„Všechny civilizace mají jedno společné – jejich vznik, vývoj i kolaps určují vždy stejné zákony,“ říká egyptolog Miroslav Bárta, autor knihy Sedm zákonů.
Ivana Faryová
šéfka pražské přílohy MF DNES
Staré civilizace, z nichž mnohé nás tolik fascinují – proč už tady nejsou? Jaké jsou neustále se opakující vzorce pro vznik, růst a pád různých společností? Může být ta naše věčná? Anebo ji také čeká brzký kolaps ve smyslu ozdravné, ale vše měnící hluboké krize? „Věřím, že ne. Oproti předcházejícím civilizacím jsme v něčem jiní. Naše poznání o fungování světa nemá v historii obdoby. Dosáhli jsme neuvěřitelné úrovně v oblasti propojení lidí a světa. Poprvé v historii víme, k čemu to, co vidíme, může směřovat, a proto bychom mohli naše ztráty minimalizovat,“ říká egyptolog a prorektor Univerzity Karlovy Miroslav Bárta, který získal za srovnávací studium civilizací nejvyšší české vědecké ocenění Česká hlava.
Po 30 letech vědeckého bádání a srovnávání vývoje různých civilizací vypozoroval a archeologickým výzkumem i z historických pramenů ověřil sedm zákonů, které lze vidět ve vývoji každé civilizace od jejího vzniku, vzestupu, dosažení vrcholu až po kolaps. Výsledky výzkumu a argumenty pro své teorie nyní předkládá v nové knize Sedm zákonů: Jak se civilizace rodí, rostou a upadají. „Zda je teorie sedmi zákonů platná, rozsoudí čas. V jejich prospěch možná mluví i to, že státy, které zvládly pandemii covidu nejlépe, jsou vesměs těmi, kde existuje silná občanská společnost, špičková věda, politika s legitimitou, leadership a silná ekonomika,“ píše v úvodu knihy Miroslav Bárta.
Je sedm zákonů, které ve stejnojmenné knize rozebíráte, vzorcem opravdu pro každou společnost?
Jsem o tom přesvědčen. Když se na těch sedm zákonů podívám, opravdu nevidím výjimky. Jsou na jednu stranu dostatečně obecné, na druhou stranu věrně vystihují podstatu fungování lidských společenství. A nejde o teorii vymýšlenou od stolu – jejím základem jsou dnes již tři desítky let strávených s archeologií v různých koutech světa.
Jak jste je zformuloval?
I. Zákon kolapsu a regenerace: Všechny společnosti a civilizace jsou omezené v čase a prostoru. Na jejich začátku i konci stojí obvykle konflikt. Jejich kolaps neznamená zánik, ale zásadní přeměnu, kdy daná společnost nebo civilizace obvykle přechází do jiné.
II. Zákon skokové změny: K zásadním změnám ve vývoji společností a civilizací dochází náhle, jako by skokově, nikoliv lineárně. Během těchto skoků se zcela mění způsob jejich fungování.
III. Hérakleitův zákon: To, co přivedlo společnost a civilizaci na vrchol, obvykle způsobí i jejich krizi.
IV. Zákon sdílených hodnot a vizí: Každá společnost a civilizace je založena na společně sdílených hodnotách, vizích a implicitním právu.
V. Zákon společenské smlouvy: Každá civilizace a společnost potřebuje pro svou stabilní existenci funkční společenskou smlouvu založenou na vzájemné spolupráci jednotlivých částí společnosti. Na její kvalitu a charakter mají zásadní vliv představitelé tzv. elit.
VI. Zákon energetické a technologické determinace: Vývoj každé společnosti a civilizace je determinován technologiemi a zdroji energie. Bez objektivně levné energie nemůže společnost a civilizace růst ani udržet svou komplexitu.
VII. Zákon adaptace: O úspěšnosti každé společnosti a civilizace rozhoduje míra jejich schopnosti adaptovat se na proměny přírodního prostředí.
Když vezmeme například třetí z vašich sedmi zákonů: Co nás přivede na vrchol vývoje, nás také stáhne dolů. Můžete ho ve zkratce vysvětlit na dnešních poměrech?
Když se rozhlédneme, vidíme roztříštěnou společnost bez funkční společenské smlouvy, s elitami, které netuší, kolik stojí rohlík a jak se jezdí tramvají, obrovské a neustále narůstající mandatorní výdaje, explozi byrokracie, aktuálně nedostatečné zdroje energie pro růst a obecný pokles vzdělanosti doprovázené změnou přírodního prostředí. Přijde mi, že už nevíme, co hasit dříve. Přitom na začátku toho byli lidé s vizí, funkční státní aparát, uměřený sociální systém a přiměřené mandatorní výdaje společně s osobnostmi, kterých si člověk mohl vážit a které ho inspirovaly.
Proč velké civilizace upadají a jak se z toho můžeme poučit?
Nejen velké, ale v podstatě všechny. Vznikají, rostou, dosahují vrcholu a upadají v momentě, kdy se jejich aktuální systémové nastavení vyčerpá. Hluboké, vše měnící krize, tradičně zvané kolaps, jsou v tomto smyslu očistné, protože systém zbavují nefunkčních částí a umožňují jeho regeneraci a nový růst. Je to proto, že věčný růst je jen mýtus a něco, co z reálného života není doloženo. Nakonec vždy dojde k tomu, že původně prorůstové faktory se vyčerpají, dojdou zdroje a systém se rychle zjednoduší.
V jaké fázi vývoje jsme my?
Na to odpovídám nerad. Ale obecně řečeno, to záleží na každém z nás a na leadershipu ve společnosti, na tom, který z několika rozepsaných scénářů si vybereme. Pevně věřím v dobrý, i když je to někdy těžké. Je hrozné se dívat na to, kolika lidem je košile bližší než kabát. Nicméně je na čase přemýšlet o podstatě fungování státu a světa jako takového a hledat nová, celostní a globální řešení. Ne taková, ze kterých bude profitovat procento elit či korporátu.
Dá se vašich sedm zákonů vysvětlit ve stručnosti na historii starého Egypta, který studujete a který je nejdéle trvající civilizací?
Velice jednoduše ano. Každá staroegyptská říše vyrostla na levných zdrojích, nově nastavené společenské smlouvě, vůdčí roli osobnosti panovníka, přizpůsobení se přírodním podmínkám a nové vizi. V okamžiku, kdy je tyto faktory přivedly na vrchol, nastala jejich krize a následoval kolaps.
Zkusme to i konkrétně: V Egyptě pracujete na lokalitě spjaté s 5. dynastií, dobou stavitelů pyramid, ale později i prvních mafiánů, jejichž moc se zvětšovala na úkor panovníka a státu. Tehdy došlo ke kolapsu společnosti. Proč se to stalo? Lze to srovnat s naší situací?
Byla to doba 25. a 24. století př. Kr. Tehdy docházelo k postupnému zhoršování klimatických podmínek – snižovaly se každoroční záplavy Nilu, takže byla neustále nižší a nižší úroda, klesal daňový výnos, chudly zdroje státu, jimiž mohl financovat přebujelou vrstvu úředníků, provoz státu. Se snižujícími se zdroji se do popředí tlačily zájmové skupiny reprezentované vlivnými rodinami a lobbisty, kteří trhali stát na kusy do sfér svého vlivu, a do státních úřadů, které se dostávaly stále víc a víc pod kontrolu, prosazovali své vlastní příslušníky, nejčastěji potomky. Jejich cílem bylo dostat pod svou kontrolu co nejvíce zdrojů. Upadala společenská smlouva, protože tato úzká skupinka „vyvolených“ totálně kašlala na většinovou populaci. Cesta do pekla byla připravena. Opravdu to nic nepřipomíná? Z té doby je známo jméno a osudy i zatím zřejmě nejstaršího známého lobbisty dějin, vezíra Ptahšepsese, který začal svou kariéru u dvora jako královský kadeřník. Jeho portrét je k vidění i na současné výstavě Sluneční králové v Národním muzeu v Praze.
Kam nás dnešní problémy společnosti podle vašich sedmi zákonů směrují? Čeká nás brzký kolaps? Nebo už ho snad prožíváme?
Věřím, že ne. Jsme přece jen oproti předcházejícím civilizacím v něčem jiní. Dosáhli jsme takové míry poznání o fungování světa, která nemá v historii obdoby. Stejně tak jsme vyspělí v oblasti propojení světa a komunikačních kanálů. Víme, k čemu to, co vidíme, může směřovat, a proto bychom mohli naše ztráty minimalizovat. Jiná věc je, zda jsme k tomu ochotní, zda naše společnost má skutečné lídry, kteří lidem řeknou nepříjemné věci a budou je motivovat, dají jim víru, přesvědčení a sílu, že to má smysl. Náš hlavní problém, řekl bych, je uvědomit si, že planeta je domovem nás všech a že všichni neseme svou zodpovědnost. Z toho vyplývá vše ostatní.
Říkáte, že v jisté fázi vývoje společnosti je krize nevyhnutelná, ale že tentokrát bychom mohli dokázat její hloubku a dopad kontrolovat. Co se stane, když neuděláme nic?
Když neuděláme nic, když zůstaneme přezíraví a nabubřelí, když si budeme stále namlouvat, že jsme jiní a že nám se „to“ přece nemůže přihodit, když budeme považovat všechny, co přišli a odešli před námi, za blbce, dopadneme jako všechny civilizace před námi.
Po covidovém roce a půl asi většina lidí vnímá, že svět se mění. Dají se události, jako je epidemie samotná i důsledky, které spustila, vysvětlit optikou sedmi zákonů? Kde byl ten spouštěč, skoková změna jakožto jeden ze zmíněných zákonů?
Tato epidemie, ve srovnání například se španělskou chřipkou velmi slabá, byla důsledkem nekompetentnosti, politikaření i globálního propojení světa. A její dopad byl způsoben nepřipraveností společnosti na jakýkoliv vnější stres, neochotou vzít realitu na vědomí a jejím překrucováním, když jsme se ještě na začátku epidemie dozvídali z vládních kruhů, že roušky nemají smysl.
Možná to vše vyplývá z toho, že jsme na takové životní úrovni, že si nikdo nepřipouští, že bychom mohli začít byť jen stagnovat, natož se mít hůř. Máme se tedy připravit, že se můžeme mít hůř?
Ze sedmi zákonů vyplývá jeden závěr: Pokud se chceme mít stále lépe, musíme mít levné zdroje energie k našemu dalšímu růstu. Tak, jak roste naše složitost, jakýkoliv další pokrok je stále dražší a dražší. Jedním slovem jsou to objektivně levné zdroje energie. A pak je tu ještě jeden záhadný jev pojmenovaný Jevonsův paradox. Ten říká, že čím máme dokonalejší a efektivnější technologie, tím více plýtváme. Ten jsme ještě nedokázali vyřešit.
O vývoji civilizací, příčinách jejich kolapsů a i návodu, na co se zaměřit pro ozdravění společnosti podle historických zkušeností, přednášíte několik let. Zajímají se o vaše poznatky a teorie lídři společnosti? Už jsem tuto teorii představil na mnoha místech doma i ve světě – na OECD jednání v Paříži, v Poslanecké sněmovně i Senátu, v nejlepších českých firmách i vojákům v USA. Ale to je zatím všechno. Mým snem je jednou založit ústav na mezioborové zkoumání vývoje civilizací. Perspektivu dlouhých časových řad vývoje jinak lze jen těžko získat. Po těch letech věřím, že takovýto výzkum může být jedním ze strategických oborů pro 21. století. A myslím, že jsme v tom i ve srovnání se světem hodně daleko.
