Dnešní kovidová doba a přijímaná opatření nesmí zakrýt pravou příčinu dnešní hospodářské krize v České republice. Poučme se z historie.
T.Baťa: “To čemu jsme si zvykli říkat hospodářská krize , je jen jiné jméno pro
mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek! V
naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze
sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. Potřebujeme mravní
stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku!”
V.Havel: “Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našeho
národa není smysluplně využít.”
J.F. Kennedy: “ Neptejte se, co vaše vlast může udělat pro vás, ale co vy můžete
udělat pro ni.”
V duchu odkazu J.F.K si dovolím nabídnout službu, tj předat Vám svoje poznání opřené o 30 let osobních zkušeností z vlastního podnikání po celém světě, ve kterém se všechny tržně prosperující ekonomiky, paradoxně mimo ČR, opírají dodnes o principy, které tak úspěšně praktikovali Tomáš a Antonín Baťové.
Podnikatelský příběh Soma ze současnosti by vás mohl zaujmout a přesvědčit, že naše cesta, osvědčená desítkami, stovkami let v historii tržní ekonomiky, může být tak jako je v Německu, Švýcarsku, Rakousku i v ČR perspektivní cestou k budoucí prosperitě. Dovolím si úspěšný recept podnikání vložit do jedné jediné věty.
- Verner (SOMA) : “Řemeslník se má vždy lépe než nádeník, rozuměj vlastník
svého finálního výrobku či služby se má vždy lépe než subdodavatel!”
V současnosti je realita České republiky, jako malé exportní země , která nemá mnoho domácích firem se svými vlastními finálními výrobky prodejnými do celého světa velmi nebezpečná, neboť zkrachují – li naši odběratelé zkrachujeme s nimi ! Jsme pouze zemí nádeníků a hrozí nám novodobé nevolnictví. Z pozice subdodavatele je dnešní výše přijímaného státního dluhu nesplatitelná.
CHARAKTERISTIKA POSLEDNÍCH 30. LET
Po 50. letech absence soukromého podnikání v době socialismu a po nepovedené transformaci průmyslu kuponovou privatizací ( vytunelování národního kapitálu ) v 90. letech minulého století přichází s koronavirem pravděpodobně poslední napomenutí a s ním šance správně rozhodnout co je ČESKÝ NÁRODNÍ ZÁJEM a na čem postavit perspektivní hospodářskou politiku státu. Vzhledem k cca 80 letému zpoždění, oproti tržně vyspělým zemím Evropy, máme dnes poslední šanci vstříc národní konkurenceschopnosti a je možné, že se dnes píší dějiny na další stovky let dopředu! Bohužel není vyloučeno, že se naši potomci budou hodně divit, co jsme to byli za pitomce.
Rok 1990 byl konec 3. světové ekonomické války. Války, která se liší od předchozí 2. světové války (samozřejmě mimo jiné) především tím, že vítěz na obsazeném území nezavedl vlastní společenský řád – tržní ekonomiku – ale otevřel prostor všeobecnému klientelismu. (častokrát korupčnímu klientelismu) Uspokojil a umožnil obohacení domácí “vládnoucí”politické síle a ta za odměnu neprojevila snahu uspět v hospodářské soutěži vůči západu za cenu upřednostnění osobního obohacení a budoucího chudnutí celého domácího hospodářství.
Obojí neuvěřitelně posílilo vítězné země s rozvinutou tržní ekonomikou plné firem s vlastními finálními produkty vysoké míry lidského umu prodejné do celého světa, pro které byla reálná východoevropská konkurence s její nízkou životní úrovní smrtící nebezpečí ! Není ve světě businessu ten, kdo by chtěl nezištně pomoci zrození a růstu možného úspěšného konkurenta. Za odměnu od vítězů dostáváme tu nejméně žádanou a nejméně placenou námezdní případně subdodavatelskou práci v souladu s principem globalizace.Svým vlastním přičiněním si práci dnes již vytvořit neumíme.
Dnešní ekonomická situace potvrzuje, že rozdělení ekonomik světa na” finalisty” a “subdodavatele” přináší cyklicky nový druh světové hospodářské krize a to, že finalisté nejsou schopni předávat stále většímu množství subdodavatelů dostatečné množství práce potřebné k dosažení udržitelné zaměstnanosti. Je zcela zřejmé, že lékem není větší zadlužování ekonomik, kterým se neřeší příčiny, ale pouze důsledky. Potvrzuje se tak odkaz T.a J. BatI, že hospodářský úpadek nelze sanovat penězi.
JAK UNIKNOUT Z DNEŠNÍ PASTI?
Abychom mohli zahájit úspěšnou léčbu musíme stanovit a přijmout pravdivou DIAGNÓZU ČESKÉHO PRŮMYSLU. Český průmysl se musí postavit na vlastní nohy, což nastane v okamžiku kdy bude schopen vlastní finální produkty českých firem prodávat v zahraničí. Přinese to stabilitu pro celé hospodářství a budou pod kontrolou i finanční toky resp. zůstane mnohem více investic v ČR , neboť nebudou obrovské prostředky odtékat ve formě dividend do zahraničí .
V současnosti jsme se posunuli z námezdní ekonomiky 90. let k ekonomice subdodavatelské. To není nic perspektivního. Je to stav s mnoha riziky ohromných výkyvů v hospodářství – viz dnešní situace umocněná koronavirem a probíhající transformací automobilového průmyslu, kde se donedávna stovky subdodavatelských firem nacházely pod tlakem svých odběratelů – dodávej, navyšuj kapacitu, investuj, ať mi můžeš dodávat víc. A když to nesplníš, budu muset hledat jinde! Dnes však poptávka, kterou měly předtím z velké části vypadla.
Nezbytná transformace čs. průmyslu bude bolet a čím více se jí budou politici
bránit a oddalovat , tím to bude horší. Chybou je , že stejně jako před koronavirem i teď v krizi sleduje vláda svými opatřeními především krátkodobé cíle. Základním pravidlem dobrého hospodáře je poznání, že v delší perspektivě musí každý vždy více vydělat, než utratit, přičemž si je vědom, že pouhým šetřením se nedá zbohatnout. Na první pohled se může zdát, že vláda svým neustálým opakováním svého receptu – “musíme se z krize proinvestovat” – naplňuje pravidlo dobrého hospodáře, ale i ona si musí uvědomovat, že špatná investice na dluh je to nejhorší co si v krizi může kdokoliv dovolit. Dluhem, který zcela jistě nepřinese v budoucnosti vyšší výdělek jsou ohromé výdaje na program “antivirus” u těch firem, kde zaměstnanci nepracují z důvodu vyvolaných jejich odběrateli. Plošné zvyšování platů ve veřejném sektoru v době bezprecedentního nárůstu státního dluhu. Rozpočtové deficity obcí přenášené na stát v době krize. Velkorysá výše ošetřovného platná i po “otevření” škol.
Výše zmíněné kategorie dluhů budou dodatečnou daní pro český domácí (HNP) soukromý sektor, kterou nadiktovali současní politici prostřednictvím tlaku až vydírání ze strany subdodavatelských zájmů zahraničního , tolik opěvovaného a hájeného kapitálu. Zahraničního kapitálu, který v současnosti v jejich mateřských zemích dostává skutečně masivní podporu pro export jejich finálních výrobků, oproti až arogantní ignoraci podpory skutečným českým domácím exportérům v ČR.
To vše při vědomí, že veškeré prostředky státního rozpočtu mají původ v soukromém sektoru české ekonomiky a stát nedělá nic jiného, než z těmito prostředky hospodaří.
Absence státníků, ignorance politiků, mlčení slušné většiny ve společnosti oproti činům pár desítek lidí necharakterních je příčinou nerespektování velké moudrosti ve výrocích známých osobností v úvodu tohoto sdělení.
Ladislav Verner 24.7.2020
SOMA
Související texty :
-MM průmyslové spektrum, reforma českého vzdělávacího systému, Ladislav verner
-e15, Česko kvůli montovnám degeneruje, Ladislav Verner
-www.soma-eng.com
-Ladislav Verner/ Diagnóza českého průmyslu/,strojirenskéforum.cz)
