V lidské společnosti, která používá peníze jako platidlo, není nic zadarmo. Veškeré služby, které stát poskytuje svým občanům, musí někdo zaplatit. Platíme je my všichni, a to formou daní. Drtivá většina finančních prostředků přitéká do státní pokladny prostřednictvím výběru daní, kterých je v současnosti téměř 70.
Největším příjmem do státní pokladny je daň z přidané hodnoty (DPH) a různé spotřební daně (např. z tabáku, alkoholu, benzinu, elektrické energie a dalších komodit). Výroba jakéhokoliv zboží vyžaduje určité úsilí od celé společnosti a zároveň způsobuje zatížení přírody spotřebou energií, tvorbou odpadů, atd. K výrobě většího množství zboží je třeba i více pracovníků, i na jejich vzdělání musí stát vynaložit více finančních nákladů. Víc lidí potřebuje víc dopravy, větší doprava vyžaduje vyšší údržbu komunikací, atd. Zkrátka celá společenská infrastruktura se větší produkcí více opotřebovává. Zdá se tedy zcela spravedlivé, že ten, kdo víc kupuje, a tedy užívá více společenských zdrojů, by také měl odvádět státu i víc peněz. Majitel několika aut zřejmě poničí silnice víc, než nemajetná babička na venkově, která chodí pěšky.
Daň z přidané hodnoty, která státu zabezpečuje jeden z největších příjmů, má ve své podstatě charakter univerzální daně. Velká většina daňových poplatníků považuje tuto daň za správnou a spravedlivou, neboť je vázána na spotřebu. Výběr této daně je poměrně jednoduchý a nelze ji jen tak obejít.
Další daní je daň z příjmů fyzických osob. Ten, kdo víc vydělá, musí státu zaplatit víc na daních. Kdo nevydělá nic, neplatí nic, kdo vydělá hodně, musí zaplatit hodně. Spravedlivost tohoto současného postupu výběru daní není zcela zjevná, neboť větší výdělek mnohdy neznamená větší spotřebu zboží, a nevede tudíž automaticky k většímu zatěžování společnosti a přírody. Nicméně pokud je tato daň nastavena spravedlivě, tedy jako rovná daň pro všechny občany stejnou měrou, je dodržen smysl a obsah naší ústavy.
Mnohem horší je to s daní z příjmů právnických osob, tedy zdaněním zisků podniků. Podniky a firmy jsou v tomto roce zatíženy 19% daní ze zisku. Celkový výtěžek daně v uplynulém roce činil cca 86 miliard korun. Tato daň má ale silně neblahý vliv na vývoj naší ekonomiky a navíc stojí občana mnohem víc, než kdyby stejnou sumu daní musel zaplatit sám přímo, například ve formě daně z přidané hodnoty. Tato daň působí kontraproduktivně. Většina občanů však tuto skutečnost neví. A pravděpodobně si toho nejsou vědomi ani naši zákonodárci. Jinak by již dávno museli přijmout potřebná opatření k nápravě.
Pojďme si objasnit, co je na dani, která zdaňuje zisky podniků, tak kontraproduktivního:
Na začátku je třeba zdůraznit, že příjmy firem pocházejí z prodeje jejich výrobků a služeb, tedy všechny náklady, ať už ty „užitečné“, např. ve formě materiálu, strojů, výdajů na reklamu, energie, mzdy zaměstnanců, tak i ty „neužitečné“ ve formě daní a byrokratických výdajů, které dnešní rozbujelý daňový systém s sebou nese, se nutně musí promítnout do daňového systému a do konečné ceny výrobků a služeb. Celkem se jedná o téměř 70 daňových nástrojů, které stát k výběru daní používá.
V konečné ceně výrobku se odráží nejenom výrobní náklady, ale i všechny daně, dávky a ostatní poplatky, které firma musela státu odvést a navíc ještě i všechny výdaje, které správa daňového systému firmě způsobí. Jinak řečeno, zákazník nakonec zaplatí navíc ještě daň z přidané hodnoty z daní a dávek, které firma již státu odvedla a o které je cena zboží tím pádem vyšší. Je to sice absurdní, ale tímto způsobem zaplatí občan státu vlastně daň z daně.
Když si tyto souvislosti uvědomíme, je zřejmé, jak je tento dnešní systém zdanění právnických osob absurdní, nespravedlivý a pro občana krajně nevýhodný. Vynakládání peněz z kapes občanů na udržování vynucené firemní a státní byrokracie je hloupé a nezodpovědné a nikdo, mimo dotyčných státních úředníků, nemá z takto nastaveného daňového systému žádný užitek. V konečném důsledku to vede k umělému zvyšování cen zboží a služeb.
Současné ekonomické analýzy potvrzují, že jen administrace daně z přidané hodnoty stojí firmy asi 10% správních nákladů. Státní administrace spojená se zákonodárstvím, kontrolou a vymáháním daní od firem není ani v nejmenším zadarmo a občané jsou nuceni i tuto vesměs neoblíbenou a velmi drahou státní službu hradit ze svých kapes formou daní a zvýšení cen veškerých produktů.
Větší daně pro firmy = úspora pro běžného občana – všeobecně rozšířený mýtus
Je neuvěřitelné, že přes tyto zřejmé souvislosti občané nejsou proti zdanění právnických osob. Zřejmě mají dojem, že když daně budou platit firmy, ušetří si sami daňové výdaje. Poněvadž si však nejsou vědomi zmíněných souvislostí, snadno ve volbách volí strany, které jim slibují úspory tím, že daně budou platit jiní, to znamená firmy. Toto stanovisko hlásají všechny levicové strany za hlasité podpory odborů a tyto nesmyslné lži se jim zdařilo úspěšně implementovat do názoru zhruba poloviny voličské základny v naší zemi, jejich „jedovatá pilulka ve sladkém obalu“ splnila svůj účel. Ve skutečnosti se jedná o vychytralý a lživý podvod, který jen udržuje levicové politiky dále u moci a svých plných koryt.
Zdanění příjmů podniků však v sobě skrývá i jiné mnohem škodlivější souvislosti. Firmy, stejně jako krávy, nelze do nekonečna dojit. I nevzdělaný sedlák ví, že kráva nebude dávat dostatek mléka, pokud ji kvalitně a do sytosti nenakrmí. Přesto jsou zde strany, které hlásají pravý opak. Aby bylo víc mléka ve formě daňových odvodů, chtějí firmy více a účinněji dojit.
Otázka zní: Když ale místo mléka poteče krev, bude se kravám dařit lépe?
Ve srovnání s rozvinutými ekonomikami jsou na tom české firmy velmi špatně. Většina má zastaralé budovy, dávno odepsané stroje, dělníky a úředníky poznamenané dobou socialismu. Znalost jazyků mezi vedoucími a odbornými vrstvami je většinou nedostatečná. Potřeba modernizace firemního potenciálu je evidentní. Jenže vzdělávání lidí, nové kontakty a odbytiště do zahraničí, nové investice do budov a moderních progresivních technologií chybí. Kde na to ale vzít? Vše stojí mnoho peněz.
Jak je všeobecně známo, i lichvářské úroky a nesmyslné poplatky bank zatěžují firmy nemalými náklady, které musí spotřebitel také zaplatit ve formě navýšené ceny produktů. Současný bankovní systém je obrovskou pijavicí na celosvětové ekonomice a nepřináší lidské společnosti žádné pozitivní výsledky. Těch negativních ve formě celosvětových finančních krizí, které banky vyvolaly, však lidstvo již pár poznalo.
Nulová firemní daň- šance na prosperitu všech
Jak už jsme si řekli: aby bylo více mléka, je potřeba krávy dobře a kvalitně nakrmit. Podobně je to i s našimi firmami. Je nutné jim umožnit, aby se mohly lépe a rychleji rozvíjet. Firma je živoucím organizmem, který dává živobytí všem zúčastněným. Pokud stát firmy zatíží daněmi, nezatíží jen podnikatele, jak je to neustále levicovými politiky prezentováno, ale zatíží hlavně firemní strukturu jako celek. To se v první řadě projeví na její ekonomické síle a stabilitě. Ta je patrná na tvorbě nebo „netvorbě“, v tom nejhorším případě na úbytku pracovních míst a také na průměrné výši mzdy pracovníka. No a jaká je skutečnost? Chybí cca půl milionu pracovních míst a platy jsou u drtivé většiny zaměstnanců podprůměrné. To, co potřebuje náš stát, aby prosperoval, jsou moudří státotvorci, kteří chápou potřebu tvorby sociálního kapitálu za pomoci prosperujících firem a vědí, co je ekonomická strategie podpory samotvorby pracovních míst. Toho je možno mimo jiné dosáhnout úplným zrušením daně z příjmu právnických osob. Otázka zní: Byla by to ztráta pro českého daňového poplatníka? Určitě ne, neboť toto opatření s sebou nese celou řadu pozitivních souvislostí:
– Úspěšné firmy by mohly investovat zisk do nových výrobních prostor, využít je ke koupi moderních strojů a zařízení, zavedení nových technologií a hlavně k tvorbě nových zaměstnaneckých míst (což vede k snižování počtu nezaměstnaných, a tím k obrovské úspoře finančních prostředků z našich daní). Odpisové předpisy a omezení, která jim v tom dnes velmi brání, by padla automaticky, což by umožnilo optimální využití získaných prostředků.
– Firmy budou moci uspořit výdaje spojené s administrací velkého počtu dokumentů vyžadovaných státem ke kontrole a stanovení daně a investovat ušetřený čas a peníze do vlastního rozvoje. Místo úředníků by firmy mohly zaměstnat víc odborníků a dělníků, což by nesporně zlepšilo jejich produktivitu, pozici na trhu a přirozenou cestou tlačilo na snižování cen.
– Stát by uspořil nemalé výdaje na zákonodárství, soudnictví a vymáhání daní od tzv. neplatičů. Menší počet úředníků by vyžadoval menší prostory, a tudíž menší nájmy a údržbu. Firmy by nemusely nadále ztrácet čas stálým uspokojováním požadavků státní byrokracie.
– Vlivem konkurence a nižších výrobních nákladů by ceny výrobků domácích firem klesaly. Občané by si mohli koupit víc zboží za vydělané mzdy, a to s určitým zpožděním i v případě, že by výpadek daní od právnických osob musel být krátkodobě vyrovnán určitým navýšením nepřímé daně (DPH) nebo úsporami v rozpočtu po dobu, než by se projevil účinek ekonomického oživení.
– Nižší ceny domácích výrobků by umožnily větší vývoz do zahraničí. Zlepšení obchodní bilance státu (zvýšení vývozu nad dovozem) by vedlo ke zvýšení kurzu koruny. Pro občany by to znamenalo snížení cen dovážených výrobků, a tudíž zvýšení jejich kupní síly.
– Zcela bezpochyby by cizí firmy uvítaly možnost podnikání u nás za nových podmínek. To by vedlo k investicím, přílivu peněz do ČR a zaměstnání dalších občanů (razantní snížení nezaměstnanosti a velké úspory na podporách plynoucích z daní občanů). Výsledkem by opět bylo zpevnění domácí měny a zvýšení kupní síly obyvatel.
Jak by byly národnímu hospodářství užitečné firmy, které neplatí žádné daně z příjmu?
Za prvé, velká část českých firem platí minimální nebo žádné daně, poněvadž jsou ztrátové anebo se snaží placení daní vyhnout v mezích povolených zákonem, např. tím, že mají svoje sídlo v daňovém ráji.
Za druhé, není tajemstvím, že motorem české ekonomie jsou převážně firmy s cizím kapitálem, které místním nepříznivým podmínkám mohou snadněji uniknout a mají k dispozici cizí kapitál s menším úrokem a nemusí platit daně, neboť náš stát jim poskytuje daňové prázdniny. Otázka zní: Proč se stát nechová stejně vstřícně i k českým firmám? Na to se asi našim politikům bude těžko odpovídat…?
Usazení cizích firem na našem území je výhodné, i když zde nebudou platit daň z příjmu, poněvadž tyto firmy budou nutně zaměstnávat místní občany. Jak známo, slušná část mzdových nákladů podniků jde do státní pokladny přímo. Z obdržené mzdy platí zaměstnanci daň z příjmu a navíc daň z přidané hodnoty za nákupy zboží. Podle typu činnosti se mzdové výdaje firem mohou pohybovat od deseti do osmdesáti i více procent (pokud jde o firmy poskytující převážně služby). I tyto firmy kupují výrobky a služby domácích firem a dávají práci našim občanům. Lze očekávat, že zahraniční firmy přivezou nové technologie, které povedou ke zlepšení znalostí a struktury českých firem. Poněvadž cizí firmy stále platí vyšší mzdy a mají větší produktivitu, lze očekávat podobný vliv na domácí mzdy a produktivitu. A to samé je třeba aplikovat i na potenciál českých firem. To, že to naši politici doposud nepochopili, je ostudné, nespravedlivé, nehospodárné a vypovídá to o neschopnosti nebo ne zrovna dobrých úmyslech vést náš ekonomický firemní potenciál k prosperitě.
V oblasti zavedení nulových firemních daní se naskýtá mnoho otázek, z nichž nejzákladnější je:
Lze výpadek cca 86 miliard korun v případě zrušení daně právnických osob vůbec ufinancovat? Odpověď zní: ano, lze. Je třeba omezit náklady tam, kde jsou zcela zbytečné, Občané by na tom byli mnohem lépe, kdyby se daně platily přímo při koupi výrobků ve formě zvýšené DPH. Jak již bylo vysvětleno, občan musí nakonec na cenách výrobků, do kterých se promítly daně a náklady na jejich státní obsluhu, zaplatit podstatně víc. Existují i mnohé další negativní vlivy na vývoj, prosperitu a blahobyt společnosti. Připomeňme si například, že v minulosti Národní banka v neúspěšném úsilí udržet kurs koruny na nízké hladině v několika dnech ztratila asi 70 miliard korun. Jenom tato částka by byla schopna pokrýt velkou část výpadku daně ze zisků podniků.
Vyhlídky současného podnikání v ČR
Podnikat v naší republice není nikterak lákavé. Jsou zde vysoká rizika a o větší část eventuelního zisku podnikatele připraví stát. Představme si, že podnikatel investoval několik milionů do nové firmy. Řekněme, že má rád riziko a je workholik. Svou kapsu si však moc nenaplnil:
Z každé stovky zisku mu stát odebral 19 Kč jako daň ze zisku právnických osob. Zbylých 81 Kč však do kapsy nestrčil. Státu odvedl asi 15 Kč ve formě daně z příjmu fyzických osob. Ani ze zbytku se ještě moc nepotěší, neboť při koupi zboží zaplatil dalších 20 % daně z přidané hodnoty. Nakonec mu zbyla necelá polovina v hodnotě nakoupeného zboží. Tato skutečnost není nikterak lákavá a zřejmě k nám zástupy investorů a podnikatelů ani nepřitáhne. Současný daňový systém podnikatele zdaní nejméně třikrát, když nepočítáme různé jiné tučné odvody (jako zdravotní, důchodové a jiné výdaje, činící nejméně 34 % mzdových nákladů), které jsou vlastně také formou daně. K těmto daním je třeba přičíst i inflaci, což je skrytá a velmi progresivní daň, kterou ale všichni nevědomky platíme.
Výrobní sféra- živitelka
Pro ekonomiku a blahobyt obyvatel by bylo mnohem účinnější nechat prostředky firmám, než je vlévat do bezedné kasy státu. Lze hovořit o tzv. stojících financích, které zbytečně nekolují ekonomikou a nejsou na své cestě spotřebovávány přebujelou státní administrativou. Všude na světě je známo, že stát je špatným hospodářem. Ten náš je v tomto smyslu vzorným příkladem.
· Náš stát má celkem 10 506 000 obyvatel
· 5 504 000 je ekonomicky neaktivních
· 5 002 000 je ekonomicky produktivních
· z toho je 2 027 000 v oblasti výroby
· 589 000 v oblasti obchodu a služeb
· 2 386 000 je ostatní nevýrobní oblast, která je nákladovou položkou státu (přebujelý byrokratický státní aparát, školství, zdravotnictví atd.)
Veškerou produkci hmotného kapitálu naší země vytváří a zabezpečuje pouhých 2 616 000 pracovníků ve firemní struktuře. A tuto stěžejní oblast by měl stát opatrovat jako oko v hlavě, neboť ona je jediným nositelem produkce pracovně materiálního potenciálu, ze kterého je následně živen celý náš stát. Když se na to podíváme z celkového pohledu, tak necelých 20% obyvatel zabezpečuje obživu celému státu. Toto státní uspořádání se dá nazvat cestou k vlastní sebedestrukci nebo také sebepožírání.
Mimochodem, stejná situace a stejný mechanismus tzv. stojících peněz se dá aplikovat i v systému vybírání jiných odvodů od firem, jako je například odvody na podporu v nezaměstnanosti.
Daňové ráje- prostor k zamyšlení?
Do států, ve kterých firmy neplatí daně (tzv. daňové ráje – offshore centra), se hrnou firmy a investice jako na běžícím pásu, neboť je to výhodné pro celou státní strukturu, která není zatěžována zbytečnou byrokracií a podporuje růst a prosperitu firem. V těchto státech politická reprezentace pochopila podstatu a úlohu tvorby ryzího ekonomického potenciálu firem.
Sázka na nízké daně se daňovým rájům vyplácí. Přestože jde většinou o země se zanedbatelnou rozlohou a nízkým počtem obyvatel, podávají vysoké ekonomické výkony (např. Bermudy, Bahamy, Kypr atd.). Offshore země, jako je Libérie, Panama i Kypr, zastávají prominentní místa v žebříčku zemí s nejrozsáhlejším lodním registrem. Podle nashromážděného majetku patří offshore centra Hongkong a Kajmanské ostrovy mezi pět největších finančních center světa. Počet založených společností v některých daňových rájích (Britské Panenské ostrovy, Kajmanské ostrovy, Lichtenštejnsko) dokonce převyšuje počet místních obyvatel. ČR je malá země bez zdrojů z nerostného bohatství a svoje místo na slunci si může vydobýt jen chytrostí a ekonomickou prozíravostí. A v této souvislosti mě napadají moudrá slova mého otce: „Synu, chytrej musíš být, hloupejch máme dost“.
Je málo pravděpodobné, že by u nás v blízké budoucnosti mohlo dojít k razantní změně daňové politiky, i když důvody pro tuto změnu jsou zjevné. Politici se starají spíše o vlastní kariéru, než o blaho svých vlastních voličů a je zřejmé, že moudrá slova o chytrosti a hlouposti nikdy neslyšeli nebo je dodnes nepochopili. Je však také možné, že o uvedených souvislostech ani nikdy pořádně nepřemýšleli a jejich znalosti a vědomosti v uvedené oblasti nejsou na takové úrovni, aby je dokázali pochopit a implementovat do současnosti. Jak tedy chtějí účinně hájit zájmy svých voličů, kteří mají životní zájem na tom, aby draze vydělané peníze, které státu odvádějí, byly co nejúčinněji použity? Navíc malý český člověk si bude myslet, že peníze ušetřené na daních si strčil do kapsy majitel nebo vedení firmy i přes to, že by měl vědět, že jim v tom brání daň z příjmů fyzických osob.
Zvýšená nezaměstnanost jako přímý důsledek přílišného daňového zatížení firem
Pohledem na převážnou většinu zemí zjistíme, že až na malé výjimky se voliči nechají omámit sladkými jedy neuskutečnitelných slibů, které jim servírují jejich politici a souhlasí se zdaňováním firem, které je živí. Různé daně a odvody způsobily, že řada výrobků firem dosáhla ceny, za které se jen těžko prodávají na světových trzích a firmy jsou nuceny sáhnout k úsporným opatřením, např. snížení počtu zaměstnanců. Velká nezaměstnanost je výsledkem „přílišného dojení krav“. To, že lstivá ruka státní byrokracie sahá potajmu i do jeho peněženky, si většinou volič vůbec neuvědomí. Ta krásná vize, že někdo jiný bude platit jeho výdaje, se rozplyne, až uvidí, že finančně zatížené firmy nejsou schopny konkurence na světových trzích a jsou nuceny dělníky propouštět. Pak ani masové demonstrace v ulicích měst nic nepomohou. Je to jen důsledek špatné státní politiky, která reaguje nepochopením na podstatu lidské materiální produkce založené na vyvážené ekonomice.
Závěrečné shrnutí absurdního dramatu zvaného česká daňová politika
Závěrem mi dovolte malé shrnutí. Z výše uvedeného je zřejmé, že náš daňový systém je krajně nevýhodný jak pro obyvatele, tak pro naše podniky, které nutí k neužitečné byrokratické práci, svazuje jim ruce při rozvoji firem a předepisuje jim neužitečnou daňovou politiku. Firmám tak brání v účelném vývoji a v rozumných investicích. Měli bychom mít na paměti, že naše podniky jsou naším bohatstvím, svou aktivitou vytváří zboží a služby, které potřebujeme a jako dojné krávy dávají obyvatelstvu mléko ve formě výdělků a pracovních příležitostí, nejsou vykořisťovateli lidu, jak nás učili soudruzi. Je třeba se k nim chovat zodpovědně a dobře je živit, aby „vyprodukovaného mléka“ bylo více pro všechny. K fungování stávajícího systému je nutná nákladná státní a firemní byrokracie. Občan platí všechny tyto výdaje prostřednictvím daní odváděných z jeho příjmu, i těch, které jsou obsaženy v ceně výrobků. Finanční prostředky odčerpané takto od podniků i občanů jsou velmi špatně využity, neboť na své cestě jsou z velké části spotřebovány nepotřebným byrokratickým aparátem. Účinným prostředkem k zamezení zmíněných negativních jevů je úplné zrušení daní právnických osob. Toto zrušení je snadno proveditelné, lze jej provést rychle a bez výdajů. Jeho kladný vliv na ceny zboží a ekonomický vývoj našich podniků, stejně jako na ekonomickou prosperitu občanů, by neměl na sebe nechat dlouho čekat.
A co se týče současné politické scény, ve skutečnosti neexistuje pravice a levice, jde pouze o nástroj politiků k udržení se u moci prostřednictvím voliče. Politici by se měli méně starat o své znovuzvolení a víc zájmu věnovat voličům a řízení státu.
Všimli jste si, že by některá ze stávajících politických stran měla výše zmíněné užitečné změny ve svém volebním programu? Já tedy ne. Společnost Pozitivní svět tyto tolik potřebné změny za podpory široké veřejnosti prosazuje. Pokud se s těmito závěry ztotožňujete, vyjádřete svou podporu i Vy.
Autoři článku:
Petr Havlíček – www.pozitivnisvet.cz
Dr. Pavel Lehký
Použité zdroje:
1) selský rozum
S obsahem článku bez výhrady souhlasím. Tento přístup by pomohl vyřešit krizi naší ekonomiky. Ještě je potřeba donutit politiky začít splácet státní dluh a nikoliv jen platit úroky a přitom si dál půjčovat.