Stávka je efektivní nástroj k získání finančních výhod na úkor zbytku národa. Stávkou lze vzít peníze někomu jinému, třeba zrovna tomu, kdo nestávkuje, nejlépe těm, kteří nejsou placeni z vybraných daní.
Citace z listiny práv a svobod:
„Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.“ Já bych k nim doplnil hasiče, doktory, učitele, dopravní podniky, policii a všechny zaměstnance, kteří jsou placeni státem z našich daní.
Naše ústava nám zaručuje svobodu v rozhodování a není v ní nic o tom, že by stát měl povinnost vyplácet státním zaměstnancům takovou výplatu, kterou zaměstnanci pod nátlakem a hrozbou stávky požadují, bez ohledu na to, v jaké se stát nachází ekonomické kondici.
V ústavě jsou i možná omezení, pokud by odbory přestaly plnit svoji funkci apolitické organizace. Cituji: „Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
Já se vždy jako občan cítím poškozen, a v případě stávky lékařů nebo hasičů a pracovníků v dopravě i ohrožen, neboť tito lidé odmítají plnit své povinnosti v oblasti ochrany bezpečnosti státu, veřejného pořádku a práv a svobod druhých. Tito lidé jsou placeni z mých daní, a pokud se jim zdá, že je stát platí málo, nechť odejdou a najdou si jiný zdroj obživy. Já takové lidi platit nechci.
Zde platí a vždy budou platit slova jedné z nejvýraznějších osobností v historii našeho národa, Tomáše Bati:
Vy pro mne můžete pracovat – budete-li chtít.
Já vás mohu zaměstnat – budu-li já chtít.
Z logiky věci přece není důvod k jakékoli stávce nebo výhrůžkám a nátlakovým akcím. Je zde zaručena oboustranná demokratická svoboda, garantovaná ústavou. Tou se ale nikdo, vážení, neřídí. Stačí si přečíst zákoník práce. Ten doslova pohrdá naší ústavou, která zaručuje všem stejná práva. Měli jsme tu již mnoho stávek, za tu nejabsurdnější považuji plané výhrůžky doktorů, které se vlastně ani nemohly naplnit, protože v zahraničí by o většinu z nich prostě nikdo nestál.
Vše je odvislé od ekonomické stability státu.Ta je v tak žalostném stavu, že si vláda rozhodně nemůže dovolit navyšování výdajů. Pokud to udělá, je jasné, že peníze vezme někomu jinému, třeba zrovna tomu, kdo nestávkuje, tedy těm, kteří nejsou placeni z vybraných daní.
Je třeba si položit otázku, co vlastně odbory sledují svým neustálým tlakem na vládu, aby zvyšovala státní výdaje, namísto toho, aby se chovaly zodpovědně apoliticky a prokázaly národu, že mají ekonomické vědomosti a vysoké finanční IQ, tím, že naopak budou vyzývat k šetření a snižování státní výdajové stránky. Vše spíše nasvědčuje tomu, že se usilovně snaží o destabilizaci ekonomiky, bez ohledu na to, co může nehospodárné navyšování státních výdajů přinést celému národu. Jejich přímé vazby a vzájemná podpora s ČSSD je de facto posunula do role politické strany. Tímto svým postojem a chováním odbory porušily naši ústavu a nectí zákony naší země. Jejich poslední vyjádření, kde rezolutně odmítají rozhodnutí soudu, je jasným signálem, že si s demokracií a zákony moc nerozumí a zřejmě by uvítaly navrácení „všemocné“ nadvlády z časů dávno minulých.
Podívám-li se na politickou scénu očima obyčejného občana, tak si položím jednoduchou otázku:
• Může si zadlužený stát, který není schopen splácet ani úroky z úvěrů, dovolit zvyšovat svoje výdaje?
Odpověď je nasnadě pro každého, kdo má všech pět pohromadě……. Následuje otázka číslo dvě:
• O co tedy odborům jde?
Odpověď (či úvaha) zní: jde jim snad jen o destabilizaci naší země, aby se mohla ujmout vlády levice….? No a co asi tak levice udělá, až se ujme moci? No přece zvýší státní výdaje, ty nahradí vyšším výběrem daní, hlavně od firem a zřejmě si vezme ještě větší pilu na řezání větve, na které sama sedí. A kdo to nakonec odnese? No přece zase jenom občan, a to ten samý, který se nechal přesvědčit, že je třeba stávkovat za každou cenu. Stát hospodaří s našimi penězi, a pokud začne brát z oblasti, která vytváří HDP, což jsou firmy a začne je přesouvat do výdajové oblasti, stane se jediné- ekonomika státu se oslabuje, klesá počet pracovních míst, hospodářský růst a ekonomická stabilita. Přesně tohle se podařilo Řekům. Jak se vám bude líbit, vážení odboráři, až bude Česká republika, která má ve svém znaku hrdého statného lva, škemrat u dveří Evropské unie o peníze na záchranu před státním bankrotem?
Proboha, Češi, copak jsme opravdu národem, který se nechá „oblbnout“ několika moci chtivými hlupáky? Přemýšleli jste někdy nad tím, komu může zadlužování země prospívat? Nám, občanům, zcela určitě ne. Víte vůbec, komu vlastně stát dluží? Až na to přijdete, pochopíte, kdo vám ve skutečnosti vládne. Bohužel se obávám, že toto poznání se vám moc líbit nebude.
Ve chvíli, kdy „někdo“ získá moc nad státními penězi, přestává záležet na tom, která z politických stran je zrovna u moci, neboť se tento stát ocitá zcela v područí věřitele- stává se vazalem celosvětového bankovního establishmentu.
Čechům se podařilo v minulosti vymanit z nadvlády Rakousko-Uherska, i z německo-nacistické okupace, posléze se český národ dočkal i konce bolševickoruské diktatury, ale to, co přichází ve formě plíživé a nenápadné ekonomické finanční nadvlády bankovního monopolu, to jaksi Čechům, zvláště těm, kteří křičí: „Já chci své/vaše peníze!“, nedochází. Všechny minulé vlády zadlužily naši zemi a tato současná, bohužel, s mnoha stejnými již „profláknutými“ tvářemi se v tuto chvíli snaží, i když nedostatečně, nalézt úsporná řešení, a to je zřejmě pro některé z nás v rozporu s jejich finančním a ekonomickým chápáním.
Abych byl na závěr objektivní i k druhé straně, je třeba zmínit, že si za mnohé mohou minulé vlády, včetně té současné, samy. Jak chtějí politici napříč politickým spektrem obhájit před národem sedmisetmilionové odměny generálního ředitele polostátní organizace ČEZ. Nebo milionový plat ředitele Sazky, který tuto společnost dovedl až ke krachu. Statisícové příjmy ředitelů drah nebo aerolinií i přes to, že nejsou schopny generovat zisk. I poslední fenomén nového ombudsmana našich drah, který má dvakrát větší plat, než ombudsman českého státu, je ukázkou „schopností“ Českých drah, a.s. Zlaté padáky a další neopodstatněné výhody, které spolu s astronomickou odměnou nelze nikterak obhájit, snad jsou pro nespokojené a podvedené občany spouštěcím mechanizmem pro otevřené vyjádření nespokojenosti, nemělo by se tak ale činit formou stávky, která je pouhým nástrojem k získání finančních výhod jedněch na úkor druhých. Přidáme-li k tomu neprůhledné státní investice v podobě gripenů, pandurů, dalších „malých domů“ a zlotřilé financování velkých politických stran, domnívám se, že toto jsou pravé důvody, za které by občané měli vyjít do ulic a chtít po politicích nápravu a ne křičet, že chtějí vyšší plat. Inspirací by nám mohlo být dění ve Španělsku
http://atlara.wordpress.com/2011/05/31/european-revolution/, či na Islandu http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropska-unie/clanek.phtml?id=677010 a http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/financni-krize-polozila-prvni-vladu-sveta-island_101945.html
Cesta k efektivnímu hospodářství vede přes znárodnění podvodného bankovního systému který vytváří dluhy z ničeho, tak jak to učinili na Islandu. Islanďané si vybojovali novou ústavu, v níž je zakotven zákon o obecném referendu. Ten umožňuje přímou volbu občana, který má tak možnost bezprostředně ovlivňovat politiku země. Na Islandu došlo k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů. Interpol vykázal bankéře ze země a dále došlo k uvěznění dalších politiků odpovědných za způsobenou finanční krizi.
Vážení odboráři, jsem přesvědčen, že výsledek vašeho, dle mého názoru sobeckého, domáhání se vyššího platu a nesouhlasu s plánovanými reformami formou stávky, a blokád hlavních dopravních tepen, na zadluženém státě, bude jen dalším spouštěčem projevů rozhořčení zbytku národa. Vaše cíle a argumentace jsou zcela mimo mísu hlavního problému, kterým je bezesporu zadluženost. A tu vy, jak se zdá, řešit vůbec nechcete.
Petr Havlíček
s obsahem článku, ale i s tím, že vláda by měla šetřit více ve velkém – tudíž na platech zejména státních zaměstnanců, politiků a kamarádů politiků
Je tu hodně problémů a je to komplexně nejednoduché. Oba mají pravdu. Jako vždy pana Havlíčka vývody jsou precisní. Unie jako vždy zaspaly dobu a jejich sobecká akce je vhodná začátku minulého století. Společnost je zase o kousek dál a soudruzi vladaři nejsou bez viny. Daně z práce je věc minulosti a snažit se zdanit a zotročit pracující je chytání se stébla nad roklí. Rozumné tak před sto lety.
Zlatá slova pana Havlíčka: „Když „někdo“ získá moc nad státními penězi, přestává záležet na tom, která z politických stran je zrovna u moci, neboť se tento stát ocitá zcela v područí věřitele- stává se vazalem celosvětového bankovního establishmentu.
Čechům se podařilo v minulosti vymanit z nadvlády Rakousko-Uherska, i z německo-nacistické okupace, posléze se český národ dočkal i konce bolševickoruské diktatury, ale to, co přichází ve formě plíživé a nenápadné ekonomické finanční nadvlády bankovního monopolu, to jaksi Čechům, zvláště těm, kteří křičí: „Já chci své/vaše peníze!“, nedochází. Všechny minulé vlády zadlužily naši zemi a tato současná, bohužel, s mnoha stejnými již „profláknutými“ tvářemi se v tuto chvíli snaží, i když nedostatečně, nalézt úsporná řešení, a to je zřejmě pro některé z nás v rozporu s jejich finančním a ekonomickým chápáním“. Jen s tou poslední větou je bohužel rozpor.
Snažit se ždímat lid víc a víc na daních, je ubohé, ale nicméně účinné, pokavad ovečky drží. Skrz komunikace, včetně internetu, lidé mají větší přehled – a co vidí, není pěkné. Ono se i dřív kradlo a mačkalo lid, ale dělalo se to diskrétněji a přeci jen s trochou rozumu, založená i na bázni Boží. Ano vláda se snaží ušetřit a dát dohromady úsporný balíček. Ovšem chce to udělat na hřbetě už tak okrádaných lidí. Lid už má po krk vození se na jejich hřbetě. Je nesmírně důležité jít příkladem. Finančně nic moc, ale právě ten příklad a ukázka, že vládní jsou s lidem, je nebetyčně důležitá. Ovšem mocipány, přestože byly u kolébky neuvěřitelného šustrnictví, úplatků, tunelování, je to ani moc nezajímá. Žádají pouze národ, aby si on utáhnul opasky, jako ostatně už to dělá šedesát a víc let. A oni jsou nevinní muzikanti.
Je bohužel pravda, že stávka je efektivní nástroj k získání finančních výhod na úkor zbytku národa. Unie se nesmějí politizovat a v tom je ta chyba, protože nic než úplná změna – jak dobře píše pan Havlíček, nemůže napravit celý ten posraný systém legálních loupežníků. Oni si hrají, že pečují o lid, jak jim to ukládá zákon, ale ve skutečnosti vždy pečovali o svoje korýtka, rodiny a okruh známých. Příkladně paní Livie Šalgovičová by měla jako první dáma ukázat jakousi snahu napravit, co její táta pokálel. Měla by být s lidem, a ne zase stát vysoko nad ním. To je však „story“ mnoha vypečených politiků a tak zvaných businessmanů – jako příkladně obyčejný manažer sazky, který legálně pobíral vysoko přes milion korun měsíčně a přivedl takovou „zlatou husu“ na buben. Přitom on nic. On muzikant. To samé obyčejný soudruh pan ředitel ČEZu, který legálně pobíral přes sedm set milionů korun ročně, a elektrika je nejdražší u nás v Evropě. Vůbec se nepíše o platech bankéřů a penězosvodců, kteří (legálně) berou nebetyčné platy, prémie, dividendy a otevřená business konta. Tito soudruzi kramáři se velice chtějí rovnat platům německých uhlobaronů, i když stát zákonitě nemůže se rovnat německé ekonomii ani za zlatých dob pana Masaryka. Jejich legálnost platů a prémii je velice sporná, protože je založená, ne na umu, rozumu, předvídavosti – jak do nedávna hlásal a volal k odpovědnosti pan Sládek, ale pouze na vydřidušství a vychytralosti proti celému národu. I blbec může vést ČEZ, když ždímá do krve celý národ. Svoboda podnikání? Ale no tak. Nepuďme naivní.
Zde platí a vždy budou platit slova jedné z nejvýraznějších osobností v historii našeho národa, Tomáše Bati:
Vy pro mne můžete pracovat – budete-li chtít.
Já vás mohu zaměstnat – budu-li já chtít.
Ovšem zaměstnanci si považovali za čest pracovat pro Baťu, který měl finance i rozum. Jeho program lepších platů, výstavba rodinných domků, a mnohé výhody pracovali pro něj, protože byl chytrý a racionální. Dá se to říci o naší slavné vládě? Jenže i tenkrát měli tuberáci smůlu, což se právě vyčítalo panu Baťovi. Chvála bohu a doktorům je u nás z velké části tubera vyléčená. Dnes ale ve vládě máte zkoušky a průchozí síta na to, jak jste schopný zloděj, jestli jdete přes mrtvoly, berete-li ůplatky, jestli jste průměrně inteligentní a dostatečně slepý, jak jste dravý, žravý atd. Spousta slušných lidí se proto dnes nekvalifikuje do vládního sboru a snad ani na sběrače fekálii.
Unie mají pravdu, že kdyby mocipáni byli rozumní, tak půjdou s lidem a budou pobírat platu průměrného do doby, než oni zbaví národ všech dluhů, kterých především oni jsou hlavní příčinou. Národ by byl mnohem lépe spravován starosty měst a krajů než vládnoucích neustálé balíčkování, namířené proti národu. Národ by měl konečně říci: „DĚKUJEME VÁM. ODCHÁZEJTE!“ Když už se ostýchá jim přímo říci: „VYPADNĚTE!“ Představitelé Unii by se konečně měli domluvit a udělat přesně to. Je polovičaté rozhodnutí jít proti jednomu ministrovi, když sami vidí, že všichni ministři a vládcové jsou na dně nejen penězi, ale i rozumem. Takový pan Sládek měl tu předvídavost a inteligenci nabízejíc, že nebude snižovat platy při dalším zdražování, ale že přidá všem klíčovým lidem, 75 procent. Že nejsou peníze? Ale kdeže, jenom mocipáni by se museli podstatněji uskromnit. Lid to možná nezajímá, ale neví, o co přišel. Svoboda podnikání se nesmí plést s vydřidušstvím a zlodějnou.
Může si zadlužený stát, který není schopen splácet ani úroky z úvěrů, dovolit zvyšovat svoje výdaje? Odpověď je nasnadě pro každého. Nemůže. Ovšem co unie vidí je ten ohromný rozdíl, kdy vladaři si sami sobě chtějí odsouhlasit legální plat 230 000 měsíčně, mimo jiných dalších a skrytých výhod. Závěr Unii je: To nejsou pečovatelé národa. To jsou svině, kteří se vozí čtyřicet let a víc na „chrbátě“ všech. Právě tito lidé by měli ukázat určitou skromnost a předně sami sobě utáhnout opasky, než začnou vyžadovat to na národě. Ovšem je asi hloupost čekat, že tito nenažranci budou altruisti a proto národ musí udělat přesně to, co hlásá pan Havlíček. „Cesta k efektivnímu hospodářství vede přes znárodnění podvodného bankovního systému, který vytváří dluhy z ničeho, tak jak to učinili na Islandu. Islanďané si vybojovali novou ústavu, v níž je zakotven zákon o obecném referendu. Ten umožňuje přímou volbu občana, který má tak možnost bezprostředně ovlivňovat politiku země. Na Islandu došlo k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů. Interpol vykázal bankéře ze země a dále došlo k uvěznění dalších politiků odpovědných za způsobenou finanční krizi“.
Pan Havlíček dále píše: „Vážení odboráři, jsem přesvědčen, že výsledek vašeho, dle mého názoru sobeckého, domáhání se vyššího platu a nesouhlasu s plánovanými reformami formou stávky, a blokád hlavních dopravních tepen, na zadluženém státě, bude jen dalším spouštěčem projevů rozhořčení zbytku národa. Vaše cíle a argumentace jsou zcela mimo mísu hlavního problému, kterým je bezesporu zadluženost. A tu vy, jak se zdá, řešit vůbec nechcete“.
Souhlasím se zněním článku. Ale vyznívá tak, jako že jsou odboráři lumpové a kdo stávkuje je lump, protože chce něco změnit – třeba výši svého platu.
Tak to ale vážení není. Stávka je legální nátlakový nástroj pro dosažení změny a legální forma odporu proti konání státu. Jako příklad bych uvedl odchod do důchodu v 71 letech. Jak se tomu chcete bránit?
Dále pak jak se chcete bránit strašlivým ne-reformám? Jak chcete ovlivnit konání vlády, parlamentu a senátu, když je vůbec nezajímá hlas lidu (tedy demokracie není funkční)? Doufám, že jste již pochopili že volby toto neumožňují.
Jaké byste navrhli legální prostředky?