Amnestie a milosti
Zemanův přístup k udělování milostí a vyhlašování amnestie byl před a těsně po zvolení velmi striktní. Tuto svou pravomoc označil za monarchistický prvek, kterého se ve funkci dobrovolně vzdá. Milosti plánoval udělit jen ve výjimečných případech. „Neuděloval bych je nikomu s výjimkou případů, kdy někdo umírá na smrtelnou nemoc a chce posledních pár týdnů života strávit v domácím prostředí, pokud nějaké má. V takovém případě bych milost udělil na základě lékařského doporučení. Avšak s výjimkou případů velmi závažných trestných činů, jako je třeba vražda,“ tvrdil.

V posledních dvou letech se ale Zemanovi tento monarchistický prvek, zdá se, velmi zalíbil. Celkem udělil osm milostí. Posledním propuštěným byl navíc k doživotí odsouzený Jiří Kajínek, který nesplňoval ani jednu z podmínek, kterými se Zeman oháněl. Přestože ještě v roce 2016 Zeman odmítal, že by o milosti pro Kajínka vůbec uvažoval, již v květnu roku 2017 opustil za dvojnásobnou vraždu odsouzený muž brány věznice. Stal se tak v novodobé historii prvním na doživotí odsouzeným vězněm, jenž dostal milost. Tento krok jde proti všem zvyklostem.

Zbytečný monarchistický prvek se tak pro Zemana stal další možností, jak na sebe strhnout pozornost a jak rozdělovat společnost. A jedná se rovněž o další z porušených předvolebních slibů. Nám nyní zbývá jen doufat, že se nebude chtít se svým funkčním obdobím rozloučit podobně jako v roce 2013 Václav Klaus. Tedy amnestií, která ukončila i řadu nevyřízených kauz závažné hospodářské kriminality a korupce.