Představím Vám něco ze života svého i blízkého okolí. Veřejné zakázky, vraždy, sebevraždy, podezřelé úmrtí při nehodě, výhrůžky bombou pod vozem. Jsem úspěšný, nestrádám a mám podporu řady lidí a firem, jejichž zájmy veřejně prosazuji. Prostě takový normální život veřejného činitele v České republice.
Oženil jsem ještě před převratem a mým švagrem se stal budoucí podnikatel, který těžil z veřejných zakázek na výstavbu bytů, Aquaparku, na recyklaci stavebních a demoličních materiálů, nebo na odvoz a likvidaci nebezpečného odpadu z nemocnice – to vše od města, které vedli lidé ze stejné politické strany, v jaké jsem byl já. Švagr nám se ženou pak koupil byt za několik milionů korun.
Ve stejné době, kdy místní policisté zjišťovali, kde jsem vzal víc než tři miliony na svůj dům a proč mi můj švagr koupil luxusní byt v Praze, poslal někdo několik zpráv na jejich pracovní mobily, jejichž čísla znalo jen pár lidí. Prý že dopadnou jako svého času manželka šéfa místní policie. Pod tou vybuchlo v září 1999 auto jejího manžela. Ujela s ním jen pár metrů a utrpěla těžká zranění s trvalými následky. Vyšetřování zdroje peněz vyšlo do ztracena.
Švagra nakonec zavraždil jeho společník, a ačkoli měli vyšetřující policisté, kteří dnes už u policie nejsou, velké pochybnosti, byla následná smrt společníka uzavřena jako sebevražda. O několik let později zemřel při dopravní nehodě i syn mého švagra. Našli ho v lese kilometr a půl od auta, ve kterém prý havaroval. Uzavřeli to jako nehodu a nešťastnou náhodu.
V době vyšetřování jednoho z dalších miliardových nákupů v řadě spadl nešťastnou náhodou zprostředkovatel obchodu z posedu, ochrnul a nic si nepamatuje. Do jeho firmy o několik let později vrazil jeho bratr a po střelbě za sebou zanechal dva mrtvé nové šéfy firmy a čtyři zraněné. Sám pak spáchal sebevraždu.
Během těch dlouhých let ve veřejném sektoru jsem měl možnost rozhodovat o veřejných zakázkách a v úzkém kruhu politiků a úředníků je přidělovat. Zaměřil jsem se na takovou oblast, kde nebylo třeba vypisovat klasická výběrová řízení a mohli jsme zakázky přidělovat přímo. Cenu, hrazenou ze státního rozpočtu, jsme si stanovovali sami, protože jsme ji nemuseli s ničím porovnávat. S ohledem na utajení zakázek jsme nepodléhali ani standardním kontrolám jako jiné úřady. Řada společností, kterým jsme zakázky přiklepli, se pak stala sponzory naší politické strany, čímž jsme získali peníze na další volební kampaně. Vše bylo v souladu se zákony, u jejichž zrodu jsem stál i já. Uzavřený kruh.
Možná se může řadě z Vás zdát, že výše popsané je jak z amerického filmu, nebo že popisuji prostředí života nějakého člena italské mafie. Nic takového. Jsem normální člověk. Vždyť už jsem tolikrát získal Vaši podporu a důvěru. Žiji v České republice a uvedl jsem jen část z mého vlastního života a z dějů v okolí mé rodiny a známých. V současné době, po tom, co už přes veškerou mou snahu není na pořadu dne zakázka na likvidaci ekologických škod v České republice, se snažím dotáhnout do konce přesunutí majetku státu do rukou církví. (tato snaha byla korunována úspěchem dne 14.7.2012, přehled hlasování poslanců ZDE– pozn. Pozitivní svět)
Srdečně Váš…
PS: K jakému jménu sami dojdete, to je jen na Vás. Informace v článku uvedené a vazby mezi jednotlivými lidmi jsou však založeny na skutečnosti. Obrázek nechť si laskavý čtenář udělá sám.
František Matějka
frantisekmatejka.blog.iDNES.cz