Zápisky z Ukrajiny: kdo tuto zemi ovládá za časů války?

Tomáš Procházka
komentátor Českého rozhlasu
Rusko svírá Ukrajinu už více než dva roky. Mnohem déle ji ovšem oslabuje vnitřní nepřítel – mafie. Po návratu z menší reportérské výpravy po Ukrajině jsem pochopil, že většina lidí tam žije pod kuratelou místních bossů, kteří je trvale vysávají. Bossové nebojují, nenasazují životy, ti jenom řídí.
Prezident Volodymyr Zelenskyj na toto téma nemluví. Stále jen ujišťuje evropské státníky o připravenosti Ukrajiny dotáhnout válku do vítězného konce, abychom si prý dokázali zachovat a uchránit naši demokratickou Evropu. Ta proto musí ve svých zbrojovkách permanentně chrlit další a další zbraně a dostatečný přísun munice, které je chronický nedostatek, což mohu potvrdit, neboť jsme se pohybovali nejen v Kyjevě a okolí, ale i v blízkosti bojové linie.
Ukrajinský prezident po právu vyzdvihuje výkon ukrajinské armády, která předloni úspěšně dokázala zastavit ruskou invazi. Ano, Ukrajinci bojují opravdu statečně, odhodlaně a obětavě, bohužel však zdaleka nejen s Rusy. Proč Zelenskyj nemluví o tom, že jeho hrdinové, kteří za něj a svou zemi denně nasazují životy na frontě, nemají co jíst, pokud si sami něco neopatří? Že se nemají kde ohřát. Že civilisté nemají z čeho, jak a za co opravit své poničené domovy. Že zde totálně selhává veškerá logistika. Že se nikdo cíleně nesnaží restartovat fatálně zdevastovanou infrastrukturu atd…
Kam tečou miliardy
Zelenskyj raději mlčí, aby nemusel přiznat, že desítky miliard dolarů odeslaných za poslední dva roky na konto Ukrajina se z velké části kamsi vytratily. Většina totiž ani nepropadne sítem přebujelé korupce státní správy. Ukrajinská „cosa nostra“, tedy místní mafie, je momentálně skutečným vládcem Ukrajiny. To ona přerozděluje peníze a kontroluje většinu finančních toků ze zahraničí. A díky válce zažívá hotovou konjunkturu, zatímco řadoví Ukrajinci a vojáci, kteří by měli být primárními adresáty pomoci, pouze živoří nebo žijí v nedostatku.
Západ by si měl uvědomit, že Zelenskyj a jeho kabinet tvoří jen izolovanou mocenskou strukturu, jejíž vliv na skutečný běh věcí je až překvapivě slabý. Nekritickým tolerováním této vlády pouze dehonestujeme veškerou snahu, věrnost, vytrvalost a vlastenectví těch skutečných „malých a obyčejných“ Ukrajinců bojujících na frontě za svou rodnou hroudu. To jsou ti zapadlí vlastenci, jejichž úspěchy se Zelenskyj tak rád chlubí na mezinárodních fórech, když vzletně promlouvá o záchraně demokracie. Té demokracie, která na Ukrajině není, nikdy nebyla a troufám si tvrdit, že ještě hodně dlouho nebude.
Většina Ukrajinců, s nimiž jsem hovořil, žije na hranici bídy. A podotýkám, že nejde jen o staré a nevzdělané lidi někde na okraji společnosti. Téměř nikdo z nich nevěří, že by mohli jakkoliv ovlivnit politické směřování své země. Jejich úkolem je bojovat a přežít. Toť vše.
Zakročte proti mafii
Člověk bytostně vnímá tu atmosféru, kontaminovanou strachem, letargií, agonií, zmarem a často už i naprostou rezignací a defétismem. Zpočátku chcete poradit, povzbudit, oponovat, ale když se pak ocitnete v týlu ukrajinské armády, pochopíte, že tady se tradiční morální apely a ideje vytrácejí. Každý den, každou hodinu, minutu můžete na Ukrajině zemřít, když chvíli předtím někdo v Rusku zmáčkne tlačítko.
To vědomí je psychicky devastující. A válečná fronta je jako děsivé, zrůdné divadlo, kde ovšem každý hraje jen sám sebe, bez generálky, bez nápovědy, naostro. Válka je vůbec ten nejhlubší hrob všech rozumných myšlenek.
Namísto dalších ujištění a objednávek zbraní musí Západ vyvinout účinný tlak na ukrajinský kabinet a trvat na tom, aby si Volodymyr Zelenskyj a jeho lidé namísto velkoústých prohlášení o boji s Ruskem ponejprv uklidili na vlastním dvorku a proti mafiánským praktikám tvrdě zakročili. Každopádně, pokud toho mocni ani schopni nebudou, nechť tedy odstoupí.
Potom je naděje, že se i řadoví Ukrajinci dokážou účinně aktivizovat. Času není nazbyt. Peníze tečou do kapes místních bossů a evropská ani americká pokladnička zdaleka není bezedná.