Musím zmínit také diplomatické peripetie, které kroky Petra Pavla, ale i české vlády ČR přinášejí… válka na Ukrajině skončí (nejen) podle mého názoru brzy, a to vítězstvím Ruska, píše ve svém článku vojenský expert Jaroslav Štefec. Hodně dlouhý, ale nesmírně závažný text z pera vojenského experta Trikolory plk. v.v. Ing. Jaroslava Štefce, CSc. Navíc určitě platí, že na rozdíl od Petra Fialy, Jany Černochové, ale i Petra Pavla, Jaroslav Štefec, ví, o čem mluví,” okomentoval a zároveň sdílel na sociální síti facebook úvahu Jaroslava Štefce Petr Štěpánek:
„Přemýšlím nad geniálním plánem syntetické reinkarnace TGM, sedící aktuálně na staroslavném Pražském hradu, sehnat „z mimoevropských zemí“ osm set tisíc kusů munice ráže sto pětapadesát milimetrů, které Ukrajina nutně potřebuje na zabíjení Rusů. Nevím sice, jak tomu říkají v EU, ale česká mediální scéna už to hrdě nazvala „českou iniciativou“. No budiž. Už se k tomu prý připojilo několik zemí, dokonce i takové, které jinak podporují Rusko. Ale ví vůbec Petr Pavel, do čeho se pouští? Není to tak jednoduché, jak to média líčí.
Nejprve musí vyžebrat potřebné peníze. Nějakých 35 až 50 miliard korun, podle toho, kolik pohltí nezbytná korupce. Zadarmo totiž ani kuře nehrabe, časy jsou zlé, cena munice 155 mm letí nahoru raketovým tempem, a Petr není Volodymyr. Ostatně ani tomu už se ty peníze nehrnou tak, jak byl zvyklý. Takže začaly problémy. Do svatého nadšení nejvyššího velitele české pidiarmádičky, že všechny potřebné peníze už jsou takříkajíc pod střechou, musel dokonce hodit vidle druhý Petr, současný pán Strakovky Fiala.
Jeho poradce Pojar mu totiž vysvětlil, že ani zdaleka nejde o všechny peníze, ale jen o necelou třetinu potřebné sumy, jejíž podstatná část je navíc zatím pouze přislíbená. A že kdyby „spojenci“ vzali Pavlova slova vážně, mohlo by se stát, že další peníze už nepřijdou a my bychom museli zaplatit zbytek munice takzvaně „ze svého“. Česká vláda by na to peníze samozřejmě sehnala, třeba snížením důchodů a stažením peněz ze školství, ale proč dráždit už tak dost naštvané dezoláty a chcimíry, že? Ale vraťme se k Pavlovu projektu.
Dalším problémem je doprava a uskladnění získané munice. Osm set tisíc kusů „stopětapadesátek“ není legrace. Jen k dopravě samotných granátů v obalech bude třeba najmout a zaplatit zhruba tři tisícovky standardních námořních kontejnerů. Další dvě tisícovky speciálních kontejnerů budou třeba pro dopravu nábojek a prachových náplní. I ty bude třeba zaplatit, a to podstatně dráž. Munice je prostě speciální komodita. A když už si to ČR ve snaze zavděčit se co nejvíce USA a EU ústy pana Pavla a našich médií vzala tak zvaně „na hrb“, bude to zřejmě muset organizovat diplomaticky, obchodně, finančně i logisticky.
Je pravda, že pan prezident je bývalý generál, ale z mnoha důvodů jsem si prakticky jist, že vůbec netuší, jak se něco takového na mezinárodní úrovni organizuje. Rád bych věřil, že nehodlá v ČR vytvořit obří sklad, v němž bude tato munice uložena před tím, než začne její slavnostní distribuce na Ukrajinu. Pro představu, jedná se objemově o prakticky desetiletou produkci munice ráže 155 mm všech českých zbrojovek, patřících STV Group a dalším výrobcům, která by ukrajinské armádě vydržela na 120 až 160 dnů. A zpravodajské služby Ruské federace se za poslední dva roky zlepšovaly geometrickou řadou.
Pokud by v podobném „velkoskladu“ došlo k problému (což vůbec není nepravděpodobné – podle pana Fialy jsme už totiž ve válce, a to bez ohledu na Ústavu a zákony ČR), Vrbětice by proti tomu byly pouhá dětská prskavka. Osm set tisíc granátů ráže 155 mm představuje při průměrné hmotnosti náplně kolem devíti kilogramů zhruba sedm a půl tisíce tun trhavin. Převedeno na používaný jaderný ekvivalent se jedná o 7,5 kilotuny TNT. Pro představu, výbuch v bejrútském přístavu z roku 2020, při němž zemřelo 207 lidí a na který se můžete podívat i na YouTube, měl ekvivalent přibližně 1,12 kilotuny TNT.
Vůbec největší katastrofa, spojená s explozí munice, k níž došlo v roce 1917 v USA a označovaná jako největší výbuch, způsobený člověkem v předjaderné éře, odpovídala přibližně ekvivalentu 3,5 kilotuny TNT. Vyžádala si přes 2000 obětí a totálně zničila přístav a velkou část města Halifax.
Rád bych věřil, že nikoho z našich politických géniů průměrnosti podobná myšlenka nenapadne. Když však sleduji kroky, které podnikají jak na mezinárodním poli, tak doma, v ČR, vůbec by mě to nepřekvapilo. Paní Černochová, hrající si na ministryni obrany, by pro podobný projekt určitě s chutí nabídla nejen sklady ve Vrběticích, ale i ty u Týniště nad Orlicí a u Staré Boleslavi. O ty ostatní prostory, daleko vhodnější, česká armáda už přišla. Tedy pokud by se například STV Group neuvolila umožnit uskladnění části této munice v některém z jejích skladů, původně samozřejmě vojenských, dostatečně vzdálených od civilizace. Například u Nového města pod Smrkem.
Musím zmínit také diplomatické peripetie, které kroky Petra Pavla, ale i české vlády ČR přinášejí. Válka na Ukrajině skončí (nejen) podle mého názoru brzy, a to vítězstvím Ruska. Ať už si pod tím představuje každý, co chce. Zbytek Ukrajiny se po oddělení území, vojensky nebo diplomaticky získaných Ruskou federací a možná i dalšími státy, stane pouhým bezvýznamným flekem na mapě, zadluženým možná na celé století. Bez přístupu k Černému moři, jemuž ze zahraničí dosazovaným politickým představitelům nebude patřit na jeho území doslova a do písmene vůbec nic.
Až se bude jednat o novém poválečném uspořádání Evropy a ekonomických a politických zájmech jednotlivých států, my u toho nebudeme. Prostě proto, že jako ČR (nikoliv český stát, neboť státem už de facto nejsme) nemáme definovány žádné vlastní politické ani ekonomické zájmy. Nemáme také ani politiky, schopné takové zájmy definovat a hájit, ani diplomaty, schopné je vyjednat.
Číst také: Fiala hodil bratry Slováky přes palubu, říká Vidlák
A co je nejhorší, servilním jednáním, které předvádějí naši politici, jsme jako země už nyní ztratili nejen úctu našich partnerů v EU a spojenců v NATO, ale, a to je podstatné, mají pro nás jen posměch a pohrdání i naši aktuální nepřátelé, nadeklarovaní nám spojencem našim nejvyšším. Ruská federace a Čína, které jak naše vláda, tak Tchajwanci v Senátu už také pomalu vyhlásili válku, z nás mají jen srandu.
Když to dobře dopadne, skončí tahle válka mírem a ne totální devastací Evropy. Jediné, co nám, Čechům, po ní zbude, budou obří dluhy, které naše vláda ve jménu nutnosti porazit Rusko dělá a z nichž nám naši „spojenci“ podle letitých zkušeností neodpustí ani haléř. Zbude nám také nevypověditelná smlouva s USA o „pobytu vojsk“, smlouvy na biliónové nákupy výzbroje, vyráběné americkými a Američany vlastněnými zbrojařskými firmami, zdevastovaná ekonomika a nezvladatelné sociální problémy. A téměř absolutní ekonomická závislost na Německu a politická na USA.
Je smutné, že se český prezident podílí na vytváření této verze naší budoucnosti. Možnost ji změnit jsme bohužel definitivně prohráli 9. října 2021. Jakákoliv nová vláda už bude nucena se smířit s novou realitou. Ale abych nekončil úplně pesimisticky. Díky soukromým zbrojovkám, STV Group, CSG, ale i polostátní Explosia a.s. a dalším došlo v naší zemi k reinkarnaci poměrně unikátních výrob, které ne každý umí. Pokud po skončení války tyto společnosti, které jsou v současné době na vzestupu, nabírají lidi a berou si na to obrovské úvěry nezkrachují, budeme tady mít alespoň nějakou výrobu.
Automobilky, které dosud držely českou ekonomiku, se od nás budou stahovat z důvodu vysokých cen energií, nedostupnosti surovin a sociálních problémů. Zbrojařina vyžaduje kvalifikované pracovníky a dobré inženýry. Zbrojní výroba může podržet ekonomiku a představovat pobídku pro racionalizaci a zkvalitnění školství. Zkušenost s touto válkou může přinést i jiný pohled politiků na výchovu mladých lidí k obraně vlastní země. Ale to bychom od nich možná chtěli až moc.
Jak už jsem psal v úvodu, přemýšlím nad plánem prezidenta Pavla, jehož jednání z racionálního hlediska postrádá logiku. Možná je tou logikou úvaha o ČR jako o budoucím zbrojním centru minimálně východní části EU. Má to dokonce historické konsekvence – země Koruny české přece bývaly zbrojnicí nejen Rakouské, a později i Rakousko-Uherské monarchie. I samostatná ČSR se po vzniku v roce 1918 velmi rychle vypracovala na předního výrobce a vývozce dělostřeleckých a ručních zbraní (za zmínku určitě stojí minimálně lehký kulomet BREN, vzniklý ve spolupráci brněnské zbrojovky a zbrojovky v britském Enfieldu), později i lehkých a středních tanků a letadel.
Nerado se o tom mluví a píše, ale i jako Das Protektorat Böhmen und Mähren byly české země významným dodavatelem kvalitních zbraní pro německou nacistickou armádu. Zbrojní výzkum, vývoj a výroba po druhé světové válce nejprve v ČSR a později i v ČSSR rovněž vynesly českému zbrojnímu průmyslu významné úspěchy a dobré jméno po celém světě. A to nemluvím o faktu, že zbraně, dodané tehdejší ČSR, pomohly koncem 40. let zachránit Izrael, bojující o přežití s arabskými muslimy, vyzbrojenými pro změnu Velkou Británií.
Možná právě tohle je jádrem úvah, které vedly českého prezidenta ke krokům, které bych jinak od hlavy malé a bezvýznamné země, navíc bez vlastní zahraniční politiky, kterou bezesporu ČR je, určitě nečekal. Možná, a to se pouštím na pole čirých spekulací, se pan prezident rozvzpomněl na znění vojenské přísahy věrnosti ČR a rozhodl se zbavit munice ráže 155 mm i významnou část neevropských zemí, aby tak zachránil české zbrojaře a vytvořil jim podmínky pro expanzi po skončení války. S evropskými zeměmi si starosti nemusí dělat – stejně jako my se odzbrojují a zbavují munice dobrovolně a samy.
Jediným, ale zato zásadním problémem, s nímž se v tomto případě bude muset poprat, je fakt, že evropský ocelářský průmysl se propadá meziročně o desítky procent. Spousta firem končí s výrobou kvalitních ocelí, potřebných pro výrobu zbraní. Včetně britské firmy Liberty Steel, bývalé Nové huti a později Acelor Mittal v Ostravě, která jde do krachu. Spolu s cenami energií a vysokými náklady na vstupní suroviny to může prezidentův geniální plán zásadně narušit. Co s tím hodlá Petr Pavel dělat v případě, že je moje konspirační teorie správná, to opravdu netuším.
Budu tedy raději předpokládat, že se mýlím. Že český prezident skutečně jen plní zadání, které dostal z Tržiště 15 (pozn. adresa velvyslanectví USA) stejně, jako ho dostala a plní česká vláda. A třeba mu tím skutečně kryji záda. Budoucnost ukáže,” napsal Jaroslav Štefec.
Česká muniční iniciativa je mistrovskou ukázkou psychologické operace, chválí Ukrajinci
Podle ukrajinské agentury Unian je české shánění munice pro Ukrajinu mistrovskou ukázkou dezinformačního umění. Ocenil především vypouštění zpráv o možných partnerech při dodávkách munice pro napadenou zemi. Podle těch to totiž mohlo vypadat, že se na obraně Ukrajiny podílejí i ruští partneři, což Kreml znervóznilo.
S návrhem na nákup dělostřelecké munice pro Ukrajinu mimo členské státy Unie přišel český premiér Petr Fiala na mimořádném summitu EU na počátku února. Prezident Petr Pavel později na Mnichovské bezpečnostní konferenci informoval o možnosti zakoupit ve třetích zemích 800 tisíc granátů pro Ukrajince.
Účel české dezinformační kampaně je podle Unianu zakrýt dodavatele a nedostat se do „banánové pasti“, jako se to nedávno stalo Ekvádoru. Tehdy média rozšířila informaci, že tato jihoamerická země je připravena předat Ukrajině sovětské či ruské zbraně. Kreml v reakci zakázal dovoz ekvádorských banánů, které tvoří základ ekvádorské ekonomiky. Quito následně z vojenských dodávek Ukrajině ustoupilo.
Aby Češi své obchodní partnery neprozradili, vytvořili podle Unianu „skutečnou dezinformační síť“: Nejprve prostřednictvím anonymních vládních zdrojů předali západním médiím informaci, že dodavatelem je Jihoafrická republika. Záhy poté stejně anonymní zdroje oznámily, že skutečným původcem granátů je Turecko. O něco později od údajných zasvěcených osob „prosáklo“, že je to Jižní Korea. Následně se objevily zprávy o Maroku a Indonésii. Vždy prostřednictvím respektovaných médií.
„To vše Kreml znervózňuje a vyvolává čistě psychologickou potřebu, aby si to prověřil,“ uvedl Unian s tím, že toto prověřování obnáší aktivizaci špionů, kteří začnou působit v každé ze jmenovaných zemí.
„To byl ale teprve začátek. Po této dezinformační kampani následovala druhá fáze: Česko informovalo, že ve skutečnosti granáty na Ukrajinu nedodá jen tak někdo, ale skutečný ‚spojenec Ruska‘,“ uvedl Unian a připomněl, že poradce českého premiéra pro národní bezpečnost Tomáš Pojar ze seznamu potenciálních prodejců vyloučil pouze Severní Koreu.
Kandidáti na zradu
Ukrajinská agentura si všímá, že ruská média začala následně zcela vážně diskutovat o „kandidátech na zradu“. Konkrétně zmiňovala Arménii, Ázerbájdžán, Kazachstán, Turkmenistán či země „globálního Jihu“, jmenovitě Egypt.
„Čechům nestačilo informace o skutečném dodavateli jednoduše utajit. Rozhodli se také zasít neshody a nedůvěru mezi země loajální Kremlu,“ napsal Unian.
„Pokud operace zůstane utajená, může se tato česká psychologická operace zapsat do učebnic. S jejich pomocí by se měli učit nejen naši přespříliš ‚transparentní‘ západní partneři, ale i někteří ukrajinští činitelé,“ dodává Unian. Podle agentury by úspěch operace rovněž otevřel možnosti pro další tajné dodávky zbraní pro Ukrajinu.
Původní článek :
Česká iniciativa uspěla. Částka na nákup munice je shromážděná, oznámil Pavel
7. března 2024 485
Spojenci Kyjeva zajistili všechny finanční prostředky potřebné pro českou iniciativu, jejímž cílem je nákup stovek tisíc kusů dělostřelecké munice pro Ukrajinu ze zemí mimo Evropskou unii. Nashromáždění kompletní částky potvrdil ve středu český prezident Petr Pavel.
„K dnešnímu ránu jsme shromáždili celkovou částku pro nákup veškeré munice, tedy těch 800 000 kusů,“ řekl Pavel při návštěvě Středočeského kraje. Další krok má podle něj udělat česká vláda, která uzavře memorandum a nastaví vzájemné vztahy. „Z české strany potom bude následovat informace všem těm přispívajícím státům o harmonogramu a jak budeme postupovat dál,“ uvedl prezident Pavel.
Částky jednotlivých států Pavel zmiňovat nechtěl. „Asi by to nebylo fér k těm státům, které přispívaly, pokud to s nimi nemáme projednané,“ řekl. Potřebnou částku podle něj příslibem dorovnalo Norsko. „Teď to bude už jenom na šikovnosti našich firem a ministerstva obrany, jak se podaří celý ten postup urychlit,“ doplnil Pavel.
Ukrajina podle premiéra Fialy nyní potřebuje podporu více než kdy jindy. „Jsem rád, že jsme schopni spolupracovat s tolika partnery po celém světě, abychom poskytli potřebnou pomoc. Mohu garantovat, že letos budou dodány statisíce nábojů,“ řekl ve čtvrtek předseda vlády Petr Fiala.
Poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar ale zpochybňuje, že by se podařilo vybrat peníze nutné k nákupu veškeré munice. „Předpokládám, že pan prezident myslel pokrytí první várky, nikoliv celé naší iniciativy, tu v žádném případě ještě pokrytou nemáme,“ řekl Deníku N Pojar, který iniciativu koordinuje.
Podle ministryně obrany Jany Černochové je rychlost, s jakou se daří shánět potřebné peníze, skvělá. „Iniciativa pokračuje, kontinuálně hledáme další možnosti, jak sehnat munici západní i východní provenience. Je nutné využít potenciál této široké koalice,“ sdělila ministryně. Poukázala na to, že Česko bylo jednou z prvních zemí, která dodala Ukrajině raketomety, tanky, houfnice či útočné vrtulníky. „A to v době, kdy ostatní země stále váhaly z obavy o reakci Ruska. Když se ukázalo, že snaha Evropy o dodání slíbené munice nebude naplněna, přišli jsme jako první s muniční iniciativou a opět se tak postavili jako lídři do čela pomoci Ukrajině,“ dodala Černochová.
„Ubránění suverénní Ukrajiny je v zájmu bezpečnosti Evropy, jelikož ruský imperialismus se na Ukrajině nezastaví. Česká diplomacie dělá vše pro zajištění bezpečnosti českých občanů,“ uvedl mluvčí ministerstva zahraničí Daniel Drake. O úspěchu české iniciativy psala už dříve agentura Bloomberg. O pozitivním vývoji hovořil ve středu také ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Do pomoci, kterou iniciovalo Česko, se zapojí dalších 18 států. Munice by měla být na Ukrajině v následujících týdnech, dodal český prezident.
Zelenskyj iniciativu ocenil
Zmíněné závazky znamenají, že dělostřelecké granáty by mohly být dodány na Ukrajinu během několika týdnů, řeklo podle Bloombergu několik činitelů. Přesné načasování podle nich bude záviset na smluvních a dodacích harmonogramech a mohlo by se posunout. Podle návrhu by Česko fungovalo jako prostředník spojující vlády ochotné financovat nákup munice, která by pak putovala na Ukrajinu, podotkl Bloomberg.
„Došlo k pozitivnímu pokroku ohledně české iniciativy,“ uvedl už předtím Zelenskyj na tiskové konferenci s řeckým premiérem Kyriakosem Mitsotakisem v jihoukrajinské Oděse.
Český prezident Petr Pavel minulý týden uvedl, že zájem zapojit se do českého plánu na nákup dělostřelecké munice pro Ukrajinu v zemích mimo EU projevilo 15 států. Podle dostupných informací jsou mezi nimi například Kanada, Francie, Německo, Dánsko, Lotyšsko, Litva, Nizozemsko, které celkem poskytne 250 milionů eur, či Belgie s příspěvkem 200 milionů eur. Další státy účast oznámily, aniž by specifikovaly výši svého příspěvku.
Plán představil prezident Pavel v polovině února na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Řekl, že Česko v mimounijních zemích našlo 500 000 kusů dělostřelecké munice ve standardní ráži NATO a dalších 300 000 kusů v sovětské ráži. Britský list Financial Times s odvoláním na nejmenované zdroje napsal, že nákup by měl stát 1,5 miliardy dolarů (asi 35 miliard korun). České úřady částku nepotvrdily, ani neuvedly, z jakých zemí má ČR dotyčnou munici možnost nakoupit.
Odhaduje se, že Ukrajina potřebuje nejméně 200 000 dělostřeleckých nábojů měsíčně, aby mohla pokračovat v boji proti ruským invazním silám, jejichž průměrná denní spotřeba munice může být třikrát až pětkrát větší, než mohou vypálit ukrajinské ozbrojené síly, poznamenal Bloomberg.
Evropští spojenci se podle něj snaží plnit závazky dodávat Kyjevu vojenské vybavení v citlivém okamžiku války, kdy se ukrajinští představitelé obávají, že ruské jednotky mohou do léta prolomit ukrajinskou obranu. Napadená země se podle médií potýká s kritickým nedostatkem munice. EU nesplnila slib dodat Kyjevu do tohoto měsíce milion dělostřeleckých nábojů, dodala jen část, a další pomoc USA je zablokovaná v americkém Kongresu.
ČTK, iDNES.cz
