„Tak nám zabrali Krym,“ řekla by paní Müllerová. Někdo řekne „Krym je daleko“, nebo „Stejně tam žije spousta Rusů“…
Jenže Rusko se ze dne na den rozhodlo vojensky obsadit část sousedního evropského státu s Hitlerovsky prostou záminkou „ochránit svoji menšinu“… Nakonec proč ne? V Gruzínské Abcházii mu to už prošlo…
A který stát je na řadě teď? Estonsko? Lotyšsko? Litva? Moldávie? Kam ještě Stalin nasadil ruské enklávy? A co Karlovy Vary? Nebo Polsko, Bosna, Hercegovina? Kde končí ruská „sféra vlivu“?
A jak bude vypadat svět, až se např. Čína, Indie nebo Írán rozhodnou nerespektovat mezinárodní právo?
Putinovské Rusko se vydalo na nebezpečnou cestu za OBNOVOU SVÉHO IMPÉRIA. Jasná zpráva pro celý svět: Rusko je nespolehlivý a záludný partner…
Nyní je na mezinárodním společenství, aby se Rusku ani jiným státům takový postup krutě nevyplatil.
Pro EU by to mělo znamenat radikální přehodnocení „ruského partnerství“, především závislosti na ruském plynu a naftě. Stojíme zřejmě na energetické křižovatce.
Taky by to mělo znamenat přehodnocení obranné doktríny NATO, které se posledních 20 let vyhýbalo jakýmkoliv plánům proti hrozbě z východu. Výsledek? V případě ruského útoku konvenčními zbraněmi má dnes NATO jen několik dní na rozhodnutí, zda kapitulovat, nebo odpovědět jaderným útokem… Na překvapivý útok jsou schopny zareagovat pouze USA….
Zdá se, že jediný způsob, jak se vyhnout válce s Ruskem, je být na ni dobře připraven… Rusko rozumělo vždy pouze síle, na tom se nic nezměnilo.
Není třeba ale hned myslet na novou totální nebo studenou válku, škála sankcí je dnes široká: od hospodářské blokády přes válku informační po válku idejí. Země, která se chová barbarsky, nepatří do Evropy 21. století.
Bude třeba více úsilí v otázce ruských špionů v NATO a orgánech EU (proč má EU nezvykle vysoký počet sekretářek z Ruska a východoevropských zemí?)
Pro Česko to znamená jedno: rychle a důrazně se vypořádat s ruskou „PÁTOU KOLONOU“ a jejími chapadly v politice, státní správě, policii, justici, médiích a v businessu. Zejména by bylo žádoucí odstranit konečně z naší politiky „živoucí zkamenělinu“ – KSČM, jejímž jediným důvodem existence je rusofilství a nenávist k západu.
Události na Ukrajině by mohly mít jeden pozitivní výsledek: urychlení Evropské integrace.
V Gruzii šlo „jen“ o trasy jižních plynovodů do Evropy, na Krymu „jen“ o přístup k Černému moři, na Ukrajině by šlo o plynovody a ropovody a v Pobaltí o přístup k Baltu… Agresoři milují salámovou metodu… Opravdu tohle chceme dopustit?
Ing.arch. Lubomír Bombík
