Kdy nám vláda přiveze ukázat ze Západu topinkovač?
Tak jsme si z Francie za 9 milionů půjčili na koukanou rychlovlak TGV.Prý abychom viděli, co je to ten pokrok. Vlak je starý 40 let aministr dopravy Martin Kupka k příjezdu čtyřicetiletého dědečka zFrancie uvedl: „Chceme přesvědčit lidi, že rychlovlaky v Česku nejsoujen vize, nějaké vzdušné zámky. Toto je závazek pro českou vládu, ževysokorychlostní železnice je směr, kterým chceme jít. A právě velkáčást návštěvníků věří, že se podobným strojem v Česku v dohledné doběsveze.
“ No není to kouzelné? A kdy nám vláda Petra Fialy doveze ukázat jako vrchol pokroku topinkovač?
Když jsme se v Československu mlátili o bony při shánění džínové bundy z Tuzexu a přísahali věrnost Sovětskému svazu, na francouzské koleje vyjel rychlovlak TGV. A hned trhl několik rychlostních rekordů.
V roce 1989 jsme se prozvonili do kapitalistického marasmu a rychlovlak TGV byl ve Francii už osm let starou všedností. Po revoluci jsme se měli hned vrhnout na Západ a do několika let převzít jejich
trendy v dopravě. Nejlépe i s rychlovlaky. V tu dobu jsme měli ovšem plné ruce toho, abychom převedli vše státní na soukromé a následně na soukromé zahraniční. A jezdili jsme v motorovém voze 810, který jako
hit socialistického pokroku spatřil světlo světa v roce 1975 a kterým, nutno dodat, jezdíme často doposud.
Server AtlasLokomotiv.cz o motoráčku 810 píše: „Motorové vozy řady 810 jsou určeny pro lehkou osobní dopravu na vedlejších tratích, ale díky nedostatku moderních vozů řady 842 a 843 jezdí často i na
hlavních tratích.“
A nekecají, v neděli jsem pobyla v Děčíně. Hned vedle rychlíku z Německa do Prahy stál hrdě motoráček 810. Lidé z rychlíku si fotili raritu na vedlejší koleji na své mobilní telefony a lidé sedící v
motorové raritě 810 se snažili skrýt, aby nebyli zvěčněni v ponižující realitě české železnice roku 2022. Nic proti motoráčku 810, i já ho mám ráda. Stav naší české reality ale ilustruje perfektně.
Ale vraťme se pokoutně do roku 2004. Naši železnici stále hrdinně brázdí motoráček a my vstupujeme do Evropské unie. Dává nám to totiž naději na jednotný pokrok. Na to, že skutečně patříme na Západ i s
jeho výhodami a rychlovlaky. Bohužel docházíme ke zjištění, že to nebude tak jednoduché. Jedinečnost spojení států prakticky celého kontinentu nevede k tomu, že se propojíme pro blaho obchodu i obyvatel
do jedné velké sítě výkonné železnice a dálnic, ale k tomu, že jen utužíme naši pozici kolonie.
Naši touhu do jedné věty shrnul v roce 2001 tehdejší místopředseda vlády Vladimír Špidla: „…i ti největší pesimisté jsou přesvědčení, že nejdéle do sedmi let od vstupu do EU se příjmová hladina českých
obyvatel vyrovná příjmům lidí v SRN.“ A budeme jezdit rychlovlaky, dodávám. Za hodinu z Prahy do Vídně? Propojení s celou Evropou?
Všechno krásné a perfektní? Ráj, blíží se ráj. Teď je, jako i před vstupem ČR do EU, příjmová hladina Němců několikanásobná oproti té české. Ale k jedné změně došlo. Už máme stejně drahé potraviny a
dražší energie, pohonné hmoty i plyn, který nám Němci prodávají za více než trojnásobek toho, za kolik ho koupili (toliko k unijní jednotnosti a solidaritě). Aspoň v něčem jsme užiteční. V idiotismu.
A že jsme na tom nejlépe z východoevropských zemí? Náš národní produkt roste? Jsme bohatší a bohatší? Ale nakašlat na to. Jak bohatší? To jde přesně vidět na současné krizi. Máme tady stovky
zahraničních vlastníků, kteří pohádkově vydělávají na naší blbosti, čímž nám papírově zvedají bohatství. Ale to následně odcestuje do domovského státu majitele. Fialovo – patříme na Západ – je tedy nutno
trochu poupravit na – patříme Západu. Všechna ta neschopná a všeho schopná soldateska, která si za posledních 30 let říkala vláda ČR, od Klause a Zemana, přes Špidlu, Paroubka, Topolánka nebo Babiše, až po
současného kabaretiéra Fialu-nejhorší vládu všech dob, se přesně o tohle postarala.
Žádné sebevědomí první republiky, kdy za pouhých dvacet let vznikli mohykáni českého průmyslu i obchodu, teď se točíme v koloniální břečce už 30 let a půjčujeme si 40 let staré vlaky z Francie, abychom je, my
kromaňonci z jeskyní, mohli obdivovat jako výkřik pokroku.
Připomenu slova ministra Kupky: „Chceme přesvědčit lidi, že rychlovlaky v Česku nejsou jen vize, nějaké vzdušné zámky. Toto je závazek pro českou vládu, že vysokorychlostní železnice je směr,
kterým chceme jít…“ Ten závazek, milý pane Kupko, převzala vláda ČR před třiceti lety se zvoněním klíčů při revoluci.
Slibovat něco takového po třiceti letech, kdy už si neumíme samostatně vyrobit ani cedník na špagety, protože už nám tu nic nepatří, je směšné. Strašně směšné. Až výsměšné. Vyprodali jste republiku s
příslibem, že se budeme mít jako Němci a tím z nás udělali kolonii, která Německu bude sloužit do roztrhání těla. Strčte si ten svůj za devět milionů vypůjčený vlak, s prominutím, do p*dele, vy neschopné a
všeho schopné loutky.
PhDr. Marta Štanglová
