Verva, s níž se pustila vlivná média (a nejen ona) do Andreje Babiše, má sílu tornáda. Proč? Odpověď je nasnadě. Babiš v několika posledních týdnech skutečně ťal do živého. Svým svérázným způsobem řekl, že u nás panují poměry, které dusí potenciál této země, oslabují její konkurenceschopnost a výrazně snižují její perspektivu. Mluvil i o korupci a byl nebývalé ostrý, a dokonce jmenovitě konkrétní. A to už bylo příliš! Kdo je to ten Babiš? Proč to dělá? Vždyť má miliardy! On není jeden z nás? A pak to šlo pěkně rychle za sebou. Celý jeho byznysový úspěch je prý jen nafouknutá bublina. Daří se mu prý jen proto, že v tom uměl chodit. A navíc – vždyť je to bývalý soudruh, který prý taky spolupracoval s Stb. Nemá anonymní firmy v daňových rájích. No a? Zaměstnává v ČR tisíce lidí. No a? Platí tady vysoké daňové odvody. No a? Nechce přispívat partajím na kampaně, nechce dávat všimné. Aha! A dokonce nás prý porazí ve volbách! Tak to ne holenku! Znáš příběh Chodorkovského? Ne, tak to bys měl!
Již dříve jsem napsal, že nejsem soudce, abych někoho soudil, a nejsem kněz, abych někomu dával rozhřešení. Nikdy jsem nebyl součástí žádného „jejich“ systému. Vždy jsem vystupoval veřejně proti praktikám bývalé KSČ a Stb. Přesto, anebo možná právě proto, mě až mrazí z agrese nové vlny kádrováků. Posuzují příběhy z let, kdy ještě nebyli na světě anebo jim maminky četly Mateřídoušku. A někteří z nich, ti starší, mají za sebou socialistickou žurnalistiku, kariéru v SSM atd. Nevím, co, kdo, kdy, kde, komu, a zda li vůbec, něco podepsal či nepodepsal. Jedno však rozlišuji zcela zásadně. A to tzv. ochranu ekonomických zájmů země v osmdesátých letech a aktivní „boj s vnitřním nepřítelem“. V té první skupině byli lidé, kteří pracovali ve vedoucích pozicích významných oborových státních podniků, pracovníci podniků zahraničního obchodu, obchodní radové na ambasádách, ale asi i ekonomové z různých ústavů apod. Byli podřízeni systému, jehož součástí bylo přinejmenším i podávání hlášení o zahraničních cestách. Jisté formy ochrany ekonomických zájmů země fungují i v jiných státech, včetně rozvinutých demokracií. Kdežto v té druhé kategorii byli lidé, kteří byli „vysazováni“ do jistého prostředí anebo byli alespoň tzv. naverbováni k aktivní spolupráci. A byli mezi nimi občas i velmi agilní udavači, kteří mnoha lidem pořádně ztrpčili život. Mám na mysli období tzv. normalizace. Do té první skupiny například patřil i bývalý guvernér ČNB a pozdější premiér Josef Tošovský. Ten byl v letech 1984-1985 ekonomem Živnostenské banky v Londýně. Je pravděpodobné, že do režimu ochrany ekonomických zájmů patřili i pracovníci Federálního statistického úřadu. Tam zase pro změnu pracoval další budoucí premiér Jan Fischer. A netřeba zdůrazňovat, že oba byli členové KSČ. Připomínám tyto dva příběhy jenom proto, abychom měřili stejným metrem a zasazovali různé soudy do objektivních souvislostí a proporcí. Nemám v úmyslu nic bagatelizovat či relativizovat. Pokud bychom se posunuli ze státních institucí do polistopadového byznysu, pak bychom našli příběhy, kdy skutečně vlivní hráči našli silné páky na uplatňování svých zájmů. A to buď přímo anebo prostřednictvím nových mladých tváří. Není žádným tajemstvím, že p. Kellnerovi na počátku kariéry pomohl p. Popovič, že p. Tykač měl vlivného spojence p. Potáče. A legendárního Viktora Koženého si vymyslel Boris Vostrý, který měl prý dobré vztahy mimo jiné s Dušanem Třískou. Vlivnou skupinu J&T uvedl do života Tkáč st., významný předlistopadový bankéř (SBČS). U rozjezdu Penty stál údajně pro změnu generál Lorenc. A Martinu Romanovi prý pomohl na vrchol zkušený bývalý člen dozorčí rady KB doc. Kopp. Všechny tyto informace a mnohé další jsou výlučně z otevřených zdrojů. K tomuto poznání nepotřebujete být investigativcem či badatelem nedávné historie. Ti, kteří patřili do té první skupiny, měli skutečně náskok. Měli sociální kapitál, uměli cizí jazyky a znali ekonomické parametry prostředí. Mnozí z nich toho dokázali využít a někteří i zneužit. Já řadím pana Babiše do té kategorie první. A to je ten výrazně lepší model. Oceňuji to, že se odvážil veřejně postavit těm druhým a jejím následovníkům. Pokud někdo „vydělává“ miliardy z provizí a privatizačních spekulací a jiný tím, že udržel výrobu a zaměstnává lidi, pak v tom spatřuji velmi podstatný rozdíl. Ostatně nebýt Švýcarů a Američanů, pak by se žádné kauzy MUS či Pandury u nás vůbec nevyšetřovaly. Znáte to rčení o tom, jak někteří podle sebe soudí jiné? Ukázkově nám předvedl minulý týden expremiér Topolánek.
Petr Havlík
