Na spadnutí je výrazné zlevnění elektřiny. I když dnes ERÚ oznámí zvýšení regulované složky, domácnosti mohou počítat s úsporou i třeba 23 000 Kč oproti loňsku
Energetický regulační úřad dnes oznámí takzvanou regulovanou část ceny elektřiny i plynu. V říjnu přitom úřad navrhl navýšení dané složky u elektřiny o 2,7 procenta. Domácnosti však už v příštím roce mohou přesto počítat s výrazným snížením své celkové platby za elektřinu. Vznikající vláda totiž slibuje převést poplatek za obnovitelné zdroje na státní rozpočet. To sice značí potenciální hlubší deficit veřejných financí ČR, nicméně domácnosti by měly pocítit výrazné zlevnění elektřiny.
Například domácnost, která elektřinu využívá ke svícení, vaření a napájení běžných spotřebičů – takže jí spotřebuje tři megawatthodiny ročně – letos platí celkově za elektřinu zhruba 27 600 Kč. Tato platba zahrnuje regulovanou i neregulovanou složku. V příštím roce by při růstu regulované složky o zmíněná 2,7 procenta zaplatila celkově necelých 26 700 Kč. Důvodem snížení oproti letošku je příznivý vývoj v oblasti neregulované složky, který odráží vývoj ceny elektřiny na burze. Jinými slovy, elektřina jako taková – tedy vlastní elektrický proud neboli silová elektřina – zlevňuje a její zlevnění bude citelnější, než jaký má být růst regulované složky.
To ovšem platí, pokud vznikající vláda nezruší uvedený poplatek za obnovitelné zdroje. Pokud jej totiž převede na státní rozpočet, jak slibuje, bude úspora pro běžnou domácnosti ještě výraznější.
Celková platba za elektřinu naší uvedené domácnosti v takovém případě klesne z letošních zmíněných zhruba 27 600 Kč na nějakých 24 900 Kč. To proto, že poplatek za obnovitelné zdroje činí 599 Kč za megawatthodinu, takže při spotřebě tří megawatthodin odpovídá roční úspora dané domácnosti při převedení poplatku na státní rozpočet celkem přibližně 1800 Kč. Domácnost, která elektřinou svítí, vaří a napájí své spotřebiče, tak oproti letošku v příštím roce běžně ušetří zhruba 2700 Kč. Oproti loňsku pak úspora bude ještě citelnější, a to přes 4100 Kč.
Ještě výraznější ale bude úspora domácnosti, která elektřinou nejen svítí, vaří a napájí spotřebiče, ale také ohřívá vodu a hlavně topí, například využívá-li tepelné čerpadlo. Taková domácnost – typicky žijící v rodinném domku – vykazuje roční spotřebu elektřiny 12,5 megawatthodiny. Letos platí za elektřinu celkově – po zahrnutí regulované a neregulované složky – takřka 77 000 Kč ročně. Loni to bylo dokonce zhruba 88 200 Kč. V příštím roce to bude přibližně 72 700 Kč, pokud stát nepřevede poplatek za obnovitelné zdroje „na sebe“, a zhruba 65 200, pokud jej „ne sebe“ převede.
Jestliže tedy vznikající vláda dostojí svému slibu zrušení poplatku za obnovitelné zdroje, resp. jeho převedené na státní rozpočet, domácnost v rodinném domku, jež tedy elektřinou i topí, ušetří oproti letošku přes 18 000 Kč, oproti loňsku pak dokonce 23 000 Kč.
Česko má jen jednu vládu, byť v demisi, a ta by tedy také měla splnit svoji základní povinnost. Předložit opravený návrh rozpočtu. Žádná jiná vláda než Fialova nyní neexistuje
Předložení návrhu rozpočtu na další rok je klíčovou povinností každé české vlády. Daňoví poplatníci si ji za to platí. Za to, aby rozpočtovala užití jejich vybraných daní a odvodů. Momentálně, jako vždy, má Česko jen jednu vládu. Tu Fialovu. Žádné dvojvládí neexistovalo, neexistuje a existovat nebude. I když je Fialova vláda v demisi, stále vládne. A stále tak má povinnost předložit návrh rozpočtu na rok 2026.
I kdyby v návrhu rozpočtu chybělo „jen“ zhruba 40 miliard na připravené dopravní stavby, a nikoli částka blížící se 100 miliard, o níž hovoří (stále ještě) vládní opozice, měla by dosluhující vláda, ctí-li elementární politickou kulturu, říci, kde se tyto prostředky mají vzít. Protože to byla sama tato končící vláda, která hned v prvních dnech po sněmovních volbách přiznala, že dané peníze v návrhu rozpočtu chybí. Do návrhu je před volbami nezahrnula zjevně proto, aby ještě staré Sněmovně předložila návrh rozpočtu s nerealisticky nízkým schodkem. Učinila tak jednak proto, aby se vešla do limitů daných zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, ale jednak hlavně proto, aby zvýšila své šance na volební úspěch – aby se tedy stylizovala do kabinetu, jenž umí krotit deficity.
Schodek navrhovaný dosluhující vládou, 286 miliard korun, je při samé horní mezi toho, co zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti dovoluje. Takže jestliže by se zahrnuly zmíněné dopravní stavby za zhruba 40 miliard, došlo by k porušení zákona. Pokud se tedy nenajdou odpovídající úspory či rezervy jinde. Ale to vše je stále úkolem vlády dosluhující. Za to si ji občané platí.
Dosluhující vláda nemá co předjímat verdikt Sněmovny. Mělo by být její povinností předložit nový návrh rozpočtu tak, aby zahrnoval i pokrytí výdajů, které v posledním návrhu – podle jejího vlastního pozdějšího doznání – chybí. I když je málo pravděpodobné, že nová Sněmovna návrh schválí, dosluhující vládu to nevyvazuje z odpovědnosti za předložení návrhu, který bude nedostatky, k nimž se sama hlásí, korigovat. Vždyť přece – jeden příklad za všechny – strany dosluhující vlády vyvolaly hned třikrát hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, když v letech 2017 až 2021 vládl Babišův kabinet. Byly také tehdy ve Sněmovně v menšině, jako opět nově nyní, přesto se opakovaně o sesazení vládnoucího kabinetu pokusily. To je běžný politický provoz. Nyní, dokud tedy vládnou, by tedy zase měly opakovaně předkládat návrh rozpočtu, včetně korekcí a oprav nedostatků, k nimž se od posledního návrhu samy přihlásily. I když mají ve Sněmovně menšinu.
Pravděpodobná nová Babišova vláda ještě žádnou vládou není. A není jasné, zda a kdy jí bude. Proto za návrh rozpočtu odpovídá vláda Fialova. Nedává tedy příliš smysl, že dosluhující vláda viní tu ještě neexistující, že si do návrhu rozpočtu chce propašovat nějaké své vlastní rozmáchlé sliby z předvolební kampaně. Neexistující kabinet k tomu nemá žádné „páky“, prostě protože ještě neexistuje.
Ostatně nejlepším způsobem, jak se dosluhující kabinet může s rizikem onoho propašování utkat, je předložit nové Sněmovně opravený návrh rozpočtu, vůči němuž nebude mít námitek Národní rozpočtová rada či odborná obec. Tak dosluhující vláda odejde s čistým stolem a čistým štítem a veškeré možné schodky nad zákonným limitem už půjdou k tíži vlády nové, ať bude jakákoli.
Jenže Národní rozpočtová rada i nezávislá odborná obec mají problém ještě s návrhem rozpočtu z pera dosluhující vlády, zejména kvůli oněm chybějícím desítkám miliard na dopravní stavby, ovšem i kvůli dalším nedostatkům.
A, jak už víme, „manko“ v návrhu rozpočtu přiznává i sama dosluhující vláda.
A o to právě v jádru jde…
Stále už takřka dvě měsíce se totiž hraje o to samé. Politici napříč spektrem tuší, že už jen zahrnutí připravených dopravních staveb by znamenalo porušení zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Dosluhující vláda tedy chce přehodit toto zahrnutí na vládu novou a okamžitě ji na tom základě obvinit z rozpočtové neodpovědnosti. Vznikající vláda by naopak ráda, aby dopravní stavby zahrnula ještě vláda dosluhující, aby tedy na končícím kabinetu jako prvním ulpěl cejch rozpočtové neodpovědnosti.
Důvěra spotřebitelů v českou ekonomiku v listopadu vyskočila nejvýše od roku 2019. Češi si od vznikající vlády slibují citelné zlepšení životní úrovně, Vánoce mohou být výrazně štědřejší než v uplynulých letech
Důvěra spotřebitelů v českou ekonomiku v listopadu výrazně narostla na nejvyšší úroveň od roku 2019. Dosahuje 111,7 bodu, přičemž dlouhodobý průměr let 2003 až 2024 odpovídá hodnotě rovných 100 bodů. Naposledy byla důvěra spotřebitelů v tuzemské hospodářství vyšší v prosinci 2019, vyplývá dále z dat ČSÚ. To bylo ještě před propuknutím pandemie covidu. Letos v listopadu se tak důvěra spotřebitelů vůbec poprvé srovnává s úrovněmi právě roku 2019, který byl posledním, jejž nepoznamenaly tíživé děje v podobě právě pandemie, energetické drahoty, války na Ukrajině a jejích dopadů či mocné inflační vlny a prudkého propadu reálných mezd, jenž byl v Česku mezi lety 2021 až 2025 nejvýraznější ze všech zemí OECD a neblaze dolehl právě na spotřebitelskou důvěru.
Zotavení v oblasti reálných mezd, které se příští rok vrátí na úroveň roku 2019, zlepšuje důvěru spotřebitelů již od loňska. Za dalším zlepšením jejich nálady na takřka šestileté maximum stály v listopadu naděje vkládané do vznikající vlády, vzešlé ze sněmovních voleb ze začátku října. Spotřebitelé míní, že nový kabinet podpoří jejich životní úroveň, a to i menším důrazem na další konsolidaci veřejných financí. Pokud jim nejlepší nálada za šest let vydrží ještě měsíc, adventní „žně“ zaznamenají maloobchodní prodejci v kamenné i onlinové síti, takže vánoční svátky by byly výrazně štědřejší než v uplynulých letech.
Souhrnný ukazatel důvěry v českou ekonomiku tak díky výraznému zlepšení nálady spotřebitelů v listopadu setrval nad dlouhodobým průměrem let 2003 až 2024, ovšem důvěra podnikatelů za ním nepatrně zaostala. Podnikatele a firmy trápí zejména zhoršení podmínek v tuzemském průmyslu. Ten se potýká s dopady náročného mezinárodního prostředí, které charakterizuje zavádění nebývale vysokých cel zejména ze strany USA, klopotný výkon německé ekonomiky či růst konkurenceschopnosti asijských ekonomik.
Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, Trinity Bank
lukas@lukaskovanda.cz
www.lukaskovanda.cz
