Média a ekonomové se předhání v různých analýzách a definování příčin hospodářské krize.
Hledají se ekonomické nástroje jak se krizi bránit a jak zmírnit její dopady. Všechny státy bez výjimky jdou cestou finančních injekcí, ať už směrem k bankám, nebo třeba k automobilovému průmyslu. Je to ale ta správná cesta jak z krize ven?????
Téměř nikdo se nezabývá hloubkou podstaty a základní příčinou současného problému. Každá krize má své kořeny a původ v nezodpovědném jednání lidí. Krize je přímým důsledkem negativních projevů lidských vlastností. Již v roce 1932 definoval Tomáš Baťa hospodářskou krizi takto: To, čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. Tato moudrost vyslovená před 78 léty má stoprocentní váhu i dnes.
Jakákoliv ekonomická činnost, která není založena na seriozních morálních a sociálních principech, nemůže vykazovat a přinášet společnosti pozitivní výsledky.
Hlavní příčina současného stavu je v nás lidech. Především se jedná o nezvladatelnou touhu lidí vlastnit něco, aniž by na to předem vyprodukovali dostatek vlastního finančního kapitálu. Tato lidská touha vytváří prostor pro vznik a fungování bank a dalších podobných institucí, které tuto lidskou vlastnost zneužívají a staví na ni svoje know-how. Půjčování peněz se tak bohužel stalo nástrojem na spotřebu vyrobených produktů, na které ale ještě nebyl vytvořen potřebný mzdový potenciál. Systém, který banky vyvinuly na základě lidské slabosti je tím hlavním původcem všech hospodářských krizí na celém světě. Proto, abychom mohli dobře pochopit a otevřeně říct co se ve skutečnosti děje, je potřeba vysvětlit, jak bankovní systém funguje.
Cenou peněz není nic jiného než úroková míra a právě ta podléhá regulaci centrální bankou. Jediný, kdo smí rozhodovat o jejich tvorbě a tudíž může libovolně ovlivňovat úrokovou míru, je centrální banka. Je to státem vytvořený a zákonem chráněný monopol. Takže zatímco jinde stát brojí proti monopolům a trestá kartelové dohody, v oblasti peněz sám ale monopol provozuje.
Na počátku celého problému stojí již zmíněná centrální banka. Když centrální banka vytiskne a vydá do oběhu nové peníze, které ale nejsou podloženy vytvořenou výrobní hodnotou, roztáčí inflační spirálu. A kdo na ni profituje? No přece stát a banky. Jsou to ti, co mohou použít nové peníze jako první ještě dříve než výroba, služby a obchod, zdraží své produkty a zvýší mzdy, aby vyrovnaly a eliminovaly falešnou a nesmyslnou hru podobnou škatule, škatule, hejbejte se. Na tento vyčuraný hazard doplácí výroba a celý národ. Nejvíce jsou tímto postupem postiženi ti občané, kteří spoří. Záměrně vyvolaná inflace okrádá střadatele o velkou část výnosů. Lidé posléze méně spoří, neboť to je nevýhodné a více využívají úvěrů a hypoték a o to vlastně bankám jde.
Jedná se o další formu daně, o které se nemluví, ale která skrytě postihuje občany a firmy společně.
Přitom všemu tomuto marasmu jde předejít jednoduchým opatřením, které by bylo závazným prostředkem pro všechny – nesmí být vydáno více peněz než je vyprodukované množství vyrobených produktů. Nové peníze by se mohly tisknout jen na základě navýšení výroby a produktivity. Hodnota peněz by byla ze 100% kryta vyprodukovanou materiální hodnotou.Tato disproporce je hlavní příčinou hospodářské krize. Pro porovnání : Pohonné látky zvedly svoji cenu během 25 let o 2 500%.
Do oběhu se dostává více a více nekrytých peněz, které jsou dále křiveny a znehodnocovány falešnou úrokovou sazbou, která neodpovídá reálné hodnotě peněz a produkci. Tento systém degraduje základní principy slušnosti a morálního rozměru života.
Takže lidé, ať už jako jednotlivci, rodiny, firmy, nebo celá společnost přistoupili na tuto falešnou hru s půjčenými penězi, které nejsou kryté reálnou hodnotou a nevědomky tak vytváří podmínky k neodvratné hospodářské krizi. Celý systém se podobá hazardní hře letadlo. Pokud do systému neustále proudí nové peníze, falešná hra funguje. Stačí ale, aby se tok financí zastavil a celý systém zkolabuje. Bohužel odnesou to vždy ti, kdo do systému přichází jako poslední. Tedy občané. Jak je patrno ze současného stavu propojení celosvětové ekonomiky, způsobuje řetězová reakce hospodářské krize a ekonomické problémy všem zúčastněným státům, ČR nevyjímaje.
Postupný peněžní tok nově natisknutých peněz:
1. centrální banka
2. banky
3. burzovní makléři
4. leasingové další společnosti, které obchodují s penězi
5. státní správa
6. nadnárodní společnosti
7. firmy
8. občané
Nejzáludnější na celém tomto nemorálním systému je, že banky nenesou žádná rizika. Bankéři ve skutečnosti neovládají základní princip podnikání, jakou je třeba výroba. Nejsou ochotni nést jakákoli rizika a zodpovědnost. Vše mistrně přehazují na toho, kdo chce půjčit peníze. Vždy to má podobný scénář. Pokud chceš 100 000,- Kč zaručíš se majetkem několikanásobně vyšším. Pokud se někdo dostane do problémů, které ani sám nezavinil, ( například při hospodářské krizi, kterou způsobily banky a neschopná politická reprezentace) banka si na své peníze vždy přijde. Podnikateli nebo občanovi posléze zbudou jen očí pro pláč.
Tato nečestná hra, ve které stát a banky vytahují z rukávu falešné trumfy, musí mít ale vždy více hráčů a jedním z nich jsme my občané. Co nám tedy brání, abychom se zvedli a od tohoto stolu s falešnými hráči odešli? To je právě ono. Je to obrovská touha po něčem na co nemám peníze, ale hrozně to chci. A když si sednu k televizi a z ní se na mě vyvalí reklamní spot, že dostanu až 500 000,- Kč za pár šupů, tak tady vážení začíná ten obrovský podvod a manipulace s lidským podprahovým vědomím. Ten samý podvod, ale podstatně s větším kalibrem na nás praktikují i politici, když se snaží prosadit další už tak nehorázné zadlužování státu. Oni si totiž tyto peníze zase musí půjčit od bank. A to je ten největší hazard, který na tomto národu levicoví, ale mnohdy i pravicoví politici provádí. A to nejsmutnější na tom je, že jim stále mnoho lidí bezmezně věří.
Každá půjčka, tedy obchod s penězi, je vlastně totéž jako když vstoupíte do obchodu a v regálu si vezmete 100 Kč, tedy zboží, které potřebujete a u pokladny zaplatíte 120Kč, pokud půjčka bude trvat rok. Pokud dva, zaplatíte 140 Kč , a tak dále. Ve své podstatě se jedná o zcela nesmyslnou transakci, ale pokud se vše zabalí do lákavé reklamy a zaútočí se na tu správnou strunu, které mnoho z nás nedokáže odolat, tak jako hracímu automatu nebo cigaretě, jde vše podle dobře promyšleného scénáře zvaný lichva.
Apeluji na všechny slušné lidi se zdravým selským rozumem. Podrobte každého politika, který vám slibuje před volbami hory doly kritickému pohledu na pravdivost jeho slov a hlavně nevolte politiky, kteří vám vnucují myšlenku žít na dluh. Žít na dluh se prostě nevyplácí.
No dobrá, ale teď si asi říkáte jak z toho ale ven, vždyť půjčku má dnes skoro každý. Ano máte pravdu. Skoro 200 let trvalo finančníkům, než nás dostali do pozice poslušných vazalů, kteří skáčou jak oni pískají a odevzdávají dobrovolně každý měsíc rok za rokem, celá desetiletí ale i staletí desátky z půjčených peněz.
Pokud nechceme, aby nás čas od času postihovaly hospodářské krize, musíme přestat hrát jejich falešnou hru. Náprava pokřivené ekonomiky nebude krátká a už vůbec ne lehká. Jedná se o dlouhodobý bolestný proces, který ale přinese ekonomickou prosperitu, sociální rovnováhu a vymýtí systém, který přináší jen a jen problémy.
1. začít musí v první řadě každý sám u sebe
2. za žádných okolností si nebrat další úvěr
3. přehodnotit všechny poplatky, které banka účtuje a snažit se je zrušit nebo přejít k lepší bance
4. přestat používat debetní platební karty
5. pokud si chcete něco pořídit, nastavte si měsíční a roční plán a peníze si odkládejte podobně jako by jste spláceli úvěr, cíle dosáhnete dřív, neboť vám úroky zůstanou a nebudete muset mít obavy, co se stane, když například přijdete o práci nebo vám poklesne výroba a vy nebudete mít na splátky.
6. dát si pozor na svoje úspory, neboť se může dostavit razantní inflace, nebo také zánik té vaší banky
7. rozhodně neinvestovat do žádných investičních fondů, burzy, kapitálového spoření nebo dluhopisů, vaše úspory mohou být bezpečné jen v reálném hmotném majetku, nikoliv v papírkách
8. přehodnotit svoje pojistky, zda jsou opravdu tak výhodné jak tvrdil pojišťovací agent
9. nepodléhat bezhlavé konzumní spotřebě a se svými příjmy pracovat s rezervou a promyšleným cílevědomým plánováním tak, abychom chránili sebe, rodiny, firmy a celou naší společnost před chamtivostí bank a hloupostí většiny současných politiků.
