Bankrot státu přichází ve chvíli, kdy země není schopna splácet úroky plynoucí ze státního dluhu. Naše země má výškou své zadluženosti k tomuto cíli dobře nakročeno. Současný tzv. léčebný proces, nazvaný rozpočtovou odpovědností současné vlády, který je realizován formou neustálého zvedání daní ze všeho, drastických škrtů a vydávání nových a nových dluhopisů, a který nám ministr financí Kalousek ordinuje poté, co se na tomto současném stavu cca dvacet let intenzivně podílel, je troufalým pokusem odvést pozornost od vlastní neschopnosti nebo, ještě lépe řečeno, všehoschopnosti.
Důvěřivý občan netuše, že stát již delší dobu není schopen zastavit růst dluhu, natož jej začít splácet, uvěřil, že dluhopis mu zachrání alespoň část jeho úspor. Ale pozor, pokud se ekonomika státu dostane do té situace, ve které se naše země nyní nachází, je jen otázkou času, kdy nárůst dluhu dosáhne té hranice, kdy stát již nebude schopen financovat ani úroky z tohoto dluhu plynoucí. Po dosažení tohoto kritického bodu ztrácejí státní dluhopisy, které kryjí půjčené peníze, celou svoji hodnotu.
Podstata problému spočívá v tom, že náš stát ztratil politickou suverenitu nad svojí měnou a ocitl se zcela v područí bankovní mašinérie, která vytváří virtuální peníze z úroků, tedy z ničeho. Svojí bezohlednou strategií, kde globální finance směřují přednostně do oblastí spekulace se snadným ziskem, v celosvětovém měřítku způsobují degradaci původního účelu a smyslu peněz jako směnného prostředku v oblasti tvorby hmotné produkce a vytváření pracovních míst. Tento nežádoucí proces je hlavní příčinou všech současných ekonomických, ale i sociálních a morálních, problémů naší společnosti.
Bankovní sektor dnes nezajímají investice do výrobního procesu, ale naopak spekulativní sofistikované nástroje na rozmnožování peněz mimo výrobní oblast, kde není zapotřebí lidská práce. Tyto falešné procesy nepřináší lidstvu žádnou přidanou hodnotu a jsou hlavním viníkem současného stavu. Půjčování peněz státům je jedním z nejrafinovanějších nástrojů úzkého propojení politiků s bankomafií. Na celém světě neexistuje lepší byznys, neboť zde je záruka, že za pomoci spřažených politických „sluhů“, kteří prostřednictvím zvyšování daní zajistí zkasírování lichvářských úroků od bezbranných občanů. Viz. článek – Podvod zvaný úroky.
Otázky, na které bychom měli znát odpověď:
■Pokud je stát dle ústavy občanem vnímán jako nejvyšší suverénní instituce sloužící lidu k jeho prospěchu, jak je možné, že politici připustili, aby tato suverenita byla ohrožena a spoutána nesplatitelným dluhem?
■Jak je možné, že ekonomické toky plynoucí ze státní pokladny neslouží blahu národa jako celku, ale jen úzké skupině bezohledných finančních dravců, kterým je prosperita státu a lidí v něm zcela ukradená?
■Co je to za lidi, kteří vedou naši zem do stále většího ekonomického marasmu a kdo jsou ti sumci, o kterých hovoří Rath, když on sám je jen bezvýznamná čudla?
■Co je příčinou a kdo je zodpovědný za závratný růst cen energií a všeho kolem nás a za to, že se postupně přesouvá majetek státu do rukou finančních korporací?
■Jak je možné, že v devadesátých letech stát nasypal do bank cca 600 miliard a posléze je prodal za pár korun zahraničním společnostem?
■K čemu jsou lidstvu banky, když v důsledku svou činností naprosté většině lidí škodí a nepomáhají?
■Kam se poděla nezávislost České národní banky, tedy hlídacího psa prosperity naší ekonomiky, a kdo ji ve skutečnosti řídí a diktuje, kolik a za kolik má natisknout nových nekrytých peněz?
■K čemu nám je vláda, které je jedno, že krachují firmy, klesá výrobní produkce a mizí pracovní příležitosti?
■Jak je možné, že parlament a senát schválí takzvaný evropský stabilizační mechanizmus, při jehož realizaci se může z již zadluženého státního rozpočtu vypařit dalších 350 miliard ve prospěch jiných zemí, které si dlouhodobě žily na vysoké noze a na úkor druhých?
■Jak je možné, že ve chvíli, kdy je naše země v tíživé ekonomické situaci (recesi), chce vláda řešit neprůhledné církevní restituce a nebere zřetel na to, že 70% občanů s tím nesouhlasí?
■Jak se mohlo stát, že je moc státu zneužívána politickým establišmentem a obrací svěřenou moc proti jeho vlastnímu národu?
■Jak se mohlo stát, že národ ztratil důvěru ve spravedlnost a nezávislost justice?
■Jak je možné, že se exekutor stal nekompromisním státním katem pro tisíce občanů, kteří ale celosvětovou recesi nezpůsobili a nemohou za to, že třeba zrovna oni z těchto důvodů přišli o zaměstnání, a proto nemohou splácet půjčku?
■Jak je možné, že zástupci národa odmítají nést odpovědnost za svá rozhodnutí a ještě se schovávají za nestoudnou imunitu?
Dalo by se dále a velmi dlouho pokračovat ve vyjmenování všeho, co v naší zemi nefunguje, a já se ptám, proč se národ nechává ohlupovat politiky, kteří neumí nic, než dvacet let pobírat statisícové platy? Převážná většina z nich při své životní dráze neumětelů neudělala nic, co by je mělo předurčit k zodpovědnému a hlavně moudrému řízení státu. Opravdu nechápu, proč lidé volí stále stejné hlupáky, kteří navíc kradou a ze svého stranického postu si udělali podnikatelský byznys.
Pří řízení státu, města, obce, firmy, nebo jakéhokoli jiného subjektu, záleží především na ekonomické prosperitě, ze které následně může mít prospěch celá společnost. Ve své podstatě se nejedná o žádné složité procesy. Sedlák musí produkovat dostatek kvalitních potravin, průmysl musí vytvořit dostatek kvalitního spotřebního zboží, školství musí produkovat kvalitní vzdělání, zdravotnictví musí dobře a kvalitně léčit, justice musí být spravedlivá, a zákonodárci musí být moudří, chytří a především čestní. Řekněte mně, co z výše vyjmenovaného v našem státě funguje. Nefunguje nic.
Veškerá výše uvedená lidská činnost je založená na vzájemné službě společnosti, a čím je tato kvalitnější, tím je společnost zdravější. Jako příklad dobře fungujícího subjektu lze zmínit společnost úspěšného podnikatele, který je pro náš stát velkým přínosem a pro všechny politické nýmandy by měl být vzorem, neboť zaměstnává bezmála 30 tisíc lidí. Tento podnikatel říká: „Je třeba mít na paměti, že 1+1=2 a cestou k prosperitě rodiny, firmy, města a celé naší země je třeba používat obyčejný selský rozum.“
To jsou slova podnikatele Andreje Babiše. A v tomto jednoduchém konstatování je základ všech problémů našeho státu. Babiš také říká, že stát je třeba řídit stejně jako prosperující firmu. Toto jeho tvrzení mohu jen potvrdit. Před 9 lety jsem jako neuvolněný starosta začal řídit naší obec dle stejných pravidel, jakými řídím svoji firmu a rozhodně se nemám za co stydět.
Prosperita a fungování obce se ale dá zabezpečit jen se zastupiteli, kteří jsou obdaření slušností a zmíněným selským rozumem. V tomto ohledu je zastupitelstvo obce srovnatelné s naším parlamentem. Pokud si občané zvolí za starostu nebo zastupitele troubu, který ještě ke všemu krade, je to pro obec pohroma, a stejné pravidlo platí i pro stát. Stát může řídit jen ten, kdo má zkušenosti s řízením výrobní organizace, jejímž výstupem jsou produkty, tedy to, na čem je založena podstata tvorby HDP. Viz. článek – Brzdy ekonomických základů společnosti.
V roce 2014 dosáhne státní dluh výše dvou biliónů Kč a každý občan, jako zákonný majitel státu, bude dlužit téměř 200 tisíc. V tomto roce budou také parlamentní volby a já pevně věřím, že se tentokrát občané nenechají obelstít tzv. pravicí a pevně věřím, že ani tzv. levicí, a že budou volit lidi, kteří ve svém životě něco dokázali, protože jedině takovíto lidé jsou schopni vést náš stát poctivě, spravedlivě a odborně zároveň. Toto současné politické stany neumí. Nepropásneme svoji šanci?
Petr Havlíček