tohoto stavu přestává systém sloužit republice a blahu státu či národa a začne bobtnat a sloužit zájmům kmotrovských politických stran, zcela nelogicky samotnému úřadu, a v neposlední řadě i samotným úředníkům. Tento stav se dá pojmenovat jako parazitická, pohodlná, individuální (ale i kolektivní) neodpovědnost státní správy, kterou je třeba přeměnit ve smysluplnou státní službu.
Rostoucí armáda úředníků
V tomto mnohaletém trvale rostoucím byrokratickém procesu se vytváří konkurenční boj o získání co největšího finančního prospěchu pro vlastní neoprávněnou spotřebu, která bezostyšně vytváří negativní tlak na růst výdajů státního rozpočtu. Tento nežádoucí jev je za pomoci mistrné volby, byrokratické a politické rétoriky, zamlžován neustálými sliby veřejnosti o snižování přebujelé administrativní zátěže.
V roce 2003 slibovali politici snížení počtů úředníků a zefektivnění státní správy prostřednictvím zřízení krajských úřadů. Tabulka níže však ukazuje, že se jednalo jen o kosmetické snížení a nezadržitelný růst pokračoval stále dál.
Intenzivní navyšování počtů úředníků ve státní správě probíhalo mimo jiné i na všech ministerstvech, a to u některých až o sto procent. Na základě údajů o růstu této neopodstatněné „armády“ čítající 454 800 lidí (bez zákonodárců a řídících pracovníků, kterých je dalších 250 000), lze vyvodit, že žádná z minulých vlád nebyla schopna a zřejmě ani ochotna přistoupit k účinným legislativním změnám, které by nastolily pořádek v rovině únosné administrativní zátěže země.
Snížit náklady státu, tedy ušetřit, to je základní a nevyhnutelná cesta ke stabilizaci státní ekonomiky a k vyrovnanému, nebo ještě lépe- k přebytkovému rozpočtu.
Snižování počtu úředníků, jak slibovala každá nastupující vláda, se zatím vždy dostalo do zcela opačné pozice. Pokud příslušní ministři, potažmo celá vláda, neprovedou potřebný personální audit a nenastaví se logický a reálný počet tabulkových míst v jednotlivých odborech, budeme opět svědky neustálého zdůvodňování potřebnosti úředníků, protože je to pro všechny zúčastněné velmi pohodlné. V připravovaném zákonu o státní službě musí být zakotveny instrumenty, zabraňující škodlivému bobtnání státní správy a nástroje vedoucích pracovníků k její zásadní redukci.
Zdroj: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/47003B50B8/$File/310312103.pdf
KLASIFIKACE ZAMĚSTNÁNÍ A POSTAVENÍ ZAMĚSTNANÝCH V NH (počet osob v jednotlivých oblastech) – shrnutí:
Zákonodárci a řídící pracovníci…………………………………………..250 600
Specialisté, vědečtí a odborní duševní pracovníci…………….. 675 900
Techničtí a odborní zdravotní a pedagogičtí pracovníci…….. 897 100
Úředníci……………………………………………………………………………454 800
Zaměstnanci v ozbrojených silách……………………………………… 18 300
================================================
Nákladová položka státní správa celkem….………..…………. 2 296 700
Nezaměstnaní …………………………………………………………….. 628 000
Důchodci celkem…………………………………………………………. 2 350 000
Studenti SŠ – VŠ, ženy/muži na mateřské dovolené, atd……1 214 000
Děti do 15 let………………………………………….…………………… 1 564 000
Občané produkující příjem státu……………………….,…………. 2 461 000
Na těchto údajích je patrné, že z 10,5 miliónu občanů pouhých 2,5 miliónu živí zbytek národa.
No řekněte, může takhle naše státní ekonomika prosperovat?
Princip odměňování (aby systém fungoval)
Zásadním principem navyšování nebo snižování platů všech státních zaměstnanců musí být přímá úměra k ekonomickým výsledkům hospodaření – státním příjmům, nikoli k HDP- tj. výhradně k příjmu z veřejných rozpočtů PVR, což je jediným a správným ukazatelem výkonnosti a produktivity státu a schopností politiků řídit stát.
Tento přirozený a hlavně spravedlivý regulátor celospolečenské prosperity zamezí neoprávněnému navyšování mezd ve státní správě a bude kopírovat skutečný hospodářský výsledek země. Tento princip odpovědnosti neoddělitelně spjatý s prosperitou nebo neprosperitou státu se musí stát hlavním pilířem připravovaného zákona o státní službě, a to z následujících důvodů: žádný ekonomický subjekt se nemůže chovat tak, že zvyšuje své mzdové a režijní náklady ve chvíli, kdy jeho příjmy klesají. Tuto nezodpovědnou ekonomicky nezdůvodnitelnou zlodějnu provádí politická administrativa již dvacet let, a protože na ni justice nevymáhá trestněprávní odpovědnost, neboť je na ně krátká, je to politikům jedno. Nejčastějším argumentem k odůvodnění neoprávněné výše platů státních zaměstnanců je přirovnávání platů k produktivní prosperující soukromé sféře. K té sféře, která produkuje zisk a přebytky, ze kterých je následně financován stát. Náš stát produkuje již dvacet let nezadržitelně rostoucí dluhy, a přesto se správci státu v oblasti svých mezd chovají, jako by byli mistři světa ve státní prosperitě.
Centralizace moci
Jednou z hlavních příčin obrovského nárůstu úředníků je postupný nelogický přesun kompetencí od místních samospráv k centrálním byrokratickým institucím, mimo dohled a kontrolu občanů. Takzvaná přenesená působnost, kdy se stát milostivě rozhodl nepatrnou část pravomocí delegovat směrem k místním samosprávám, je ve skutečnosti krokem, který musí být proveden v daleko větším měřítku tak, aby byl v souladu s potřebným principem přiblížení státní správy občanům (kontrola veřejnosti).
Jako příklad rozdělení struktury administrace státu tak, aby skutečně sloužila občanovi, lze uvést Švédsko, kde je poměr mezi ústřední správou a místní samosprávou dělen takto: 17,92% státní správa, 82,08% samospráva. Ale je tomu tak i v případě dalších zemí, jako je Německo 20,22% -79,78% nebo Finsko 23,99% – 76,01%. Tento princip vychází z přirozeného řízení administrace státu, tedy z přiblížení správy země co možná nejvíce směrem k lidem. Odstrašujícím případem je naopak Řecko, které má 80,53% zaměstnanců ve státní správě a 19,47% v samosprávě. Tento nelogický (přesně opačný) poměr potvrzuje, co je z řetězu (reálné služby občanovi) utržený byrokrat schopen své vlastní zemi spáchat.
Česká republika má poměr rozdělení administrace státu takovýto: 46,42% státní správa a 53,58% samospráva. V porovnání k dosaženým hospodářským výsledkům výše uvedených zemí je zřejmé, že je třeba provést zásadní změnu v administrativním procesu správy země ve prospěch místních samospráv (decentralizace moci) tak, aby se procesy spojené s kontrolou občana vrátily zpět tam, kam patří, tedy co nejblíže k místním samosprávám. Jednou ze zásadních chyb politiků, co se týče odlivu kompetencí směrem od občana, bylo nežádoucí zřízení krajských úřadů, které se staly nástrojem korupce a vyvádění peněz skrze státní zakázky do pokladen politických stran a vlastních peněženek korupčníků.
Následující tabulka potvrzuje, jak hluboká je propast, která naši zemi v ekonomických výsledcích dělí od vyspělých zemí. Současnému stavu bezesporu napomáhá nesprávnérozdělení kompetencí, obrovská byrokratická zátěž, klientelismus, korupce a neopodstatněné odměňování úředníků a politiků bez ohledu na reálný vývoj prosperity státu.
Pro názornost toho, co naši politici s aktivní podporou množících se byrokratů dokázali vytvořit, následuje seznam úřadů, kterých je přes dvě stě. Jedná se o výsledek klientelismu, trafik a hlavně chybějící politicko-úřednické odpovědnosti zaměstnanců státu. Nový zákon o státní službě se musí týkat všech zaměstnanců, kteří jsou placeni z finančních prostředků státu (z daňových výnosů). Presidentem počínaje a účetní malého obecního úřadu konče.
Seznam úřadů:
Agentura EMAS
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – správy chráněných krajinných oblastí
Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Agentury pro zemědělství a venkov
Akademie věd ČR
Archiv bezpečnostních složek
Bezpečnostní informační služba
Celní úřady – územní pracoviště
Celní úřady
CENIA, česká informační agentura životního prostředí
Centrální depozitář cenných papírů
Centrum pro regionální rozvoj České republiky
Centrum pro studium vysokého školství
Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání-CERMAT
Centrum služeb pro silniční dopravu
Czech POINT – Česká pošta
Czech POINT – Hospodářská komora
Czech POINT – Notáři
Czech POINT – Úřady
CzechTrade – Česká agentura na podporu obchodu
Česká centrála cestovního ruchu
Česká geologická služba
Česká inspekce životního prostředí – Oblastní inspektoráty
Česká inspekce životního prostředí
Česká národní banka
Česká obchodní inspekce – inspektoráty
Česká obchodní inspekce – ústřední inspektorát
Česká plemenářská inspekce
Česká školní inspekce
Český báňský úřad
Český hydrometeorologický ústav – pobočky
Český hydrometeorologický ústav – pracoviště Praha LibušČeský hydrometeorologický ústav
Český metrologický institut
Český statistický úřad – krajská pracoviště
Český statistický úřad
Český telekomunikační úřad
Český úřad zeměměřický a katastrální
Divadelní ústav Praha
Drážní inspekce
Drážní úřad
Ekonomické odbory městských úřadů
Energetický regulační úřad
Evropské spotřebitelské centrum
Exekutorská komora ČR
Exekutorské úřady
Finanční arbitr
Finanční úřady – územní pracoviště
Finanční úřady
Fond dalšího vzdělávání
Generální finanční ředitelství
Generální ředitelství cel
Grantová agentura
Hasičský záchranný sbor ČR
Hlavní hygienik
Insolvenční správci
Inspektoráty práce
Institut pro veřejnou správu Praha
Investiční odbory městských úřadů
Justiční akademie
Kancelář Poslanecké sněmovny
Kancelář prezidenta republiky
Kancelář Senátu
Kancelář veřejného ochránce práv
Katastrální úřady – pracoviště
Katastrální úřady
Krajská státní zastupitelství
Krajská vojenská velitelství
Krajské agentury pro zemědělství a venkov
Krajské hygienické stanice – územní pracoviště
Krajské hygienické stanice
Krajské soudy
Krajské úřady
Krajské veterinární správy – inspektoráty
Krajské veterinární správy – ústřední pracoviště
Lesy ČR s.p.
Majetkoprávní odbory městských úřadů
Matriční úřady
Městské a obecní úřady
Ministerstvo dopravy
Ministerstvo financí
Ministerstvo kultury
Ministerstvo obrany
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo pro místní rozvoj
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Ministerstvo spravedlnosti
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Ministerstvo vnitra – Odbor archivní a spisové služby
Ministerstvo vnitra
Ministerstvo zahraničních věcí
Ministerstvo zdravotnictví
Ministerstvo zemědělství
Ministerstvo životního prostředí
Muzea
Národní agentura pro zemědělský výzkum
Národní archiv
Národní bezpečnostní úřad
Národní informační středisko pro podporu jakosti
Národní institut pro další vzdělávání
Národní památkový ústav – územní odborná pracoviště
Národní památkový ústav
Národní technická knihovna
Národní ústav pro vzdělávání
Národní vzdělávací fond
Nejvyšší kontrolní úřad
Nejvyšší soud
Nejvyšší správní soud
Nejvyšší státní zastupitelství
Notářská komora ČR
Notářské komory
Obecní živnostenské úřady městských úřadů
Obvodní báňské úřady
Odbor veterinární hygieny MěVS v Praze
Odbory dopravně-správních agend městských úřadů
Odbory dopravy a silničního hospodářství krajských úřadů
Odbory krajský živnostenský úřad
Odbory sociálních věcí a zdravotnictví městských úřadů
Odbory školství krajských úřadů
Odbory školství městských úřadů
Odbory územního plánování a stavební úřady krajských úřadů
Odbory životního prostředí městských úřadů
Odvolací finanční ředitelství
Okresní soudy
Okresní správy sociálního zabezpečení
Okresní státní zastupitelství
Ostatní odbory krajských úřadů
Ostatní odbory městských a obecních úřadů
Ostatní organizace
Pohraniční veterinární stanice
Policie České republiky,
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu služby kriminální policie a vyšetřování
Pozemkové úřady
Pozemkový fond ČR – Krajská pracoviště
Pozemkový fond ČR – Odloučená pracoviště
Pozemkový fond ČR
Pracoviště AV ČR
Pracoviště ČSSZ
Privum
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
Rejstřík trestů Praha
Ředitelství silnic a dálnic ČR
Specializovaný finanční úřad
Správa státních hmotných rezerv
Správa úložišť radioaktivních odpadů
Správa základních registrů
Správa železniční dopravní cesty, státní organizace
Stavební úřady městských úřadů
Státní energetická inspekce – Ústřední inspektorát
Státní energetická inspekce – územní inspektoráty
Státní fond dopravní infrastruktury
Státní fond rozvoje bydlení
Státní fond životního prostředí ČR
Státní oblastní archivy
Státní okresní archivy
Státní plavební správa – pobočky
Státní plavební správa
Státní rostlinolékařská správa – oblastní odbory
Státní rostlinolékařská správa – Odbor karantény
Státní rostlinolékařská správa – Odbor přípravků ochrany rostlin
Státní rostlinolékařská správa
Státní tiskárna cenin
Státní úřad inspekce práce
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Státní ústav radiační ochrany
Státní veterinární ústavy
Státní zdravotní ústav
Státní zemědělská a potravinářská inspekce – inspektoráty
Státní zemědělská a potravinářská inspekce
Státní zemědělský intervenční fond
Technická inspekce – pobočky
Technická inspekce České republiky
Technologická agentura
Úřad práce – kontaktní pracoviště
Úřad práce – krajské pobočky
Úřad práce – státní sociální podpora
Úřad práce
Úřad pro civilní letectví ČR
Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro ochranu osobních údajů
Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví
Úřad pro zahraniční styky a informace
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových – územní pracoviště, odbory Odloučené pracoviště
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových – územní pracoviště
Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
Úřad průmyslového vlastnictví
Úřad vlády ČR
Ústav leteckého zdravotnictví
Ústav mezinárodních vztahů
Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
Ústav pro odborně technické zjišťování příčin leteckých nehod
Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv Brno
Ústav územního rozvoje
Ústav zdravotnických informací a statistiky – regionální pracoviště
Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky
Ústavní soud
Ústředí České správy sociálního zabezpečení
Ústřední komise pro ochranu zvířat
Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský
Ústřední pozemkový úřad
Ústřední veterinární správa
Státní veterinární správy
Vězeňská služba ČR
Vojenské lesy a statky ČR, s.p.
Vojenský úřad sociálního zabezpečení
Vrchní soudy
Vrchní státní zastupitelství
Výzkumné a zkušební ústavy
Zdravotní ústavy – pracoviště
Zdravotní ústavy
Zeměměřické a katastrální inspektoráty
Zeměměřický úřad
Zvláštní matrika
Tohle všechno musí oblast, která tvoří formou materiální produkce daně, uživit. Stát spravuje cca 20 000 úřadů po celé zemi.
Zkrácený sumář opatření navrhovaných, neziskovými organizacemi, občanskými sdruženími a iniciativami, jež směřují k nápravě dosavadního stavu a která je třeba zakomponovat do zákona o státní službě
Čerpáno ze zdrojů:
Inventura demokracie, Nadační fond proti korupci, Oživení, o. s., Good Governance o.s./, Transparency Int., Ekologický právní servis, starostové, společnost Pozitivní svět, atd.
Kvalita státní správy je jedním z klíčových politických i ekonomických problémů České
Republiky.
Česká republika čelí velmi silné kritice ze strany Evropské komise, že politická reprezentace ovládá a manipuluje úředníky, kteří v důsledku toho neodvádí jako celek kvalitní práci (což je kromě zpolitizování státní správy způsobené mj. i vysokou fluktuací, mnohdy zapříčiněnou čistkami politických stran v povolebním mocenském procesu). Konkrétní negativní dopady má tato situace jak na čerpání peněz z českého a evropského rozpočtu, tak na chod ministerstev a dalších úřadů. Důsledkem jsou i korekce Evropské komise, která odmítá proplatit nekvalitní projekty. Celkově tento stav podkopává konkurenceschopnost ČR a neumožňuje zajištění kvalitního chodu státu, ani hospodárné vynakládání veřejných prostředků.
ČR je jediným členským státem Evropské unie (dále jen „EU“), který nemá účinný
zákon upravující právní postavení státních úředníků, přestože jeho přijetí bylo jednou z podmínek vstupu do EU. Tento předpoklad je mimo jiné zakotven i v ústavě ČR.
V roce 2002 byl přijat Služební zákon (č. 218/2002 Sb.), který upravoval státní službu jako službu veřejnosti. Účinnost Služebního zákona však byla šestkrát odložena. Nedávno prošel v prvním čtení poslaneckou sněmovnou další návrh, ale ani tento zákon neobsahuje takové nástroje, které by státním zaměstnancům ukládaly dostatek odpovědnosti, odstranily nadměrnou regulaci, dublující agendu, zavedly centrální nákup a prodej a zabezpečily produktivní a nákladově efektivní, štíhlou administrativu.
Body, které jsou třeba do zákona zakomponovat:
◾Vymezení jasných práv a povinností pro úředníky včetně dostatečné ochrany před politickými tlaky. Oddělení a vymezení politické a úřednické (tj. apolitické) pozice, včetně vymezení jejich kompetencí. Důsledným řešením by bylo naprosté oddělení výkonu státní správy od samosprávy – tedy výkon všeobecné státní správy (na všech stupních) soustavou státních úřadů, nezávislých na volených (politických) orgánech.
◾Zvýšení transparentnosti rozhodování, zejména o veřejných zakázkách. Transparentní personální politika, včetně povinných výběrových řízení na přijetí do státní správy a na obsazování vedoucích pozic, včetně zavedení kariérního řádu s dostatečnými motivačními prvky pro redukci, zefektivnění a zeštíhlení výkonu státní správy.
◾Statut státního úředníka (státní služba) se musí vztahovat na každého úředníka a politika, který je placen z prostředků státu, a to bez výjimek.
◾Jednotný a transparentní systém odměňování kopírující hospodářský výsledek státu. (Plat úředníka se zvedá, pokud stát prosperuje nebo naopak klesá v návaznosti na klesající výběr daní a stoupající dluh).
◾Politické a úřednické funkce musí být od sebe striktně odděleny vymezením jednotlivých kompetencí.
◾Je třeba v rámci zákona zavést jednotnou systemizaci, ve které budou mít status úředníka pracovníci, kteří vykonávají agendy v oblastech personálních, koncepčních, nakládání s veřejnými prostředky a kteří rozhodují o právech a povinnostech, do kterého bude zakomponována, jako nežádoucí, nadbytečná byrokratická zátěž.
◾Řešení podmínek přestupu odborně kvalitních pracovníků do působnosti nového zákona, s důrazem na absolvování odborné úřednické zkoušky, která v sobě bude mít zakomponované hodnotící prvky morálního kreditu uchazeče. Ten bude podmíněn čestným prohlášením zaměstnance. Při jeho porušení ztratí status státního zaměstnance.
◾Zvýšení odpovědnosti úředníků za jejich rozhodování, resp. za správný úřední postup, a důsledné vymáhání celé škody při jejich úmyslném pochybení, způsobeným nezákonným postupem, tedyuplatnění odpovědnosti (sankce) vůči konkrétní osobě či osobám by mělo být standardní a v podstatě automatické.
◾Zavedení povinnosti správních orgánů přesně evidovat počet jimi vydaných rozhodnutí, jež byla zrušena správními soudy a s tím související náklady. Tyto údaje pak zveřejňovat a požadovat náhradu nákladů po úřednících, kteří újmu způsobili.
◾Důsledné uplatňování regresních úhrad vůči odpovědným úředním osobám a důsledné uplatňování odpovědnosti za nezákonný výkon veřejné moci správními orgány.
◾Vytvořit funkční ochranu oznamovatelů – úředníků, kteří upozorní na protiprávní nebo nehospodárné jednání, a to minimálně taxativním výčtem důvodů, pro něž je možné takového úředníka propustit.
◾Zavést struktury mechanismů pro jednotný výklad a aplikaci tohoto zákona.
◾Posílení možností ochrany občana před nezákonnou úřední nečinností.
◾Vytvořit mechanizmy, které povedou k razantnímu zeštíhlení státní správy a přesunu kompetencí směrem k efektivnějším místním samosprávám. V poměru 20% státní správa- 80% samospráva a stanovení nepřekročitelných hranic.
◾Jednotný výklad a dohled nad vynucováním vlády práva, s postihy formou náhrady škod způsobených státním zaměstnancem státu, společnostem a občanovi, s automatickou ztrátou statutu státního zaměstnance (justice).
◾Ztráta možnosti státního zaměstnance vstoupit do stávky s cílem zvýšení mezd.
◾Omezení a zákaz souběhu a účasti zaměstnance státu ve správních radách firem a institucí v majetku státu a soukromých firem.
◾Neslučitelnost mnoha politických funkcí najednou (hrozba narušení reálné dosažitelné výkonnosti zaměstnance).
◾Pro posílení profesionality státní služby uložit úředníkovi, který odmítá vykonat požadavek s odkazem na to, že daná věc není v jeho kompetenci (odbornosti, působnosti odboru, úřadu), povinnost, aby takový požadavek předal kompetentnímu úřadu – úředníkovi a informoval občana, kdy tak učinil a komu jej předal.
Pro udržení přirozené funkčnosti budoucího zákona o státní službě je klíčový princip samoregulace zakotven ve formě povinnosti státního zaměstnance vytvářet tlak na redukci nepotřebných byrokratických agend, funkcí, orgánů a operací. Tomuto principu bude zejména napomáhat závislost na výši mzdy odvislé od výkonnosti státní ekonomiky, která se odvíjí od neúměrné administrativní a byrokratické zátěže, spolu s nově uvalenou nekompromisní odpovědností za výkon a kvalitu své státní služby. Obrovskou chybou by byla tvorba jakýchkoli dalších řídících orgánů např. ve formě úřadu generálního ředitele nebo dokonce řídícího ministerstva.
Tento dokument si klade za cíl poukázat na zásadní nedostatky ve správě naší země a předložit ve zkrácené verzi návrhy zákonodárcům, které by měly být zohledněny při tvorbě nového zákona o státní službě.
Podpora a šíření tohoto dokumentu, může do značné míry přispět k tlaku na zákonodárce, aby připravovaný zákon o státní službě se nestal, jako mnoho jiných, bezzubým paragrafy prošpikovaným pamfletem.
Pokud se s obsahem článku ztotožníte, zašlete jej poslancům, přátelům a známým. Je to cesta jak přimět politiky k pochopení, že byli zvoleni proto, aby stát sloužil ku prospěchu národa jako celku a ne jen pro někoho.
Zpracoval: Petr Havlíček
