To se nám to krade,když pokuty platí nemocnice. Hromádky milónků jsou doma v bezpečí a my můžeme ještě řvát, že sankce ruinují nemocnice. Takový boj s korupcí si necháme líbit.

Takhle nějak si mohou točit palečky ředitelé nemocnic a ministr zdravotnictví s nimi, když audity najdou miliardové zlodějiny v nemocnicích. A nejen tam.
Pokuty jsou předepisovány nemocnicím či státním podnikům, jakoby to byly nemocnice a podniky, a ne určití nomenklaturníci, kdo si nakradl. Stejně postupuje při kontrolách i NKÚ. Je to typický obraz naší legislativy. Ten si prostřednictvím sponzorovaných politických stran a jim oddaných zástupců, chránících naše zájmy v parlamentu, tvoří a udržují kmotři.
Nakradené miliardy jsou na soukromých účtech bezpáteřných, brutálních zlodějů a pokutu platí v důsledku deset milionů občanů. Protože vykradené nemocnice, nemající na platy lékařů a sester se pak dotují ze státních, tedy společných peněz. Takové důsledky má netečnost zástupců lidu v parlamentu, kteří na billboardech licoměrně hlásají „chráním vaše zájmy. A též netečnost politiků v křeslech státních úředníků i těch, co pokuty uděluji nikomu a všem, jen ne viníkům. Když nevadí nepořádky státní správy okrádaným a z poloviny už bědným občanům, proč by vadily jim.
Vykřičet si peníze pro vykradené pokladny nemocnic na občanech pomáhají pánům ředitelům nemocnic i lékařské odbory, takto hájící zase zájmy lékařů. (Děkujeme, odcházíme!)
Jistě by bylo všechno jinak, „bylo by líp“, kdyby tyto pokuty za porušování povinností při správě cizího majetku platili ředitelé a všichni zodpovědní vedoucí pracovišť. Pokutami to končit nesmí. Podle zdravého rozumu musí následovat vyhazov, vyšetřováni a soud, jímž viníci přijdou o majetek, jehož původ neumějí vysvětlit.
V samých základech všech nepořádků ve státě je netečnost. Nechodíme do úřadů, škol, institucí, justice, policie, atd. sloužit, ale vydělávat. Nechodíme volit, na veřejnosti držíme hubu, a v hospodách i doma u seriálů nadáváme. Myslíme si bláhově, že ne my, ale „někdo“ by to měl napravit.
Čest početným výjimkám, ale toto je „známka za umělecký dojem“celé naší společnosti.
Stanislav Vrbík, Zlín