Když jsem uveřejnil úvahu „Sekat jim ruce“ o zlodějích, kteří nás ohrožují nejenom doma, ale téměř po celé Evropě, vzbudilo to takový rozruch, že to zaplnilo téměř jednu celou stránku bulvárních novin.
Ovšem zazněly také názory, že tyto krádeže, které nás obtěžují v jednotlivostech, nejsou zdaleka tak destrukční, jako tunelování veřejných peněz politiky a jejich spřízněnými „podnikateli“, či spíše podnikavci. To slovo podnikatel dávám do uvozovek, neboť takovýto člověk nikdy nic nevytvořil, pouze je přisátý na veřejné rozpočty, ať už evropské, státní, regionální či obecní. Nikde v Evropě nebrázdí silnice tolik superdrahých korábů jako u nás, navíc s registračními značkami 1111….. Je to důkaz toho, že si takoví lidé peněz neváží, neboť se k nim mnohdy dostali ne zcela čistým způsobem. Navíc vlastně ze superdrahých aut nic nepřichází do státní pokladny, neboť se většinou nakupují na firmu, aby se ponížil odvod přímých daní a odečetlo DPH. Bylo by zajímavé zjistit, zda skutečně pro firmu jezdí.
„Zavřít je všechny“ je nejčastější věta, kterou slýchám, baví-li se lidé o politicích či o těchto zbohatlících. Však za více jak dvacet let se tady toho rozplynulo do kapes dnešních superboháčů ze státních, či obecních rozpočtů tolik, že by to stačilo na dlouholetou sanaci penzijního průběžného systému. Mimochodem, na začátku devadesátých let byl v přebytku. Vlivem spojení se státním rozpočtem však z něho vyteklo tolik prostředků, o kterých se nám ani nezdá.
„Zavřít je všechny“ – až potud je třeba ve světle zkušeností s tvory patřící do čeledi „homo politikus“ a „homo dotacensis“ s tímto názorem jenom souhlasit. A pokud se někdo z poslanců či dokonce bývalých ministrů dostane do vazby, je všeobecnému přání učiněno zadost. Navíc, je-li předtím jeho mediální obraz náležitě připraven. V současné době se zavřela vrata vazební věznice za třemi vesměs neoblíbenými bývalými poslanci a všemocnou vládkyní na předsednictvu vlády.
A teď přijde to mé ale. Nebyl čas u některých z těchto politiků na vzetí do vazby daleko dříve, kdy o něco skutečně šlo? (VZP). Obávám se, že se institut vazby v tomto případě nyní minul s výkladem zákonů. Spíše se použil jako donucovací prostředek k rozplétání zcela jiných kauz.
A to není dobře. Může se nám lehce stát, že jako v Kafkově Procesu, někdo brzy ráno zazvoní u našich dveří, odveze vás do vazební věznice s tím, že „přeci už sám víš, za co tu jsi“. Je to velice nebezpečná cesta, kterou policie s požehnáním státních zastupitelství a soudů potvrzujících vazbu nastoupila.
„Zavřít je všechny“, ale až po řádném soudním procesu se všemi procedurami do řádného vězení. Vazbu používat v souladu s právem a ne jako donucovací prostředek, aby tam dotyčný ztrouchnivěl ještě před soudem. Mimochodem také mi není jasné, proč je stále ve vazbě poslanec Rath. Vždyť už za ten víc než rok musely být všechny úkony vyšetřování uskutečněny.
Je tady námitka, kterou často slýchávám: Takového Al Caponeho dostali do vězení také za úplně něco jiného, než za to, za co tam už dlouhá léta předtím měl být. Co vy na to, čtenáři mé úvahy?
Mgr. Petr Hannig
hudební skladatel a producent, zároveň předseda politické strany Suverenita – Strana zdravého rozumu. Absolvent 1. střední umělecko průmyslové školy v Turnově obor umělecký kovář, 2. Konzervatoř v Praze obory varhany dirigování a skladba, 3. Hudební akademie múzických umění obor skladba. www.szr.cz, www.suverenita.info, www.petrhannig.cz
