Stávka je efektivní nástroj k získání finančních výhod na úkor zbytku národa. Stávkou lze vzít peníze někomu jinému, třeba zrovna tomu, kdo nestávkuje, nejlépe  těm, kteří nejsou placeni z vybraných daní.
Citace z listiny práv a svobod:
„Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.“ Já bych k nim doplnil hasiče, doktory, učitele, dopravní podniky, policii a všechny zaměstnance, kteří jsou placeni státem z našich daní.

Naše ústava nám zaručuje svobodu v rozhodování a není v ní nic o tom, že by stát měl povinnost vyplácet státním zaměstnancům takovou výplatu, kterou zaměstnanci pod nátlakem a hrozbou stávky požadují, bez ohledu na to, v jaké se stát nachází ekonomické kondici.
V ústavě jsou i možná omezení, pokud by odbory přestaly plnit svoji funkci apolitické organizace. Cituji: „Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.

Já se vždy jako občan cítím poškozen, a v případě stávky lékařů nebo hasičů a pracovníků v dopravě i ohrožen, neboť tito lidé odmítají plnit své povinnosti v oblasti ochrany bezpečnosti státu, veřejného pořádku a práv a svobod druhých.  Tito lidé jsou placeni z mých daní, a pokud se jim zdá, že je stát platí málo, nechť odejdou a najdou si jiný zdroj obživy. Já takové lidi platit nechci.

Zde platí a vždy budou platit slova jedné z nejvýraznějších osobností v historii našeho národa, Tomáše Bati:

Vy pro mne můžete pracovat – budete-li chtít.
Já vás mohu zaměstnat – budu-li já chtít.
 
Z logiky věci přece není důvod k jakékoli stávce nebo výhrůžkám a nátlakovým akcím. Je zde zaručena oboustranná demokratická svoboda, garantovaná ústavou. Tou se ale nikdo, vážení, neřídí. Stačí si přečíst zákoník práce. Ten doslova pohrdá naší ústavou, která zaručuje všem stejná práva. Měli jsme tu již mnoho stávek, za tu nejabsurdnější považuji plané výhrůžky doktorů, které se vlastně ani nemohly naplnit, protože v zahraničí by o většinu z nich prostě nikdo nestál.

Vše je odvislé od ekonomické stability státu.Ta je v tak žalostném stavu, že si vláda rozhodně nemůže dovolit navyšování výdajů. Pokud to udělá, je jasné, že peníze vezme někomu jinému, třeba zrovna tomu, kdo nestávkuje, tedy těm, kteří nejsou placeni z vybraných daní.

Je třeba si položit otázku, co vlastně odbory sledují svým neustálým tlakem na vládu, aby zvyšovala státní výdaje, namísto toho, aby se chovaly zodpovědně apoliticky a prokázaly národu, že mají ekonomické vědomosti a vysoké finanční IQ, tím, že naopak budou vyzývat k šetření a snižování státní výdajové stránky. Vše spíše nasvědčuje tomu, že se usilovně snaží o destabilizaci ekonomiky, bez ohledu na to, co může nehospodárné navyšování státních výdajů přinést celému národu. Jejich přímé vazby a vzájemná podpora s ČSSD je de facto posunula do role politické strany. Tímto svým postojem a chováním odbory porušily naši ústavu a nectí zákony naší země. Jejich poslední vyjádření, kde rezolutně odmítají  rozhodnutí soudu, je jasným signálem, že si s demokracií a zákony moc nerozumí a zřejmě by uvítaly navrácení „všemocné“ nadvlády z časů dávno minulých.

Podívám-li se na politickou scénu očima obyčejného občana, tak si položím jednoduchou otázku:

• Může si zadlužený stát, který není schopen splácet ani úroky z úvěrů, dovolit zvyšovat svoje výdaje?
Odpověď je nasnadě pro každého, kdo má všech pět pohromadě……. Následuje otázka číslo dvě:
•  O co tedy odborům jde?

Odpověď (či úvaha) zní: jde jim snad jen o destabilizaci naší země, aby se mohla ujmout vlády levice….? No a co asi tak levice udělá, až se ujme moci?  No přece zvýší státní výdaje, ty nahradí vyšším výběrem daní, hlavně od firem a zřejmě si vezme ještě větší pilu na řezání větve, na které sama sedí. A kdo to nakonec odnese? No přece zase jenom občan, a to ten samý, který se nechal přesvědčit, že je třeba stávkovat za každou cenu. Stát hospodaří s našimi penězi, a pokud začne brát z oblasti, která vytváří HDP, což jsou firmy a začne je přesouvat do výdajové oblasti, stane se jediné- ekonomika státu se oslabuje, klesá počet pracovních míst, hospodářský růst a ekonomická stabilita. Přesně tohle se podařilo Řekům. Jak se vám bude líbit, vážení odboráři, až bude Česká republika, která má ve svém znaku hrdého statného lva, škemrat u dveří Evropské unie o peníze na záchranu před státním bankrotem?
Proboha, Češi, copak jsme opravdu národem, který se nechá „oblbnout“ několika moci chtivými hlupáky?  Přemýšleli jste někdy nad tím, komu může zadlužování země prospívat? Nám, občanům, zcela určitě ne. Víte vůbec, komu vlastně stát dluží? Až na to přijdete, pochopíte, kdo vám ve skutečnosti vládne. Bohužel se obávám, že toto poznání se vám  moc líbit nebude.

Ve chvíli, kdy „někdo“ získá moc nad státními penězi, přestává záležet na tom, která z politických stran je zrovna u moci, neboť se tento stát ocitá zcela v područí věřitele- stává se vazalem celosvětového bankovního establishmentu.

Čechům se podařilo v minulosti vymanit z nadvlády Rakousko-Uherska, i z německo-nacistické okupace, posléze se český národ dočkal i konce  bolševickoruské diktatury, ale to, co přichází ve formě plíživé a nenápadné ekonomické finanční nadvlády bankovního monopolu, to jaksi Čechům, zvláště těm, kteří křičí: „Já chci své/vaše peníze!“, nedochází. Všechny minulé vlády zadlužily naši zemi a tato současná, bohužel, s mnoha stejnými již „profláknutými“ tvářemi se v tuto chvíli snaží, i když nedostatečně, nalézt úsporná řešení, a to je zřejmě pro některé z nás v rozporu s jejich finančním a ekonomickým chápáním.

Abych byl na závěr objektivní i k druhé straně, je třeba zmínit, že si za mnohé mohou minulé vlády, včetně té současné, samy. Jak chtějí politici napříč politickým spektrem obhájit před národem sedmisetmilionové odměny generálního ředitele polostátní organizace ČEZ. Nebo milionový plat ředitele Sazky, který tuto společnost dovedl až ke krachu. Statisícové příjmy ředitelů drah nebo aerolinií i přes to, že nejsou schopny generovat zisk. I poslední fenomén nového ombudsmana našich drah, který má dvakrát větší plat, než ombudsman českého státu, je ukázkou „schopností“ Českých drah, a.s. Zlaté padáky a další neopodstatněné výhody, které spolu s astronomickou odměnou nelze nikterak obhájit, snad jsou pro nespokojené a podvedené občany spouštěcím mechanizmem pro otevřené vyjádření nespokojenosti, nemělo by se tak ale činit formou stávky, která je pouhým nástrojem k získání finančních výhod jedněch na úkor druhých. Přidáme-li k tomu neprůhledné státní investice v podobě gripenů, pandurů, dalších „malých domů“ a zlotřilé financování velkých politických stran, domnívám se, že toto jsou pravé důvody, za které by občané měli vyjít do ulic a chtít po politicích nápravu a ne křičet, že chtějí vyšší plat. Inspirací by nám mohlo být dění ve Španělsku
http://atlara.wordpress.com/2011/05/31/european-revolution/, či na Islandu  http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropska-unie/clanek.phtml?id=677010 a http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/financni-krize-polozila-prvni-vladu-sveta-island_101945.html

Cesta k efektivnímu hospodářství vede přes znárodnění podvodného bankovního systému který vytváří dluhy z ničeho, tak jak to učinili  na Islandu. Islanďané si vybojovali novou ústavu, v níž je zakotven zákon o obecném referendu. Ten umožňuje přímou volbu občana, který má tak možnost bezprostředně ovlivňovat politiku země. Na Islandu  došlo k zatčení několika vedoucích bankéřů a manažerů. Interpol vykázal bankéře ze země a dále došlo k uvěznění dalších politiků odpovědných za způsobenou finanční krizi.

Vážení odboráři, jsem přesvědčen, že výsledek vašeho, dle mého názoru sobeckého, domáhání se vyššího platu a nesouhlasu s plánovanými reformami formou stávky, a blokád hlavních dopravních tepen, na zadluženém státě, bude jen dalším spouštěčem projevů rozhořčení zbytku národa. Vaše cíle a argumentace jsou zcela mimo mísu hlavního problému, kterým je bezesporu zadluženost. A tu vy, jak se zdá, řešit vůbec nechcete.

Petr Havlíček