Zastupitelská demokracie současného evropského ražení je nejdražším možným státním zřízením. Nikoli snad kvůli oprávněným nákladům na její existenci, ale kvůli legalizaci okrádání jedněch druhými.

Mzda až do výše 600.000,- Kč měsíčně, nárok na roční bonus až 100% dvanáctinásobku svého platu na základě rozhodnutí představenstva, v případě odvolání a dobrovolného odchodu po roce práce až čtyřiadvacetinásobek průměrně mzdy, do které jsou započítány i bonusy, pokud odejdou dříve, průměr je násoben osmkrát, nárok až na 135.000,- měsíčně v rámci manažerského pojištění, 13.500,- na rizikové pojištění, příspěvek do výše 3% základní mzdy na penzijní připojištění, 100.000,- korun ročně na lékařskou péči, v případě pracovní neschopnosti delší jak měsíc doplacení nemocenské do výše zaručené mzdy, nárok na bezplatné užívání vozů vyšší střední třídy bezplatně i pro soukromé účely, roční příspěvek na školné pro děti v řádu stovek tisíc korun…

Výše uvedené podmínky výkonu práce manažerů považuji za oprávněné v soukromém sektoru, kde firma je v zisku, po jejích službách či výrobcích je přirozená poptávka zákazníků, z veřejných peněz nedotovaná, a práce manažerů se na těchto výsledcích zisku významnou měrou podílí. Ani bych nemrkl, kdyby taková pravidla zveřejnila jakákoli soukromá společnost za podmínek uvedených v předchozí větě.

V roce 2010 utržil podnik celkem 19 mld za osobní přepravu, ovšem 65% z toho zaplatili občané ze svých daní jako úhradu ztráty z této „podnikatelské činnosti“. Na každého občana, včetně nemluvňat a důchodců to v roce 2010 dělalo 1.235,- Kč. Podobné to bylo každý předchozí rok a nejinak tomu jistě bude za rok letošní. Ten podnik se jmenuje České dráhy a je podnikem státním. Právě jeho manažeři mají sjednány a propláceny částky, o nichž se zmiňuji v úvodu článku. Podnik, který je založen na produkování ztráty, kterou zaplatí daňoví poplatníci. Podnik, do kterého se odkládají loajální a zasloužilí politici a jejich přátelé, podnik, který známým politiků dává veřejné zakázky a utrácí stamiliony za marketingové a reklamní služby v režimu „obchodního tajemství“, ale také podnik, který má stejnými politiky zajištěný monopol na udržení popisovaného stavu. Odměnou od politiků, neboť ti ve skutečnosti podnik řídí, pro manažery Českých drah je stav, kdy si o svých odměnách rozhodují sami.

V porovnání s výše popisovaným principem, který se táhne Českou republikou jako standard, a který se týká ve své podstatě všech státních podniků, které slouží podle mého přesvědčení primárně k tunelování veřejných prostředků, jsou náklady na potřebné a žádoucí reformy jen drobnými. České dráhy, České lesy, Čepro, bývalá Česká konsolidační agentura, Česká pošta, městské dopravní podniky, České aerolinie… Nikoli kvůli hospodářské a finanční krizi, ne kvůli nízkému zdanění, ne kvůli nákladům spojeným s nezaměstnaností, ale z důvodu existence tohoto legalizovaného principu, který se stal pro většinu současných politiků i důvodem pro vstup do politiky samotné, nyní nemáme peníze na mzdy pro vojáky, policisty nebo například na budoucí pokrytí důchodů či na zajištění lékařské péče, zatímco lidé odevzdávají polovinu svého výdělku státu, kterému je to stále málo.

Za podobné chování politiků a státních úředníků či zaměstnanců v Číně popravují, zatímco my jim tam posíláme ostré diplomatické vzkazy o tom, že trest smrti je nehumánní. A Čína? Ta si nás i se svým trestem smrti pro podobné gaunery nyní kupuje jak na běžícím pásu. Smutné, kam jsme to dotáhli.

(Dovětek pro mé kritiky, kteří jistě najdou v článku to, co tam není: Nejsem zastáncem trestu smrti a nevolám po něm.)

František Matějka

frantisekmatejka.blog.iDNES.cz

Poznámka Pozitivní svět: další aktuální infomace o benefitech vrcholných manažerů ČD také ZDE