Náš právní řád odpovídá tzv. pozitivnímu právu. Zjednodušeně lze říci: „co je psáno, to je dáno.“ Opírá se pouze o zákony a právníci by se měli snažit je vykládat, tak jak jsou napsané. Nejsou v něm prvky tzv. přirozeného práva, které se opírá o vnitřní morálku lidí, které je realizováno třeba porotami, ve kterých rozhodují lidé podle svého svědomí. Ale také amnestiemi a milostmi, které udělují monarchové a jiné vládnoucí osobnosti. Nicméně vidíme, že pozitivní právo je v krizi, protože podle něj nelze odsoudit zločince ani po deseti letech a nakonec musí přijít amnestie, aby se případy vůbec uzavřely a netáhly se do smrti.
Pozitivní právo má nevýhodu v tom, že zákony musí být opravdu dobře napsané, nepřipouštět dvojí výklad a vůbec nějakou nejasnost. To samozřejmě už z principu není. Poslanci jsou chybující lidé, stranické zájmy se promítají a přemílají a nakonec vyjde nesmyslný paskvil. Právníci se snaží od této litery zákona odvodit svoje právní názory a soudce nemůže udělat téměř nic, jen zase zvažovat to, co je bližší zákonu. To je ovšem nejasné a tak se případy přehazují a neustále přežvýkávají. Armády právníků s vysokými platy se na tom živí, náklady na soudní proces narůstají do astronomických částek a v občanskoprávním řízení, které neplatí stát, už nelze téměř ničeho dosáhnout pro normálního nebohatého člověka a podat žalobu si dovolí pouze bohatí. Soudce těžko může uplatnit svědomí, je to vlastně jakýsi stroj a jistě by mohl být i nahrazen počítačem (ušetřila by se spousta peněz). Případy, které jsou naprosto jasné a důkazy dostatečné, mnohdy vůbec nemůže uzavřít a zločince odsoudit. V člověku se zdvíhá zlost, když zcela jasný zločinec je osvobozen. Bohužel zatím tak dopadla určitě alespoň třetina kauz spojených s korupcí a rozkrádáním. Čekám, kdy osvobodí Ratha.
Přirozené právo je stará věc. Kdysi soudila viníka veřejnost, mnohdy dav kamenoval někoho, kdo se provinil zcela nepatrně nebo vůbec. Feudální pán byl zároveň soudcem pro své poddané. Obvykle známe jen ty špatné případy. Král Šalamoun byl opravdu spravedlivý soudce hlavně proto, že byl chytrý. Ale, můžeme spoléhat na to, že bude panovník chytrý? Nebo na to, že mediální masáží rozběsněný dav bude „spravedlivý“? Kolikrát se obžalovanému ani neposkytlo „slyšení“. Kolikrát bylo lidem „všechno jasné“ a až později se přišlo na to, že obžalovaný byl obviněn neprávem a celá věc fatálně zmanipulovaná a účelově podaná. Proto také pozitivní právo zvítězilo ve svém tažení na „stolec spravedlnosti“. Zákony musí posuzovat opravdu nezávislé osoby – soudci.
Jestliže Evropský soud pro lidská práva určuje jakousi časovou hranici (6 let), do které má být kauza uzavřena a pokud není, je možno se na soud obrátit a on obvinění zruší, potom asi ví, co dělá. Nicméně to je jen východisko z bezvýchodnosti pozitivního práva, nikoliv právo přirozené. Nezapomeňme, že všechny ony dlouhotrvající kauzy už mohly být uzavřeny Evropským soudem, jak se už také v některých případech stalo.
Je tedy správné, aby se soudní kauzy protahovaly do nekonečna a nakonec je Evropský soud zastavoval jen pro nekonání justice? Není lepší použít některou z metod přirozeného práva? Amnestie je jen jednou z možností. Je možnost lidové poroty, která nejenom osvobozuje, ale také odsuzuje. Ale všude to vždy spočívá jen na morálce lidí. Všechno, co je přirozené, velmi záleží na morálce. Jsou dnes lidé natolik morální, aby takto rozhodovali?
Oni totiž nebyli zcela morální nikdy, to nám historie velmi dobře zachycuje. Určitým ústupkem je tzv. „duch zákona“. Zákon se nemusí posuzovat jen podle litery, tedy jen podle toho, co je napsáno, ale i podle „ducha“, tedy podle toho, co je zákonem míněno, co zákon řeší, proč byl vytvořen. To je samozřejmě subjektivní a proto by mělo být spíše doplňkovým principem jen tam, kde litera zákona je nejasná nebo nepoužitelná.
Dnes se samozřejmě usuzuje, že kauzy, které prezident ukončil, by soudy určitě také brzy ukončily odsouzením obviněných. Domnívám se, že je to mediální konstrukce, jakési „tušení spravedlnosti“, které ovšem v pozitivním právu je spíše směšné. Dušování příslušníků justice, že oni by přece ty zločince odsoudili, je směšné. Když je neodsoudili za více než osm let? Proč už tedy dávno nejsou za mřížemi? Zajisté by ve velké části případů byli obžalovaní osvobozeni a byly by jim vyplaceny obrovské náhrady, možná mnohem větší než po amnestii, protože soudy by se vlekly ještě deset let a náklady by narostly. Nevíme ovšem samozřejmě, ve kterých a kolik by jich bylo, takže na nekonečnou diskusi je zaděláno. Také je zde možnost ukončení řízení ze strany Evropského soudu. Pouze s rezervou lze tedy brát ony „zaručené zprávy“ z justice, že jde o zločince, kteří už byli na pokraji odsouzení a „zlý“ prezident je osvobodil. Víme dobře, že to tak nechodí.
Přes všechna osobní selhání vyskytující se v amnestiích a milostích, nelze se bez přirozeného práva obejít a připadají mi nepatřičné populistické pokusy o nějaké omezování práv prezidenta. Tím by se odstranila možnost řešit případy selhání práva pozitivního. Určitě by bylo vhodné zavést některé doplňující instituce přirozeného práva, třeba poroty složené z nejustičních porotců. Možná právě taková porota by mohla rozhodovat dlouho se vlekoucí případy. Nemuselo by potom docházet k osvobození lidí zcela viditelně vinných prezidentem nebo Evropským soudem.
Jinak je současná prezidentská amnestie tečkou za jisté období. Hlavně za období devadesátých let, kdy ještě nebyly zákony zcela propracované, tunelářství dovolovaly a vůbec právo bylo nemorální. Kauzy z těchto dob nelze soudit podle dnešních zákonů. Amnestie je tečkou nejenom pro tyto kauzy. Je tečkou za celým obdobím „akumulace kapitálu“. Tato akumulace se děla především tunelováním a rozkrádáním veřejných prostředků. Zcela určitě musí skončit, protože další pokračování by už tuto novou třídu mohlo ohrožovat. Oni si nakradli, další už nemusí.
Vlastimil Podracký
Spisovatel a publicista. Vydal knihy: Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora, Sodoma Gomora a Nadčasový humanismus. Příležitostně publikuje články.