My, občané České republiky, členové občanského sdružení Pozitivní svět a další níže podepsaní, žalujeme náš stát v souladu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod za porušení řádného spravování veřejných statků státními orgány veřejné správy a byrokratickým aparátem a za špatné nakládání a hospodaření se svěřenými prostředky lidu České republiky.
Dluh státu cca: 1 530 482 000 000 Kč
Úroky, které stát zaplatil, činí cca 65 098 000 000 Kč
Svoji žalobu opíráme o neutěšený současný stav veřejných financí, ve kterém se náš stát již dlouhodobě nachází. Chceme zejména poukázat na nekoncepční, nehospodárné a velmi krátkozraké a trvalé zadlužování státu ve všech ekonomických oblastech a záměrné dlouhodobé neřešení tohoto nezodpovědného jednání. Dále chceme poukázat na nesprávná rozhodnutí a řízení státu v níže uvedených oblastech.
Neúměrné státní výdaje:
- Stát dlouhodobě nevykazuje výnosové přebytky a i přes varování renomovaných ekonomických kruhů neustále navyšuje svoje výdaje. Tímto jednáním způsobuje lidu České republiky obrovské škody a ztráty.
Gigantický státní aparát:
- Stát dopustil nebývalý nárůst byrokratického státního aparátu, a to téměř na všech řídících úrovních, který neodpovídá skutečným potřebám státu, a tím nehospodárně odčerpává obrovské ekonomické prostředky, které mohou sloužit v mnoha potřebných oblastech lidu České republiky. Náš stát má 10 500 000 obyvatel, z nich necelá polovina, tedy 5 000 000, jsou ekonomicky aktivní. Z tohoto objemu zhruba 2 600 000 občanů zajišťuje tvorbu hmotné materiální produkce, ze které je následně živen celý náš národ. 25 % národa nemůže uživit 75% národa, v tomto nesmyslném poměru jsou ukryty všechny ekonomické problémy našeho státu. V roce 1989 připadlo na jednoho úředníka 26 obyvatel, dnes to je pouhých 13.
Chybějící podpora výrobní sféry:
- Stát nevytváří potřebné podmínky a prostor pro tvorbu nových pracovních míst, neboť nepodporuje dostatečně podnikovou sféru. Naopak, vysoké daňové a byrokratické zatížení vyčerpává tuto oblast, která jediná vytváří základní ryzí příjem státu a je tvůrcem pracovních míst. Hlásání „zvýšíme daně firmám, aby zbylo více na sociální oblasti“ je hodně hloupé řešení, neboť to způsobuje pouze zvýšení cen produktů a oslabení tvorby pracovních míst. Výsledkem tohoto opatření je přesně opačný efekt. Zastaví se ekonomický růst. Stát svým nepromyšleným jednáním vyhání podnikatelskou sféru do cizích zemí, kde následně odvádí příznivější daňové limity, a tím způsobuje naší zemi nenapravitelné ztráty na výnosech.
Tisk nekrytých peněz:
- Prostřednictvím enormní inflace způsobené tištěním nekrytých peněz stát okrádá střadatele, kteří nevědomky přichází o svoje úspory. Přiznávaná oficiální průměrná 8% inflace za 22 let ale neodpovídá realitě, neboť hlavní produkty denní spotřeby, jako jsou potraviny a energie, rostou ve stovkách procent. Chleba 809%, plyn 1030%, elektřina 1061%, uhlí 1332%, benzín 370%.
Vysoké daňové zatížení:
- Aby stát unesl svoje gigantické výdaje, musí své občany zatěžovat neúměrně vysokými daněmi, které včetně inflace dosahují až neuvěřitelných 80%. Nástrojů k výběru daní stát používá celkem 70. Vše je důsledek neúnosných státních výdajů způsobených narušenou rovnováhou mezi příjmy a výdaji.
Diskriminace venkova:
- Stát zcela selhává v oblasti spravedlivého dělení daňových výnosů státu mezi obyvatelstvo. Lidé jsou si rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Přesto jsou obce a menší města diskriminovány špatným nastavením rozpočtového určení daní, kdy na občana z velkého města připadne cca 35 000 Kč a na stejného občana žijícího na venkově připadne pouhých 7000 Kč. Důsledky této diskriminace jsou obrovské, chybí infrastruktura, je potlačen rozvoj bytové a rodinné výstavby, kulturních tradic, památkové péče, rozvoje a tvorby pracovních míst, zaniká oblast služeb, ruší se školky, školy, mladí lidé odcházejí, vesnice se vylidňují.
Špatná vymahatelnost práva:
- Stát svým občanům nezaručuje tolik potřebnou právní jistotu a vymahatelnost práva. Naopak, svoji liknavostí dopustil totálně chaotickou, a pro občana zcela nesrozumitelnou, tvorbu stovky zákonů a právních norem, které dávají prostor nepoctivcům k jejich zneužívání ve svůj prospěch. Soudcovský talár není pro občana v mnohých příkladech zárukou spravedlivého rozsudku, neboť korupce si nachází cestu i do této oblasti.
Špatná ochrana životního prostředí:
- Stát i přes to, že se zavázal podpisem Kjotského protokolu, že bude vytvářet podmínky pro ochranu životního prostředí, tak nečiní. Státu za porušení jeho závazku hrozí sankce ze strany Evropské unie, čímž může občanům České republiky způsobit další obrovské ekonomické ztráty, ale hlavně svojí nečinností může způsobit nezvratné škody na lidském zdraví, které je s kvalitou životního prostředí neodmyslitelně spjato.
Rozrůstající se korupce:
- Stát se dopouští hrubé nedbalosti svým liknavým postojem k růstu tvorby nekontrolovatelné korupce, která je lidem České republiky a okolními vyspělými státy vnímána jako jeden ze zásadních negativních projevů neschopnosti státu ochránit veřejné prostředky, které stát spravuje.
Chybějící morální a etická výchova:
- Stát dlouhodobě nevytváří podmínky a prostor pro etickou a morální výchovu mládeže, a tím narušuje základní povinnosti a potřeby českého národa na dobrou a správnou výchovu budoucích generací.
Hmotná a morální zodpovědnost úředníků:
- Stát nevytváří potřebné podmínky pro nastavení právních norem pro hmotnou a morální zodpovědnost státních zaměstnanců a úředníků, ale i zákonodárců. Tím vytváří prostor pro nezodpovědná a špatná rozhodování, za což nenese nikdo žádnou zodpovědnost. Tento stav následně vytváří obrovské škody na všech úrovních rozhodování a vede k nepostihnutelnosti všemocného úředníka, ale mnohdy i politika. Imunita je ostudným nástrojem, za kterým se skrývá takzvaná elita národa. Cožpak pro ty, co zákony tvoří, ty samé zákony neplatí?
Chybějící podpora netradičních energetických zdrojů:
- Stát nevytváří dostatečné podmínky pro výzkum a vývoj nových netradičních energetických zdrojů, zejména v oblasti výrobních závodů, které by umožnily decentralizaci stávajících zdrojů tak, aby mohla vzniknout zdravá konkurence, která by následně stlačila ceny na rozumnou hranici. Místo toho stát preferuje miliardové investice do centrálních výroben energií jen proto, aby si udržel monopol a mohl diktovat přemrštěné ceny občanům. V oblasti rozumné a cílevědomé podpory obnovitelných zdrojů stát selhal totálně.
Nezdravě fungující systém zdravotnictví:
- Stát v oblasti zdravotnictví není schopen účinné kontroly a vytvoření nástrojů a potřebných zákonných norem, které by vedly k vytvoření hospodárného a funkčního zdravotního systému, a to tak, aby zdravotnictví dosahovalo trvalé vysoké úrovně a sloužilo co nejefektivněji českému lidu. Současný systém občanovi nezaručuje hospodárné nakládání s financemi poskytnutými do tohoto systému občanem a následný adekvátní servis a potřebné zdravotnické výkony.
Selhání politických stran:
- Stát přestává svojí podstatou sloužit svým občanům. Politici zaštítěni svými stranami přestávají hájit zájmy občanů, neboť jsou zahleděni do svých vlastních scestných ideologií, které mají jen jediný cíl, udržet se co nejdéle u plného koryta. Zcela zapomněli na svoje poslání služby národu a svoji energii převážně vyčerpávají na ostudné a nechutné stranické šarvátky směřující na znevážení a pomluvu opozice.
Lichvářské banky:
- Stát nečinně přihlíží tomu, jak bankovní sektor bezohledně skrytou lichvou ožebračuje nejen občany, rodiny, firmy, ale dokonce i samotný stát. Stát nečiní nic, aby lidem v tomto státě řekl: „Pozor, občane, bankovní sektor zde není proto, aby někomu pomáhal, ale aby tvrdě a nekompromisně na Tobě, občane, vydělával.“ Banky vytváří za pomocí dluhu peníze z ničeho. Nevyrobí ani špendlík a celému lidstvu tato promyšlená a bezohledná strategie nepřináší žádný reálný užitek. Systém života na dluh je tou nejhorší neřestí současné společnosti.
Vyhozené miliony politickým stranám:
- Stát nehospodaří s prostředky, které mu lid České republiky svěřil, hospodárně. Rozdává politickým stranám peníze, které následně politici použijí na svoje osobní bombastické volební negativní kampaně, tedy se za naše peníze ucházejí o naše hlasy.
Nefunkční policie:
- Stát není schopen adekvátně ochránit občana a jeho majetek před zloději, podvodníky a tuneláři. V oblasti policie, ale i justice a orgánů činných v trestním řízení, náš stát zcela selhává. Politický nebo korupční vliv je schopen eliminovat jakékoliv právo občana, firmy a dokonce i státu.
Zdevastovaný tradiční český průmysl:
- Stát se v oblasti průmyslu dopustil několika závažných chyb, které vedly k zániku tradičních průmyslových oblastí, které byly stříbrem a chloubou České republiky. Na druhou stranu se rozhodl jednostranně podporovat zahraniční kapitál, který se skládá převážně z montoven a obchodních společností, které nikdy nemohly našemu státu přinést prosperitu a očekávané příjmy, neboť tyto společnosti odvádí daně v zemích, kde mají svoje sídla, nikoli v České republice.
Bezohlednost státu vůči neziskovým organizacím:
- Stát není schopen rozeznat, kde má svůj majetek úzkostlivě chránit a kde má být naopak štědrým a rozumným dárcem. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se chová k obcím a k dalším neziskovým organizacím, jako by tato oblast nebyla součástí státu a chce na ní nekompromisně vydělávat. Příkladem tohoto tvrzení je, že stát žaluje tělovýchovnou jednotu Sokol za neoprávněné využívání pozemků, o které se ale nikdy sám nestaral, přitom se jedná o pozemky, na kterých je hřiště a kde si hrají děti.
Nesmyslné náklady na zbrojení:
- Stát vynakládá nesmyslně vysoké částky na údajnou obranu státu, kterému ale žádný vojenský konflikt nehrozí. Vyhozené miliardové prostředky na bojové letouny, obrněné transportéry a řadu dalších vojenských nesmyslů, které slouží k zabíjení lidí. Velkorysost a neopodstatněnost těchto investic silně zavání korupcí a lobistickou machinací. Všechny tyto nesmyslné investice prolobované zbrojařskými společnostmi způsobují občanům ČR jen snížení úrovně lidského života.
Špatná a diskriminační sociální politika:
- Stát se v sociální oblasti chová nezodpovědně, nespravedlivě a neměří všem stejným metrem. Na jedné straně rozdává státní prostředky lidem, kteří je evidentně nepotřebují nebo si je prostě nezaslouží, protože nejsou ochotni akceptovat základy lidské slušnosti, morálky, zavedených pravidel a zákonů lidské společnosti. Rozdává sociální podpory nepotřebným a nepřizpůsobivým občanům, aniž by požadoval jejich sebemenší angažovanost, a tím diskriminuje drtivou většinu slušné, poctivé a pracovité populace. Na druhé straně stát mnohdy selhává v podpoře ve zcela základních a přirozených oblastech podpory postiženým a hendikepovaným občanům.
Chybějící podpora výuky tradičních řemesel:
- Stát se zcela odvrátil od zodpovědnosti výchovy, výuky a podpory řemesel. Tradiční učňovské obory zanikají a stát dělá mrtvého brouka a tváří se, že se ho to netýká. Přitom podpora této oblasti je základem každého státu a ČR obzvláště, neboť po celá staletí byl český národ uznávaným a ceněným v šikovnosti a dovednosti v oblasti všech řemesel. Pořekadlo „zlaté české ručičky“ bude za pár let jen vzpomínkou na časy dávno minulé.
Devastace zemědělské výroby:
- Stát svojí nezodpovědnou a hloupou politikou dopustil devastaci zemědělské výroby, kterou vystavil nerovné konkurenci silně dotovaných produktů ze zahraničí. Tím dopustil pokřivení cen potravin ve vztahu k nákladům a zapříčinil razantní pokles zemědělské výroby v mnoha oblastech, které byly po desetiletí tradicí českého národa. Stát nedokázal dojednat při vstupních jednáních do Evropské unie potřebné podmínky k zachování tradičních zemědělských produktů, a tím způsobil lidu České republiky velké ztráty v oblasti zaměstnanosti a ohrozil náš stát ve vztahu k možnosti samozásobování a výroby potravin.
Citace z Ústavy a Listiny základních práv a svobod
Každý, „kdo byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.“.
Na základě těchto uvedených skutečností se společnost Pozitivní svět obrací na širokou veřejnost s žádostí o podporu této iniciativy, která má nastavit zrcadlo pravdy našim politikům a současným i budoucím zákonodárcům. Jedině cestou občanské soudržnosti můžeme dosáhnout změny současného neutěšeného celkového stavu naší země. Politická moc, která vzejde z voleb, musí vědět, že zde jsou občané České republiky, kteří jsou jedinými vlastníky našeho státu, a že občané nedovolí, aby politici hazardovali s jejich majetkem, ale budou žádat, aby napravili nešvary a nedostatky způsobené minulými nezodpovědnými vládami.
Závěrem:
Pokud chceme dosáhnout změn, je třeba vytvořit celorepublikovou síť krajských, okresních, městských, ale i vesnických iniciativ na podporu Veřejné žaloby a za této široké celonárodní podpory předložit vládě společenskou objednávku na realizaci požadovaných změn. Pokud vláda nesjedná patřičnou nápravu, nezbude této iniciativě nic jiného, než se postavit v následujících volbách politické zlovůli a neschopnosti a vzít osud našeho národa do vlastních rukou.
Petr Havlíček, zakladatel společnosti Pozitivní svět.
NÁRODNÍ SOUD
VERSUS
VLÁDNÍ ZVŮLE-NIČITELÉ NÁRODA
ŽALOBCE: ČÁST NÁRODA ODPŮRCE: VLÁDA, SNĚM, Lokajové
(7 352 389 Občanů nad osmnáct let) (12 367 občanů – snad někdy i nad osmnáct let)
Žalobce vinní odpůrce že:
a.) Prvních deset let Odpůrci bez jakýkoliv zábran rozdali rozkradli prošustrovali vše, na co jejich hrabivé ruce mohli dosáhnout.
b.) Druhých deset let pokračovali ve stejném nasazeném prostopášnictví, dobře vědouce, že jejich vedení vede špatným směrem k úplnému ožebračení národa.
c.) Přesto že věděli, že jejich vedení vede v pravdě nikam – o to více začali hrabat pro sebe, aby aspoň něco urvali, než se systém, který měli podle zákona spravovat, rozpadne úplně.
d.) Nenašel se ani jediný, který by měl rozhodnost, rozum a státní odpovědnost prosadit zabrzdění orgii pohlavárů, tak jak jim ukládá zákon o zachování státu. Pan president Václav Klaus a nezávislí pozorovatelé viní celý sněm, který si prodloužil pololetní prázdniny minimálně o půl roku, ale přesto si nechal vyplácet plný plat, včetně diet a odlučného jako kdyby pracoval 27 hodin denně. Pan president považuje za vhodné, že by celý sněm měl vrátit tyto peníze, včetně ůroků, poplatníkům.
e.) Z dokumentů vyplývá, že vrchní skoro-představitelé, kteří si usurpovali protiprávně postavit v čelo našeho národa, nejen, že rozkradli, rozprodali, rozšustrovali nesmírné národní hodnoty, ale také zadlužili – i svoje a všechny děti, včetně vnoučat v národě. Už jen tímto činem neuvěřitelně zvýhodnili různé a v pravdě často hrůzné minority dočasně žijící na našem území. Tento čin zvýhodnil i různé i často hrůzné mafie a penězozloděje, kteří žijí i mimo území našeho státu.
f.) Z pulpitů káží národu pít vodu, ale sami pijí víno už drahných dvacet let, že ano pane Paroubku, pane Topolánku, pane Schwarzenbergu, pane Nečasi a mnoho a mnoho dalších kazatelních Zikmundů – ba co víc, chlamstají víno ve schizofrenických orgiích, aniž by se sami podívali na sebe a začali jít konečně příkladem, jak jejích pracovní náplň vyžaduje a je zakotvená v ústavě. Naopak nejenže nepijí vodu a neutahují sami sobě opasek – už jen proto, že především jejich rozhodování vede k ožebračování národa, ale i proto, že je jejich povinnost jít příkladem.
g.) Protože byly velmi zatížení počítáním stříbrných mincí od úplatků, darováním sami sobě železných křížů a pitím vína a nejlepších lihovin, nedostávalo se jim času zajistit rozumné dohody se zahraničními investory, tak jak jim to ukládá pracovní povinnost, zákon a rozum vzdělanců.
h.) Šíří se nepodložené zprávy, že přes tu obrovskou hamižnost, přes to amatérské dvacetileté vedení či přesněji nevedení státu, tři čtvrtiny zlodějů chtějí bohulibě pokračovat ve své činnosti a nadále šustrovat, pakovat svoje syslí tlamičky, hodnotami ukradené poplatníkům, lichvařit, krasořečit, do nekonečna lavírovat, politikařit nebo koaličnit tak, že obrovské jmění národa mizí v bezedné studni chamtivců.
j.) Dovolili několika stovkám uhlobaronů, manažerů, zákeřných bankéřů, prokazatelných zlodějů jako příkladně různí ti Bakalové, Romové či Románi, Stehlíkové, Krejčí, Zaječí, Grossováci, Čuníkové a podobní. V naší zemi jsou takoví zloději vážení, a oni jsou patřičně hrdí na své jmění, které si nezaslouženě usurpují ze společného krajíce vyprodukovaného celým národem. Je to jejich hanba. Hanba lidu je, že i po dvaceti letech národ volí stále stejné voly a myslí si, že oni z ničeho nic přestanou krást, začnou se chovat korektně, utáhnou nejprve sami sobě opasek, než to budou kázat národu, snesou se z umělého ráje vytvořeného jen pro několik set vyvolených, mezi lid, budou žít na sídlištích mezi bratry cikány, nastolí právo, které bude bránit všechny slušné, solidní občany státu a nejen skupiny, které nejvíc křičí a dožadují se i nezaslouženě výhod.
k.) Dokazující celému národu především svými činy, že přes své vzdělání jsou nepoučitelní, neschopní zlodějní šustrovníci, kteří se nikdy nedohodnou na ničem jiném než zvedat daně, utahovat opasek národu, zakazovat, šikanovat kohokoliv, kdo se postaví proti tomuto anarchistickému vedení. Nakoupit drahé hračky pro dospělé – jako Grippeny, pandury, habadury atd. a dávat si za to železné kříže, aniž by se jednou modlili a zdražovat vše, na co dosáhnou, protože osobně je to nic nestojí.
l.) Nenašel se nikdo, kdo by z nich si uvědomil vážnost situace a svým rozumem, historickým příkladem otevřel všechny naše zbrojnice, vyhlásil stanné právo, zastavil nebo pozavíral všechny korupčníky a zrádce národa jak to vyžaduje ústava a pan bývalý president Beneš.
m.) Chování místodržících se dá jednoznačně klasifikovat jako zrada na národu. Na to přeci jsou paragrafy, které nedodržuje ani pan Sokol, ani celý slavný nezávislý soud. Pan Sokol by měl zažalovat celou vládu za zanedbávání její povinnosti, což neučinil, a tím zanedbal i on sám svoji právní povinnost. Pan Sokol a všichni, kdo si myslí, že můžou měnit ústavu, zákony jak se jim to právě hodí, aniž by se zeptali lidu, nebo aspoň paní Pyšlové, by měli okamžitě skončit na hradu v místní hladomorně, tak jak si to přeje hlava státu.
n.) Páni sudí měli povinnost, vyzvat vládu, aby napravila škody, které jsou v pravdě horší než ty z druhé světové války. Především morálním rozpadem a zásadnímu propadu mamonu, který nepřináší nic než bídu. Že takto opomněli učinit, se rovná naprostému zanedbání jejich povinnosti a měli by se vzdát svých mandátů. Jejich trest by měl odpovídat jejich trestné činnosti a měli by být izolováni ve vhodných prostorách, jako jsou kláštery a aby tam řeholničili a neničili naši krásnou zem.
Odpůrce se hájí následovně:
1. Nikdo jim nic neřekl, že to nemůžou.
2. Právní osoby je neupozornili, že jednají protiprávně
3. Jejich vládní pozice je utvrzovala, že oni můžou všechno
4. Soudy udělaly chybu a nedomyslely , že mají být zákony upraveny k jejich "obrazu".
5. Nikdo jim neřekl, že v demokracii nejenže musí hrabat pro sebe, ale snad i pracovat pro národ
6. Pozice v národě je předurčovala, že mohou jednat, jak chtějí
7. Dostali od žalobce mandát a licenci, aby tak jednali
8. Pán Bůh to chtěl
Po vyslechnutí Žalobce a Odpůrce a zvážení všech dokumentů, SOUD došel k tomuto zjištění:
Soud konstatuje, že žalobce čekal neuvěřitelných dvacet let na zmenšení národních škod, které se pochopitelně nedostavilo – z toho prostého důvodu, že s jídlem roste chuť a Odpůrce se nemohl zastavit, když mu nikdo ani nenaznačil, že jejich jednání je chybné, protiprávní. V normálním státě by nejen mohli přijít o všechen lup, ale i o hlavu. Naštěstí pro Odpůrce, občané žalobci nežijí v normálním státě a dovolili Odpůrci drancovat tuto zem, bez jakýkoliv zábran. Soud zdůrazňuje, že tento paragraf v žádném případě nezlehčuje nebezpečnost jednání Odpůrce.
Po dvoudenním rokování Nezávislý Soud rozhodl takto:
ROZSUDEK NÁRODNÍHO SOUDU
(ROZSUDEK SOUDU JE JEDNOHLASNÝ).
Žaloba se zakládá na pravdě. Žalobcům bylo Odpůrcem ukřivděno a vznikla mnohamiliardová škoda žalobcům. Podle paragrafu 109/c se tato škoda dává k úhradě odpůrci v plném rozsahu, plus čtyřnásobek konečného dluhu.
Vládnoucí šustrníci, včetně Sněmců, se odsuzují ke ztrátě všeho majetku, do doby než zaplatí dluh, který dluží národu. Musí prací odčinit státní dluh a jejich příjem nesmí přesahovat platu minimálního – až do vyplacení celého dluhu. Zároveň se Odpůrcům ruší zákon na převod majetku a vinná osoba nemůže převést majetek na příbuznou osobu, jakoukoliv osobu, zvíře nebo věc. Toto je se zpětnou platností patnácti let.
Může jim být dána možnost, aby dobrovolně odpluli na vykázaný ostrov, a můžou si vybrat Seychely, Kuba – Guantanámo, nebo Novaja Zemlja, kde by se museli stát platnými spoluobčany a pomáhat rozvíjet tyto státy. Přitom však musí přísně dodržovat paragraf 96753/xe nového zákoníku na právo shromažďovací, kdy pouze dvě osoby českého původu se mohou beztrestně shromáždit na výše jmenovaných ostrovech. Stát by jim propůjčil k odcestování vesla, kajak či junku, s nezbytným množstvím potravin – i šunku a pitnou vodu, kterou by museli po dvaceti letech osobně uhradit. Výdělek v těchto zemích by se jim po odečtení daní odpočítával z dluhu, který po sobě zanechali.
Rozsudek je pravomocný a jak už říkával náš tatíček, pan Vb Gustáv Husák: zcela přísně podle zákona. U nás se nesmí trestat nezákonně, už od roku 1969. Soud musí uznat, že tento starší zákon, noví zákonodárcové zapomněli zrušit, a tedy je v plné platnosti. Ze stejného důvodu jsou přeci platné zákony z roku 1478 a pan Koniáš má stále plné právo poslat všechny čarodějky, čaroděje – i peněžní, do horoucích pekel.
Odůvodnění:
Odpůrce musel vědět, že mnohá jeho rozhodnutí umožní zlodějné orgie, a přesto je prosadil, nebo nechal prosadit, protože věděl, že oni, jako velitelé národa, budou mít přednostní právo loupit.
Co udělají ti pod nimi je absolutně nezajímalo, ač podle ústavy je to mělo zajímat.
Dovolili tunelování všeho, co mělo nějakou hodnotu.
Dovolili převádění majetku z firmy na firmu jako ve vyspělých zemích, ač museli si být vědomí, že nezkušená, ateistická společnost jako naše, nemůže soutěžit s tuneláři, mravními zločinci a mezinárodními gaunery.
Dovolili, aby ČEZ měl manažery, kteří si sami diktují platy i ceny produktů, na který mají monopol. Soudruh pan ředitel si nechal odsouhlasit, že bude mít výplatu sedm set milionů ročně. Jejich zástupci si tak0 přišli také na své miliony i když produktivita těchto parazitů byla minimální. Aféry pánů Hušáka, Krejčíře, Bakaly a stovky dálších jsou kapka v moři těch, kteří bez uzardění tvrdí, že si svoje platy poctivě nakradli v mezích zákona. A to přesto, že někteří penzisti musí vyžít jenom ze stopadesátí tisíci ročně. Přitom ale penzista musí zaplatit i osmdesát pět tisíc za bydlení a šedesát tisíc za jídlo, pět tisíc za léky, nakupovat šaty u Vietnamců – anebo chodit nahatý.
Dovolili, aby u nás prodavači s "hadím jedem" a různí "profesoři" hájili heslo, že jejich navrhovaná životospráva je lepší. Razící nový způsob obživy, aby každý věděl jaký je rozdíl mezi naším penzistou a zvířaty – třeba koněm. Kůň žere si obrok a penzista obden. Taková životospráva je zdravá a oni se dožijí delšího věku.
Tím pádem má pravdu premiér Schwarzenberg a jeho promovaní poradci, že penzijní důchod může být dostupný až od šedesáti devíti let. Jestliže věda opět pokročí, může se důchod zrušit úplně, jako přežitek středověké doby. Tím pádem starší lidé budou mít volnost pracovat, aniž by se jim krátily penze, které by vůbec nebrali. Hle, další úspěch kapitalistického paskvilu. Mezitím se starší lidé mohou přeškolit na obor, který bude žádaný a pracovat třeba jako svářeč na ropovodu družby, roztloukat kamení pro naše autostrády, nebo cestičky v Osvětimi, bankéř-tunelář či kasař-dynamitník. Mohou také prodávat mezi sebou různé – a někdy i hrůzné a často i jiné – pojištění. Těch pojistek je víc a víc, na všechno možné i nemožné. Dnes už ani pan Bakala nemůže být pojištěn na všechno, protože by to převyšovalo jeho příjem a on by skončil jako naše republika. Možnosti jsou pro šedesátileté mladíky a mladice široce otevřené. Taková čiperná sedmdesátiletá mladice, může zastupovat i členy bordelu – a s trochou fištrona i ve vládě, když ty kurvy budou zase čekat roky, až jak dopadnou volby. Jestli se šedesátníci nepředělají, tak se holt musí naučit žrát seno, anebo žrát jako kůň – obrok.
Jedná se o satiru jakoby z "odcizeného" pera Václava HAVLA
že jsme se nechali napálit a uvěřili …. Informovaní jedinci věděli již v roce 1989 jak to je a dokázali toho využít.
Bohužel k nim nepatřím.
Výše uvedená žaloba obsahuje jednotlivé body, které by si měl bedlivě a několikrát přečíst moudrý a prozíravý státník. Ono se v nich nachází mnoho poučného k nápravě katastrofáního stavu celého státu. Jak ale můžeme dosáhnout nápravy, když na vrchu vedení jsou lidé nevšímaví a při své důležitosti nikdo nemá odpovědnost ale opravdu za nic. Každý svaluje špatné nepromyšlené věci na druhého a jediný zájem mají aby s vidlemi nahrabali do svých garáží co nejvíce mamonu. Už to samo o sobě je trestuhodné.
Příkladně už pan president, kterého si velmi vážím, otevřeně a bez studu přiznal ve své novoroční řeči, že vláda a sněm minimálně šest měsíců před volbami kompletně zkolabovala a vynikala naprostou nečiností. Velice přímé a poučné. Avšak jako vrchní představitel státu a celého lidu měl povinnost sdělit vládě a sněmu, že když pouze chodí do práce, nic nedělají a jenom prdí do polstrovaných křesel, všelijak se baví a diskutují o dovolených, že to není to, za co jsou placení a musí jim zastavit platy, až začnou něco konstruktivního dělat. Jestliže jim to nedojde, krajní možnost by byla je prostě propustit z pracovní smlouvy. Sám to však neudělal protože výkali padají pouze z vrchu a sám by si podřezával větev na které tak dobře sedí. Jenže snad už není nikoho jiného, který má povinnost těm pacholíkům to takto vysvětlit. Je se co divit, že takto se chová každý ministr, až dolu na vrchního podkoního?
Dobrý příklad uveřejněný na novinky.cz
Lotyši v sobotu v referendu jasnou většinou hlasů podle očekávání rozhodli o rozpuštění parlamentu. Vyplývá to ze zprávy volební komise na základě sečtených hlasů v necelé polovině volebních okrsků. Agentura Reuters uvedla, že pro rozpuštění zákonodárného orgánu se v těchto okrscích vyslovilo 94,7 procenta voličů.
Lotyšská televize, na níž se odvolává agentura AFP, uvedla, že předběžné výsledky ukazují, že 94,5 procent Lotyšů odpovědělo "ano" na otázku, zda se má rozpustit parlament. Tak to požadoval někdejší prezident Valdis Zatlers, který referendum vyhlásil poté, co parlament odmítl zrušit imunitu jednoho poslance podezřelého z korupce.
Takové příklady následujme. Přátelé, závidím jim toho prezidenta. Snad se u nás také podobný člověk nakonec najde. A my budeme také moct hlasovat pomocí velmi levného internetového referenda. Tato žaloba by pak nabyla úplně jiného významu.
Pan Havliček,
ocenujem Vasu snahu o lepsie usporiadanie sveta a spolocnosti ale co sa týka zadlžovania štátu ste mimo. Ale nic si z toho nedelejte, rovnako mimo su ekonomovia a politici.
Je to sposobené úrokom.
Pokial CNB resp. centralna banka stiahne peniaze z obehu úrokom-diskontonou sadzbou, tak tie peniaze chýbajú v obehu a musia sa doplnit a na to si musí vziat stát pozicku resp. vydat úrocené dlhopisy lebo inak by system hned skolaboval, nakolko by nebolo z coho pokryt státne výdavky i ked zoškrtané. Na další rok by bolo treba si vziat este vacsiu pozicku resp. vydat viac dlhopisov. A takto sa to deje a nie je to vina vlády ale ÚROKOVÉHO finančného systemu a nezavislej centralnej banky ktorá by mala peniaze stiahnute z obehu úrokom odovzdavat do štátneho rozpočtu povinne bez potreby vydat štátny dlhopis.
Pre toto sú všetky štáty na svete ktoré majú úrokovu ekonomiku zadlžené. Vobec nie pre to že vlády nerozmyslene mínaju. Keby peniaze cirkulovali tak ako majú, t.j. stiahnutý úrok sa odovzdaval do štátneho rozpočtu mohli by vlady minat kolko by chceli, čim viac by minuli tým viac by vybrali na daniach a ziadny dlh by neexistoval. Je to ako voda vo fontáne.
Až ked toto ludia pochopia až potom príde zmena. Dovtedy sa mozme my co tomu chápeme rozliat na kolomaž aj tak ludi nepresvedcíme v com je problém.
S pozdravom
HD
Dobrý den,
děkujeme za Váš příspěvek, s jehož závěry nelze než souhlasit, o Vámi popisované problematice pojednává jeden ze starších článků s názvem Podvod zvaný úroky, odkaz: http://pozitivnisvet.cz/clanek/finance/ekonomika/podvod-zvany-uroky
S pozdravem
Petr Havlíček
Pane Havlíčku, v žalobě se píše, že 25% obyvatel nemůže uživit 75%. Mohlo tam být 100% ale o to nejde. Kolik procent obyvatel je schopno zajistit výrobu hmotných statků pro celou společnost, to je otázka pouze produktivity práce. Americké statistiky, už řadu let staré, uváděly, že v zemědělství pracuje a doslova 100% obyvatel živí 0,5% pracujících a v průmyslu bylo zaměstnáno méně než 10% pracvníků. Zbytek je ve státních službách, komerčních službách, prostě mimo výrobní sektory. Největším zaměstnavatelem je stát. Podobně je na tom celý vyspělý svět, jen ostatní státy jsou více nebo méně opožděny ve vývoji tímto směrem ke katastrofě.
Když už o tom píšu, poukážu na základní problém světového hospodářství v poslení asi 25 letech.
Produktivita práce roste, stále méně lidí nachází zaměstnání ve výrobě a stále více jich z výroby odchází do státních služeb veřejných služeb, nebo je bez práce ať už s majetkem, nebo bez něj.
Ale bohužel, na tom, že roste armáda nezaměstnaných, není ještě dost. Většina nezaměstnaných nachází práci v rostoucím státním aparátu, veřejných službách, zdravotnictví, atd. Ti šťastní, co dostali takovou práci, pobírají – podle starého zvyku – daleko víc peněz než ti, co dříve pracovali ve výrobní sféře. Sociální stát, který bral daně od zaměstnanců výrobní sféry, potřebuje tyto peníze na podporu nezaměstnaných, na důchody, nemocenské dávky, ale také na administrativu, armádu, zdravotnictví, veřejné výdaje, atd.
Ti lidé, co odešli z výrobní sféry, potřebují podporu v nezaměstnanosti, nebo platy, pokud se stali úředníky, nebo důchody, pokud mohli odejít na odpočinek. Je jasné že tu je obrovská díra v příjmech a obrovský nárůstve výdajích státu.
Taková situace si žádá radikální řešení. Třeba snižování platů v nevýrobě, nucené snižování cen životních potřeb, přídělový systém na životní potřeby, atd. To samozřejmě je nepopulární, ale je to nutné a urgentní.. Může si vláda, vedená politickými stranami dovolit tyto kroky udělat? Politické strany by tratily hlasy, a to se nesmí stát. A tak nadnárodní finanční oligarchie, či spíše mafie, ponouká jak státům, tak obyvatelům půjčky, aby v tom setrvačném modelu sociálního státu bylo možno žít nad poměry, protože na dluh. Zadlužení států roste a politické strany, jsouce si dobře vědomy této zkázonosné situace, podporují zadlužování, kradou (jejich vedení) a nechají krást podle hesla "zachraň se kdo můžeš". Světoví finančníci – mafiáni trpělivě půjčují, ale nezapomínají. Stát za státem budou dusit a ždímat, až ke krachu a oni si vezmou veškeré finance (důchodové fondy, peníze ve zdravotních pojišťovnách, ve státních rezervách), státní podniky, možná účelově znárodněné podniky, půdu, všechno, a to ještě nebude stačit nějaké dluhy se povlečou dál. Dnes už dáví Řecko a tvoří pořadí dalších: Portugalsko, Španělsko, Itálie….. Česko….
Jak z toho ven? Svržením zpropadených vlád, v mezinárodním měřítku se postavit proti zločinné oligarchii bankovní, a soudně dluhy smazat. Ovšem – po staru se hospodařit nedá – a nové vlády budou muset řešit, jak dál žít bez zadlužování. Zatím spatřilo světlo světa jediné řešení: Sesadit z trůnu právo výrobce na maximalizaci zisku, a hlavně změnit myšlení: Přijat, ale opravdově, od srdce zásadu, že práce a podnikání je službou veřejnosti. Že jako člen společnosti pracuju a hospodařím ku prospěchu svému, ale i všech. Pak je zásadou rozdělování hospodářského výsledku vybilancování mezi mzdou, cenou a ziskem tak, aby mzdy byly s ohledem na zisk a cenu maximálně možné, cena steně tak minimální možná a zisk, zajišťující rozvoj. Neboli hospodaření podle Baťů. V přechodném období se většinou neobejdeme bez cenových limitů na životní potřeby, asi ani bez přídělového hospodářství na životní potřeby.
To umožní, aby i daně byly minimální, ještě postačující na státní výdaje, z nichž postupně zmizí dávky v krátkodobé nemoci, dúchody kromě invalidních, a vše bez čeho se obejdou lidé zámožní. Zámožnost vyplyne sama z faktů, že jsou vysoké mzdy, klesajícíc ceny, není inflace a lidé budou rozumně hospodařit. K tomu vše spělo ve Zlíně do roku 1939.
Toto je jeden z nejlepších rozborů současné situace terý jsem četl.Díky pane Vrbík
Dělejme něco než budeme všichni žebráky…
Nabízím řešení jak snížit zadluženost,nové pracovní možnosti a to tak že
by Česká republika pomoci odborníků posoudila reálnost mého řešení a za-
investovala projekt“univerzální záchranný systém“ proti přírodním a lidmi
spůsobenými katastrofy,kterého jsem autorem.Jsem důchodce a na realizaci
nemám kapitál projekt v případě zájmu o tento systém je značný zisk.
s vaším popisem stávající situace.
Dnes vidíme konkrétní důkaz – pan (ex)ministr Kocourek si „poctivě“ vydělal v politice 16 mil. Kč a zatajil je před rozvádějící se manželkou. Tak se politici připravují na budoucí život ve vytunelovaném státě!