Po druhé světové válce prostoupilo Evropu komunistické a socialistické myšlení. Vznikla převažující představa, že člověk se může vymknout působení trhu a vůbec všem přirozeným mechanizmům. Člověk měl vše ovlivňovat podle své vůle, nic nenechat přirozenému řádu. Plánované hospodářství nahradilo trh, plánovat se měla kultura, plánovat se měla i porodnost. To poslední dočasně zůstalo pouze na jednotlivcích. Tento způsob myšlení se netýkal jen totalitních států, ale ve svobodném světě se socializační tendence zpožďovaly neochotou některých vrstev obyvatelstva a tím také k mnohým utopickým vizím naštěstí nedošlo. Postupně se na obou stranách železné opony prokazovalo, jak jsou tyto vize neúspěšné. Pouze ve svobodném světě se to mohlo změnit demokratickými metodami.
Materiální vyspělost evropské civilizace je založena na kapitalismu. Kapitalismus je založen na volné hospodářské soutěži, která je obdobou zákona přirozeného výběru v přírodě. Čím jsme blíže přírodě a necháváme fungovat přirozené mechanismy, tím je život svobodnější a náročnější, přirozený výběr vytváří větší rozdíly ve výsledcích práce. V hospodářské oblasti nebyl vymyšlen lepší způsob udržující lidskou vůli k práci a činnosti, všechny umělé a nepřirozené systémy vedly ke ztrátě motivace, kterou vládci museli nahrazovat násilím, aby vůbec nějaké výsledky byly dosaženy.
Dovolil bych si zobecnit, že soutěž je jakýmsi základem života, je přirozeným mechanismem, který nepůsobí jen v trhu, ale i v jiných případech. I sociální sounáležitost uvnitř národa nakonec slouží jednotě společenstva, aby bylo silné ve vnější soutěži mezi společenstvy. Cílem lidstva není a nikdy být nemůže, aby soutěž zanikla a světem se rozprostřela všeobjímající láska založená na rovnosti. Ano, láska být musí, ale jen k těm, kteří neuspěli v soutěži a chybí jim prostředky nebo trpí, tedy jim pomoci v problémech, nikoliv je učinit rovnými s vítězi soutěže. Pokud by se láska ztotožnila s rovností, potom nemá svět šanci. Motivace k práci a snaze by zanikla, nebylo by čeho dosahovat a život by se stal zbytečným. Prvořadě by se to zobrazilo na neplození dětí. To se bohužel už částečně děje. Kdo nepoznal komunistický režim, a to lidé na Západě většinou nechápou, těžko rozumí tomu, co to je ztráta motivace a jak hluboce působí. A to ještě v komunistickém režimu existoval černý trh, také ještě do rodiny nepronikly zhoubné rozkladné marxistické myšlenky. Opravdový komunismus je snaha udělat z lidí zvířátka v zoo, bez vůle, stále dobře nažraná. Taková zvířátka (stejně i lidé) ztrácí veškeré přirozené instinkty, vůli překonávat obtíže, dovednosti a schopnosti, protože je nepotřebují k životu. Ztrácí se i důvod mít potomstvo.
Bohužel, po pádu komunistického režimu byla přijata myšlenka, že jedinou soutěží je trh, tedy soutěž jednotlivců. V ostatních oblastech soutěž být nemusí. Dokonce i soutěž politických stran se stala tržní soutěží, protože je založena na penězích. Všechno prostoupil pocit potřebnosti pouze peněz k dosažení čehokoliv. Soutěž ničeho jiného neexistuje, neexistuje soutěž myšlenek v politické oblasti, neexistuje soutěž kulturních děl podle kvality, sport se stal soutěží peněz, sdělovací prostředky se řídí pouze sledovaností vysoce financované nekvality. Soutěž založená na jiných principech než penězích neexistuje. Lidé zabředlí v tomto myšlení postkomunistické fascinace trhem možná současný stav kritizují, ale příčinu obvykle hledají „v lidech“, v absenci nějaké ideologie nebo prostě jen naštvaně kritizují a šíří beznaděj.
Ale, co je to za trh, který nedovede rozpoznat kvalitní myšlenku, kvalitní kulturní dílo, dokonce ani kvalitní výrobek? Co je to za režim, kde vítězí bulvární kultura, čím nezodpovědnější je politická idea, tím přitažlivější, kde se výrobky konstruují tak, aby vydržely jen do konce záruční doby, kde potraviny jsou vyrobeny z čehokoliv, hlavně že chutnají? Tento trend samozřejmě prostupuje celou Evropu, ale v chudších zemích Východu je výraznější. Je to snad kapitalismus? Tak je jen nazývám levicovými apologety, kteří by chtěli svět bez soutěže a nekonečnou rovnostářskou lásku ke všem. Ve skutečnosti tento systém kapitalismem není. Dokonce i převody peněz z dceřiných akciových společností v Česku svým holdingům v zahraničí není kapitalismus. Dceřiné společnosti jsou za svoji dobrou práci trestány a špatná rozhodnutí holdingu musí sanovat. Ačkoliv to neumím dobře vysvětlit, odborníci dokonce tvrdí, že celá hospodářská krize nastoupila v bankovním světě právě proto, že se špatná práce platila a dobrá nikoliv. Parametry soutěže jsou nastaveny tak, že vítězí špatné lidské vlastnosti. Nikoliv schopnosti pracovat, podnikat a obchodovat, ale leštit kliky na úřadech, mocensky vládnout pomocí peněz, vytvářet stranické mafie a celou demokracii převést na boj mocenských mafií, který už se soutěží nic společného nemá, zatímco kvetou podlé vlastnosti. Kde se ztratily tržní a demokratické principy? Kde se ztratila soutěž v rámci pravidel?
Pokud se stávající deformovaný kapitalismus zdá být nemravný, obvykle se volá po jeho zrušení. Ale co by nastoupilo místo něj? Komunismus, který problémy jen znásobí, protože odstraní poslední způsob životního boje a motivaci k úspěchu a ke smyslu života? Málokdo chápe, že je zapotřebí zavést poctivou soutěž do všech oblastí života.
Nejhorším produktem deformovaného kapitalismu jsou dotace, státní zakázky, rovnostářské důchody a nevhodné sociální podpory. Dotace a státní zakázky motivují ke korupci, klientelismu a stranickým mafiím. Monopol stranických mafií, jakéhosi konglomerátu politiků a podnikatelů, ovládl stát. Politici potřebují na svoji činnost peníze od spřízněných podnikatelů a ty potom odměňují státními zakázkami a dotacemi a vůbec penězi ukradenými společnosti. K tomu se namanou ještě navíc nějací podvodníci a vyděrači. Protože nemohou dosáhnout monopolu hospodářskou likvidací konkurence, monopolní praktiky uplatňují přes politickou sféru. To vede potom k navyšování dotací a státních zakázek, jejichž ceny se šplhají na několikanásobek skutečné hodnoty práce, aby se získalo co nejvíce peněz pro mafii. Volby se potom stávají válkou mafií, jde jen o peníze a už vůbec ne o nějaké myšlenky. Důležité je slíbit voličovi cokoliv, jen aby volil danou mafii. Vzhledem k obrovským penězům, které se v tom motají, ani nelze jinak a z celé situace se stal mechanismus.
Průběžné důchody, závislé pouze na předchozích příjmech, jsou nespravedlivé, bezdětní důchodci jsou živeni dětmi někoho jiného a matka, která nemohla dělat kariéru je trestána nízkým důchodem. Sociální podpory vedou k vytváření sociální skupiny lidí, kteří nepracují a nikdy pracovat nebudou, budou jen rodit děti kvůli přídavkům a posílat je krást. Nastartované přirozené mechanismy fungují pro společnost záporně. Soutěž byla vyřazena a byla nahrazena rovnostářstvím a nespravedlivým odměňováním. To jsou komunistické principy v prostředí nadvlády peněz.
Z toho je možnost se dostat jen samofinancováním co největšího množství subjektů, bez dotací, snížením státních zakázek na minimum a zavedením veřejných kontrol. To poslední má ovšem velká omezení pro ztrátu pružnosti a operativnosti. Proto je samofinancování nejlepší metodou a jeho využití pro co nejvíce subjektů je účelné. Jednotlivé samofinancované subjekty jsou potom ve svobodném prostředí samostatné a vzájemně mezi sebou soutěží, čímž lidé dostávají další příležitost ke kreativitě a celý systém další impulz k rozvoji.
Dovedu si představit soutěž obcí, které budou mít vlastní daně, hospodářskou samostatnost a budou se starat o svoje sociální případy. Mohou přetahovat mladé lidi poskytnutím bytů a podnikatele snížením daní a vůbec celým kvalitním prostředím života včetně bezpečnosti. Tak se pomocí soutěže budou řešit věci, které by stát řešil jen s obrovským plýtváním, budou se řešit záležitosti z jiného pohledu než jen z hlediska trhu.
Domnívám se, že i kvalitní výchova více dětí v rodině je možná správným nastavením přirozených principů života. Děti se budou starat o svoje staré rodiče a ti během svého života budou vedeni k tomu, aby děti dobře vychovali k úspěchu v životě a také si jich obstarali více, když budou na nich ve stáří více závislí. To je možno zařídit určitým dílem daní, ze kterých přímo bude pocházet část důchodu rodičů. Určitě se objeví mnoho dalších mechanizmů, které je zapotřebí zkoumat a zavádět do života na základě historických zkušeností, protože jedině tak se předejde přehmatům typickým pro utopické teorie.
Taktéž ve světovém prostoru musí zůstat soutěž národů, států a civilizací. Je zapotřebí jen odstranit válečná střetnutí nejlépe rovnováhou sil jednotlivých bloků. Soutěž musí být jen ekonomická a vytváření vzorů, které potom budou druzí napodobovat. Multikulturalismus je proti smyslu soutěže civilizací, každá musí být jedinečná v soutěži s druhými, nemůže se infiltrovat zevnitř jinými civilizacemi, ale ani kulturami. Jednotná světová vláda a nějaká jednotná smíšená civilizace je prvním krokem k úpadku, protože principem pokroku je soutěž. K tomu musí být státy hospodářsky i kulturně samostatné.
V tomto světovém prostředí potom musí mít stát vnitřní jednotu lidí chápajících svoji kulturní odlišnost a mající niterný vztah ke své zemi, ke svému státu a národu. Na základě toho je zapotřebí nastavit parametry vnitřním mechanismům, tak, aby demokracie ve státě byla soutěží myšlenek, demokracie v obci umožňovala lidem obec dobře spravovat, sdělovací prostředky umožňovaly soutěž kulturních děl a trh soutěž výrobků a služeb. To ovšem může být zavedeno jen s pocitem, že to vše, včetně správné rovnovážné výchovy dětí, posiluje národ v soutěži s jinými národy.
Autor článku Vlastimil Podracký je spisovatel a publicista. Vydal knihy: Vyberte si šéfa, Pozor na tunelování, Občanská obroda, Návrat k domovu, Hrdinům se neděkuje (životní příběh Vladimíra Hučína), Žluté nebezpečí, Poslední člověk, Temná komora a Sodoma Gomora. Publikoval doposud převážně na eportálu a eurabii.
Podstata spočívá ve spolupráci. Soutěžit chtějí jen posilovači vlastního ega a vychcánci. Kapitalismus neni svobodný.. kapitalismus bere. Komunismus dává a vrací. V podstatě..přirozenost v takovémto kapitalismu jaký máme zde je vzít bouchačku a říct si, trh je přehlcen.. nemohu ani doleva..ani doprava.Když pujdu rovně..zkrachuju.. Soutěž ..hahaha neexistuje… :)) V té přirozenosti ve které existuje ekonomická likvidace… mi chyb jedna základní přirozenost.. násilí !! Kapitalismus bere základní lidskou potřebu a tou je možnost založení rodiny kdy to cítím.. !! Kapitalismus je fraška, která se vymlouvá na to, že nemá, ale všechno si vlastně přerozdělí a drží tzv. ONI. A právě proto, že drží.. je ekonomická krize. Kapitalismus je podvod na celou společnost.
Uvedení tohoto článku je zrovna na těchto stránkách podle mého poněkud překvapivé. Z počátku jsem předpokládal, že jde o dost vydařenou ironii, ale pointu jsem bohužel na konci nenašel.
Nemohu s autorem souhlasit, protože si myslím, že i on je v zajetí propagandy elit, i když se snaží vyvolat dojem, že má na situaci současného „kapitalismu“ vlastní správný názor. Uvedu pár příkladů, kde se podle mého mýlí.
Nemyslím si, že trh je přirozený mechanismus, který byl ve východní Evropě po 2.sv.válce deformován nejdříve socialismem a posléze kapitalismem. Vyslovím názor, že samotný trh je deformace. Potom deformace trhu je deformace na druhou.
Trh je pouze pojem, používaný jako zástěrka pro ty, kteří se rozhodli ve vlastním zájmu stáhnout na svá konta co největší podíl „světového bohatství“. Oni nekradou, oni nezneužívají svého postavení, vlivu spřátelených politiků, nevyužívají moc svého kapitálu. To přece trh určuje, kdo je šikovný a kdo má nárok na další zisky. Nic jiného v tom není, přece jenom v souladu s trhem správně investují a proto si zaslouží být o trochu bohatší než ti nýmandové, kteří místo správných investic nesmyslně utrácí za nemovitosti a splácí hypotéky. Vždyť je to tak jednoduché a většina to nechápe. Ale spravedlivý trh oddělí zrno od plev a to co např. prof.Keller nazývá změnu sociální nerovnosti z 80let minulého století na sociální nesouměřitelnost dneška je přece jenom nějaký socialistický blábol těch, kteří závidí.
Autor zaměňuje roli státu za korupční chování státních úředníků. Stát není špatný hospodář, špatnými hospodáři jsou lidé na státních úřadech. Pokud jsou vždy novou vládou dosazeni noví úředníci na posty, kde je možné přihrávat podnikatelům, platícím „nezištně“ příslušným politikům předvolební kampaně, potud budou státní finance privatizovány při každé příležitosti.
K čemu je prosím soutěž mezi lidmi, obcemi, státy či národy na planetě v době, kdy tržní zisk jednoho většinou znamená ožebračení druhého.
Dovolím si tipnout, že pan autor postrádá trochu empatie, vcítění se do kůže těch 85 – 90% lidí na světě, pro které je trh pouze místem, kde odevzdají co nejvíce povětšinou těžce získaných prostředků. Tržní prostředí jim totiž velice sofistikovaně ponechá jen takové omezené prostředky, které jim umožní přežít. Stále je však přesvědčován sdělovacími prostředky (samozřejmě vlastněných elitami), že každý si přece může splnit svůj „americký“ sen o bohatství luxusu a přepychu.
Netvrdím, že to není částečně i chyba využívané většiny. Je ale pravda že všudypřítomná reklama, stupidní televizní seriály, reality show a kdoví co ještě jí poskytuje náhradu za realitu a zabírá čas na zamyšlení, že by s tím bylo možné skoncovat. Až si to uvědomí, může se teprve něco změnit.
Změna je nutná. Ne však drobné úpravy, které navrhuje v intencích dosavadní globalizace pan autor. Takové návody jistě vládnoucí elity mohou jenom potěšit. Umožní udržet stávající status quo, což je pro ně nanejvýš výhodné.
Proto na závěr odmítám názory pana autora jako celek, protože takové úpravy nemohou pomoci těm, kteří to potřebují, pod pláštíkem změn pouze zakonzervují pod novou fangličkou stávající neutěšené poměry.
Kapitalismus je založen na přírodních zákonech? No tak to jsem tedy ještě neslyšela. Podla zákonů přírody bychom spíš měli slabé a nemocné zabíjet, aby nemohli mít děti – tomu si ale autor odporuje v článku dále, protože dětí je potřeba si podle něho nadělat do zásoby, aby na nás platily až budeme staří. A kdo pak bude naslouchat těm dětem, které nebudou chtít platit na rodiče, kteří se o ně nestarali, či je dokonce týrali? To bude soudních sporů! Navíc v současné společnosti je téměř 30% neplodných lidí. Část z nich to vyřeší umělým oplodněním (a krásně poroste korupce v tomto směru, vsaďte se) a ti ostatní budou tedy (ne vlastní vinou) diskriminováni finančně? Co má kapitalismus společného se zákony přírody mi fakt uniká.
"Cílem lidstva není všeobjímající láska", "láska být musí, ale jen k těm, kteří…" Kdo bude tedy rozhodovat o tom, kdo má právo na lásku a kdo ne? Kdo na sebe chce brát právo, které mu nepřísluší? Kdo chce lidi soudit, zda zrovna oni se chovali jako vzorní TRŽNÍ lidé? Kdo o tom bude rozhodovat? Bude tento člověk jezdit do rodin a zevnitř posuzovat veškeré jejich důvody? Autor čláku si asi musí dělat srandu. Sem se krásně hodí heslo "Soudit znamená brát si právo, kterého se Bůh ve jménu lásky vzdal." Dokonce podle autora článku existuje něco jako "láska založená na rovnosti". To vážně nechápu. Láska nemůže být přece na ničem založená! Ta buď je nebo ne, ale podmiňovat ji čímkoli nelze!
Jestli takovéto projevy bere někdo za své, tak je mi fakt smutno, to se náš svět tedy nezlepší.
Já tedy nevím, ale mně nic takového z původního článku nevyplývá, autor přece hovoří o sociální sounáležitosti se "slabými" a přece i v současnosti existují daná pravidla a instituce, které určují a rozhodují, kdo je sociálně slabý a rozhodně k tomu není plošně třeba, aby někdo chodil do rodin na nějaké "interní zkoumání", a tím nemyslím prověřování podzření z týrání atp., to je samozřejmě jiná věc a o to zde teď také nejde. Dalším problémem a otázkou ovšem je, do jaké míry je dnešní systém poskytování sociálních podpor spravedlivý či odpovídá zdravému selskému rozumu…
Jinak, co se týče autorových slov o lásce, rovnosti a právu na ni, asi by opravdu šlo polemizovat o tom, co má láska ve své podstatě společného s rovností, nicméně mně z toho vyplývá, že autor jen poukazuje na to, že to rovnostářství, či snaha o jeho dosažení, zde už jednou bylo, a to v době tzv. socialismu a tam se snad shodneme na tom, že to přinejmenším nebylo ideální, ať už se jednalo o mezilidské vztahy či fungování průmyslu atd.
Atmosféra ve společnosti mi připadá velice "hustá", taková zvláštní směsice beznaděje, rezignace, ale i spravedlivého rozhořčení a potřeby "něco udělat". Osobně nemám přesnou představu, jakým způsobem to "něco" realizovat, ale za každý názor, podnět, řešení, které jsou alternativou k tomu, co tu máme teď, jsem vděčná, i když s nimi třeba stoprocentně nesouhlasím. Myslím si, že by se zástupci alternativních hnutí měli semknout a ze svých programů vybrat ty body, které budou představovat konstruktivní řešení současné situace. A je mi jasné, že se nebude jednat o populární opatření, lidé budou křičet, obviňovat, napadat z levičáctví, pravičáctví a kdo ví, z čeho ještě…. Ale měli by vzít rozum do hrsti, pokud se chceme vyhrabat z toho, slušně řečeno, "bahna", bude nás to, jako vždy, něco stát, změna bude muset být radikální a nám se to nebude líbit…
Shrnuto a podtrženo, mně se článek jako celek prostě líbí, v mnohém s ním souhlasím, s něčím se úplně neztotožňuji, ale připadá mi smysluplnější se zaměřit na věci, které by mohly představovat podněty- součást řešení dnešní situace u nás a ne se zbytečně rozhořčovat nad autorovým domnělým elitářstvím či diletantstvím v oblasti sociologie atp.
Autor nadepsal článek že Vše vyřeší trh. Tento nesmysl začal u nás po roce 1989 prosazovat pan Klaus a všichni vidíme co vyřešil. Proto se pravděpodobně velké množství lidí při této větě po právu otřepe, někdo přidá i peprnou poznámku. Trh není řešení, soutěžení mezi obcemi tím že si budou přetahovat mladé je s prominutím taky pitomost, takže nenacházím téměř nic, s čím by se dalo souhlasit. Pravděpodobně mnohem přínosnější článek je dnes (čt 7.dubna) na blistech od Jana Slámy Princip skromnosti
Máte na to "koule" aby jste se podepsal pod to, co píšete?
Ano, souhlasím s tím, že název článku není zvolen právě šťastně….návrat k fungování přirozených mechanizmů by pravděpodobně bylo výstižnější, jelikož článek pojednává o soutěži jako jednom z atributů zmíněných mechanizmů, v jejímž rámci se uplatňuje motivace k práci a snaze, které ovšem nemusí mít nic společného s penězi. Ano, samozřejmě je pravdou i to, že soutěž je nezbytným předpokladem pro trh. Nicméně si nemyslím, že pojmy soutěž a trh jsou rovnocenně zaměnitelné. Když uvažuji nad chováním lidí, dávám autorovi za pravdu, že soutěživost je lidem vlastní, některým více, jiným méně až vůbec (a ti jsou nejvíce nespokojení). To, co mnohým lidem chybí, je dodržování pravidel nastavených tak, aby nedocházelo k okrádání a ožebračování jedněch druhými, ať už formou jejich skrytého obcházení nebo naprosto veřejně.
Co se týče samostatného hospodaření obcí, i s většími pravomocemi, než mají v dnešním systému, proti tomu rovněž nic nemám. Myslím si, že představitelé obcí mají větší přehled o tom, co daná obec potřebuje a co půjde či nepůjde prosadit, než lidé sedící na nejrůznějších úřadech na kraji či v Praze. Jedním z předpokladů je také odstranění daňové diskriminace obcí. Ze zkušenosti vím, že právě Vámi zmiňovaná soutěž- přetahování lidí či podnikatelských subjektů z jedné obce do druhé- už ale na této úrovni funguje, většinou prostřednictvím bytové nebo průmyslové výstavby. Nemyslím si, že je to špatně.
Děkuji za odkaz na článek p. Slámy, i tam je, myslím mnoho věcí k zamyšlení a poučení.