Etika (z řeckého ethos – mrav), nebo též teorie morálky je filozofickou disciplínou, která zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika je disciplínou praktické filozofie. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje morálku zdůvodnit. Etika se dále dělí na další disciplíny: analytická, autonomní, deontologická,  environmentální, evoluční, feministická, heteronomní,  individuální, žurnalistická etika atd.

Tolik odborná definice. Pod pojmem etická výchova si lze představit širokou škálu výchovných nástrojů ve školském systému. Zkusme si ale popsat základy a kořeny etiky a jejích pravidel. To co dělá etiku etikou je ve skutečnosti sám život vedený etickými hodnotami. Tou nejlepší a nejefektivnější výchovou je náš osobní příklad. Pojďme si ukázat na životním příkladu klasické rodiny, jak to funguje.

Rodina, která se skládá z rodičů dětí a prarodičů je klasickým příkladem vzájemného soužití. Pokud v takovéto rodině s harmonickým vtahem vyrůstá dítě, je samozřejmé, že jednou v dospělosti děti vytvoří stejnou rodinu, kterou naplní stejnými hodnotami, ve kterých vyrůstal. Pokud děti cítí od svých rodičů a prarodičů lásku, starostlivost a obětavost, vytvoří a uplatní tyto pozitivní hodnoty i ve své vlastní rodině. Pokud jsou děti svědkem láskyplné starosti svých rodičů o prarodiče je velmi pravděpodobné, že oni se se stejným přístupem postarají i o svoje rodiče. Je to jednoduchá a velmi efektivní výchova. Z praxe jsou známé případy, kdy adoptované dítě, které nepochází od rodičů s dobrými výchovnými hodnotami, přesto převezme od svých adoptivních rodičů vše dobré v čem vyrůstal a vede i svoji budoucí rodinu k harmonickým vztahům.

Tím druhým protipólem je špatná výchova a špatný osobní příklad rodičů. Potomek vychovávaný v těchto negativních hodnotách a příkladech bude s největší pravděpodobností následovat svoje rodiče. Tragedií těchto rodin, které zapomínají na zpětný negativní efekt svého špatného výchovného jednání, které jejich dítě se vší pravděpodobností uplatní ve svém životě je, že posléze s celou negativní tíhou dopadne právě na rodiče nebo i na prarodiče. Parodií těchto osudů je skutečnost, že se rodič diví, kde se v jejich dětech vzalo tolik špatných vlastností a neuvědomují si, že se jejich potomci neměli kde naučit ty dobré. Mnohdy jsou slyšet nářky starých opuštěných rodičů, že o ně jejich děti nemají zájem, ale samy zapomněli, že i oni se o své rodiče nepostarali a tím nepředali svým dětem etickou a morální hodnotu, kterou by je naučili jak správně řídit a vést  svůj život. Každé dítě ale i dospělý člověk je ovlivňován svým okolím, ale má také možnost své okolí ovlivňovat. A to buď pozitivním osobním příkladem, nebo negativním. Jakou cestou kráčíte vy? Jste pro své děti a všechny ostatní kolem vás pozitivním příkladem?