Známý koryfej sudetských Němců, pan Luděk Navara, opět vytvořil „skvělý paobraz našich dějin odsunu“, jak by to výstižně nazval redaktor Kulturních novin, pan doktor Plocek. V MF Dnes 25.ledna 2016 na straně 11 ve stati „Ty smutné vlaky, co jedou do neznáma.A nikde nestaví“, se rozmáchl svým perem jako malířským štětcem či lépe kreslířským uhlem. Neznalým čtenářům podsunul jakousi černobílou kresbu podle něj tragických vlaků naplněných československými Němci, zvanými našimi nepřáteli ČSR neustále a nepravdivě „sudetští Němci“. Naráží tak na výročí počátku odsunu 25.ledna 1946, kdy odjel údajně první vlak z Mariánských lázní do americké zóny Bavorska.
A opět dějin téměř neznalému čtenáři podsunul jednoduchý politický termín „sudetští Němci“,které prezentuje jako vyhnance z českých zemí, kde prý byli domovem „už před staletími“. Tato neustále servírovaná geopolitická lež má ohlupovat naši veřejnost už drahnou dobu. Není to tedy jen vynález pana Navary,ale stále opakovaná profesní lež například pana Palaty a jiných praporečníků „Böhmischů“ v českých zemích (termín užívá pan Palata a hlásí se k němu i občan kníže).
Přitom historikové znají podstatu stýkání a potýkání slovanského obyvatelstva našich zemí s německým obyvatelstvem. Německé osídlení, zejména pohraničí, nebylo osmiset let trvajícím nepřetržitým procesem,jak se nám snaží namluvit někteří tzv. Sudetoněmci a jejich přímluvčí. Nikdy rovněž neexistovala jakási „českobavorská identita“, jak o ní blábolil náš expolitik Nečas v Bavořích za nadšeného halasu sudetské čeledi, která jeho kolaborantskému, vskutku háchovskému projevu, adorovala ve stoje.
Čeští panovníci a církevní preláti jako Bruno ze Schaumburgu,zvali určité kolonisty a specialisty řemesel až od vrcholného středověku do určitých lokalit, jako byla Jihlava, Bruntál, a jiné. Další vlna ostrovního osídlení Němců z říše následovala až po masovém vyhnání českých nekatolíků v letech 1626 až 1658, kdy moc v zemi trvale uchvátili Habsburci, a konečně třetí vlna germanizace, tentokrát pohraničí, přišla až po druhé polovině 19.století,kdy němečtí faktoři a pak fabrikanti nutili české dělníky v pohraničí k „přenárodnění“ -„Umvolkungu“ – pod výhrůžkami vyhazovů z práce, a nutili české děti nahánět do německých škol! Český dobový tisk je pln takových příkladů. Taková je historická pravda, kterou neselžou ani ani různě stavěné nesmysly o „staletých homogenních kořenech masového osídlení Němců u nás“. Pendrek „staleté osídlení Němců“! Masové germanizování našeho pohraničí počalo až v pozdním 19.století jako následek agresívní germanizace šílenců typu Georga von Schönerera, Pfistera a dalších, kteří fanaticky vzývali jednotnou pangermánskou říši a neměli v lásce ani habsburskou „breitere Heimat“!
Ale k oněm smutným vlakům plným odsunutých Němců. Zde bychom měli počít od Adama Churchillem. Mám na mysli jeho výrok proti Hitlerovi na obranu bombardování Německa spojenci. Tehdy Winston S.Churchill pravil výrok, jenž by měl býti tesán: „Počátky bombardování Německa určil vůdce bombardováním Varšavy, Bělehradu a Rotterdamu“. S těmi smutnými vlaky plnými československých Němců se to má naprosto stejně.
Počátek odsunu československých alias sudetských Němců určil Hitler, když je učinil masovými spoluvinníky rozvratu a zničení republikánsko demokratické podstaty státu ČSR, jak to definují právníci. A nejen Hitler sám – oni sami v drtivé většině byli jeho dobrovolnými a nadšenými kolaboranty.
(Nepomíjím mikroskopickou menšinu statečných německých antifašistů. Těm ovšem dekrety umožnily setrvat!)
Stačí nahlédnout na dobové fotografie fanatických Němek, starých německých veteránů i mladičkých Hitlerjugendů. Jsou to stovky a stovky fotografických dokumentů dokládajících fanatickou oddanost alias sudeťáků hitlerismu a jeho vůdci. Toto vše pro pana Navaru jaksi neexistuje, toto vytěsnil ze své fresky odsunu, tuto prapříčinu všeho zla, které končí odsunem. Opět bychom měli na námitky o přisuzování jakési kolektivní viny všem alias sudetským Němců uvést – kolik těchto československých Němců dostalo přímo od Hitlera medaili za zničení ČSR a odtržení pohraničí? Byl to rovný jeden milion stošedesát dva tisíce šestset sedmnáct československých Němců, včetně úředníků, dělníků a vdov po zločinných ordnerech a freikorpsech. Ví pan Navara kolik bylo ordnerů v ČSR, kteří zločinecky rozvrátili život v československém pohraničí i ve vnitrozemí?
Odhady se pohybují kolem jednoho a půl milionu osob. Ti všichni se dopustili podle mezinárodní Postupimské dohody, Pařížské dohody a Norimberského soudu, kde na ně byla podána čs. i americká (!) žaloba, zločinu zrady. Čili zde nehovoříme pouze o Velkoněmecké říši a o říšských Němcích, kteří na území ČSR páchali válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
Zde hovoříme přímo o zločinu vlastizrady a válečných zločinů proti Čechům alias sudetských Němců. Těch čs.Němců, kteří při příchodu wehrmachtu a Hitlera do pohraničí fanaticky řvali „Ein Volk, ein Reich,ein Führer“. Těm alias sudetských Němců, kteří řvali na Tokáni Runcimanovi „Lieber Lord, befrei uns vom Tschechoslowakei!“ To vše pan Navara s elegancí sobě vlastní pominul a dějiny pro něj započaly až 25.lednem – počátek odsunu „nebohých civilních nevinných sudetských Němců“ jejichž ztrátu se prý dodnes státu nezdařilo nahradit, jakoby pohraničí bylo obsazováno po jejich odchodu jen jakýmsi méněcenným a loupežným obyvatelstvem. A konečně téměř všichni řvali „Heim ins Reich!“ Poválečný odsun jim to konečně umožnil. Odsun přece nezapočali ve II.světové válce Češi ani Slováci ani Spojenci! Odsun Němců započal sám Hitler v baltských zemích, v Bessarabii, kdy nařídil jejich návrat jako tzv. „Volksdeutsche“ do říše už od roku 1939. Na tuto myšlenku pane nenavázal nějaký doktor Beneš, ale sám Neville Chamberlain, kterému „zrada Hitlera“ po okupaci ČSR vzala veškeré iluze, které doposud měl o berchtesgadenské bestii dějin. Britská diplomacie pak vzala myšlenku transferu Němců z okupované Evropy za své, a v r.1943 ji oficiálně potvrdila akty pana Anthony Edena. Jednalo se o odsun Němců z Polska, z Jugoslavie, z Rumunska a z ČSR. President Beneš měl původně připraveny jiné varianty soužití s Němci,ale vzaly za své po Lidicích a Ležácích a zejména po odmítání vedoucího německé frakce sociálních demokratů v britském exilu, kteří odmítali návrhy čs.exilové vlády na oduznání Mnichova!Toto vše bylo nutno konstatovat, abychom osvětlili příčiny Postupimské dohody, Pařížské dohody a Norimberského soudu, na jejich základech byly osnovány poválečné dekrety o odsunu Němců. A nakonec jen douška. Ví pan Navara, že za tyto „smutné vlaky“ a autobusy a náklaďáky, když byl poválečný nedostatek osobních vozů, si Němci mohli vzít i určité cennosti a část osobního majetku, Českolsovenská republika dostala i pochvalu od Mezinárodního Červeného kříže. To si to tato organizace vymyslela??? I tehdejší američtí novináři konstatovali, že transfer probíhal velmi civilizovaně a obdivovali sebeovládání Čechů po tom všem,co zažili. Pan Navara končí tím, že prý alias sudetští Němci na rozdíl od říšských Němců ztratili vše a nedostali nic. Říšští Němci prý podle něj aspoň dostali svobodu. Sudeti prý nic. Takže oni nedostali svobodu v americké zóně? Kýho výra, to by se měli Američané na pana Navaru rozhněvat… A co ztratili?
Vždyť získali to, co vyřvávali celou éru I. ČSR. Dostali svůj „Heim ins Reich“! Řekl jim to už dávno i československý diplomat Lisický roku 1956: „Když vy dnes, tentokrát z Říše, voláte „Wir wollen Heim!“, tak vám musím položit otázku: „Kde je váš domov?“ ( Sudeti mu tenkrát nedokázali odpovědět. Ani dnes na to neodpovídá i pan Navara.) Anebo Německo, to není jejich pravý Vaterland??
A ještě jedna „historická drobnost“. Zastal by se pan Navara stejně vyhnaných 250.000 Čechů z pohraničí a 100.000 Čechů vyhnaných z vnitrozemí?? O našich vyhnancích, o těch prvních a pravých, skutečných vyhnancích bez jakékoli pomoci a obhajoby, panuje jak ze strany landsmannschaftů, tak i se strany naší domácí páté kolony obhájců alias sudeťáků věčné a hluboké mlčení – permetuum silencium, silencium magnum. Ptám se – „Qui usque tandem“ – Jak dlouho ještě budeme my Češi trpět tuto sudeťáckou hanebnost??
PhDr. Jiří Jaroš Nickelli, člen Historicko dokumentační komise ÚV ČSBS
Autor je etnograf a muzeolog
