Jak se chovat v multikulturním Švédsku. Známá, švédsky publikující spisovatelka a žurnalistka Katarina Janouch, dcera českého disidenta, jaderného fyzika a pozdějšího zakladatele Nadace Charty 77 Františka Janoucha, žije od svých deseti let ve Stockholmu, kde se její otec usadil po vypovězení z Československa v roce 1974. Na svém blogu zveřejnila rozhovor s policejním důstojníkem v rámci přípravy své cesty a dává čtenářům otázku: “Hádejte, kam jedu – do brazilského Rio de Janeira, venezuelského Caracasu, syrské Rakká a nebo někam jinam?” Moje otázka: “Články v novinách mě trochu vystrašily. Musím během své cesty dávat na něco pozor?” Policista: “Osobní bezpečnost je samozřejmě extrémně důležitá. Dříve jsme ženám výslovně radili, aby nenavštěvovaly některé oblasti města. Nyní platí tato rada už 24 hodin denně.” Moje otázka: “To jako i za bílého dne?” Policista: “Ano i za bílého dne. Jinak vaši bezpečnost nemůžeme garantovat. Doporučujeme vám, brát si taxík ode dveří ke dveřím a pouze od autorizovaných taxi firem. Vyskytuje se totiž mnoho kriminálníků, kteří jezdí jako taxikáři na pohled normálních taxíků.” Moje otázka: “OK. Musím zohlednit ještě něco?” Policista: “Neopíjejte se a neberte drogy. V restauraci nenechávejte svou skleničku nikdy bez dozoru. Neberte si nikdy nápoje od cizích. Kriminálníci zneužívají totiž při své práci drogy.” Moje otázka: “Mám se vyhýbat některým oblastem?” Policista: “Měl bych vám říct, vůbec tam nejezděte. Ale člověk by neměl sýčkovat. Měla byste ale vědět o no-go-oblastech (oblasti kam se nesmí chodit). Ty se rozšiřují už i do centra města, které bylo dříve bezpečné. Vyhýbejte se parkům. Také nechoďte do nákupních center. Zrovna tak se vyhýbejte veřejným toaletám a parkovacím domům.” Moje otázka: “Ještě něco?” Policista: “Ženy jsou v nebezpečí nezávisle na svém stáří. A především ženy se světlými vlasy a modrýma očima. Je opravdu jedno, jak jste stará. Doporučuji neukazovat vůbec kůži a zahalit si vlasy. Zakryjte si hlavu a noste dlouhé zapnuté oblečení. Nedívejte se nikomu do očí. Dobré je nosit sluneční brýle. Jeden jediný pohled stačí, na příklad ve veřejném dopravním prostředku, k nastartování násilí. A někdo může být při tom zraněn. Samozřejmě také skryjte všechny náboženské symboly.” Moje otázka: “Dobrá. Je ale léto a vedro. To nosím normálně šortky a tričko.” Policista: “Pak nosíte tohle oblečení na vlastní riziko. Nemůžeme vám to samozřejmě zakázat, ale je to na vás – je důležitější se nepotit nebo nebýt zbitá nebo znásilněná? Vyhýbejte se také botám s vysokými podpatky. Noste tenisky, ve kterých můžete utíkat. Výhoda je, mít dobrou kondici a nejlépe umět sebeobranu. To může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.” Moje otázka: “Samozřejmě nechci, aby mě někdo znásilnil.” Policista: “To je dobře. Také doporučujeme, nenosit viditelně šperky. Tyhle náhrdelníkové zločiny, jak tomu říkáme, se nám silně rozmnožily. Ostatně – nenoste s sebou drahé věci. Vezměte si jen trochu peněz, které můžete při loupežném přepadení postrádat.” Moje otázka: “To je všechno?” Policista: “Ne. Chci ještě dodat, že během jízdy musíte mít auto neustále zamčené. Když stojíte na červené a dveře vašeho auta nejsou zamčené, hrozí nebezpečí únosu. A to i v dříve “lepších” čtvrtích.” Moje otázka: “To zní opravdu strašidelně. Já tam ale jedu jen na krátký čas.” Policista: “Dobrá. My se jen snažíme, ochránit civilní obyvatelstvo. A tato doporučení jsme sepsali po konzultaci s našimi nadřízenými.” Moje otázka: “Jak se můžu bránit, když mě někdo napadne?” Policista: “Jsme nejraději, když civilisté nepoužívají žádné zbraně.” Moje otázka: “Když se mi ale něco přihodí – přijede pak policie a pomůže mi?” (Ticho.) “Odpovězte, prosím, na moji otázku!”¨ Policista: “Momentálně se to neodvažuji slíbit. Ale mělo by to tak zafungovat. Je ale velké nebezpečí, že budete trestně stíhaná a odsouzená, když budete mít u sebe nelegální pepřový sprej a nebo použijete při své obraně nějakou jinou zbraň.” Moje otázka: “Já?” Policista: “Ano vy.” To byla opravdu katastrofální diskuze. A já se ptám, milí čtenáři, jestli jste uhodli, kam mám jet? Ne, nejsem na cestě do Ria, ani do Caracasu nebo Rakká. Já musím do … Göteborgu! Máme rok 2018 a ta země se jmenuje Švédsko. Myslete na to – ještě nikdy jsme nežili bezpečněji.
Zdroj: email
