Peníze jsou ve své podstatě krví a nervovým systémem lidské společnosti protékající ekonomikou. Také se dají přirovnat k centrálnímu informačnímu systému moderní společnosti, a s tímto vědomím by měli lidé s peněžními prostředky také zacházet.
Lidstvo je schopno vyrobit dostatek potravin pro každého člověka na této planetě a také práce je dostatek, ale už není schopno zajistit dostatek peněz na zaplacení těchto základních potřebných hodnot. Ptáte se, jak je to možné?
Pojďme se tedy pokusit poodhalit roušku tajemství, která se skrývá za fenoménem, zvaným peněžní úrok.
Peněžní systém za uplynulá desetiletí nabyl obrovskou moc, jež nemá v dosavadních dějinách obdoby a zcela se vymknul z kontroly národních a mezinárodních autorit. Globální peněžní krize, které se pravidelně opakují, nejsou ve skutečnosti krizí finanční, ale krizí morální. Za všemi dosavadními finančními problémy lidstva stojí takzvaný úrok a přeměna pravé materiální hodnoty peněz ve virtuální realitu zvanou kyber – měšec, kde se jejich hodnota rovná obsahu čísel na vašem účtu. Současné národní měny a celá světová ekonomika je založena na dluhu a strachu z nedostatku. Poslední světová krize ukázala na prohlubující se nestabilitu globálního peněžního systému jako celku a jasně označila jako viníka této krize bankovní sféru. Na tomto příkladě je možné pochopit, že ti, kdo drží v rukou otěže ekonomické moci, mohou vyvolat jakoukoli ekonomickou nestabilitu bez toho, aby se museli zodpovídat jakékoli vládě. Ve skutečnosti to je přesně naopak. Globální investiční bankovní struktury jsou schopné vlády ovládat a řídit jejich rozhodování ve svůj vlastní prospěch a vytyčené cíle.
V dávné minulosti byl úrok označen za lichvu. Odsuzovala ho a zakazovala všechna náboženství. Židé nesměli půjčovat na úrok židům, to jim ale nebránilo tuto nekalou praxi provozovat vůči ne-židům, proto byli židé ve středověku tak neoblíbení. Islám toto nekalé vydělávání peněz zakazoval podstatně důrazněji. „To co jako lichvu berete, aby přineslo rozmnožení vzaté z majetku jiných, to nepřinese u boha úrok žádný“ ( Korán, súra 30:38). Evropu ale nejvíce ovlivnilo křesťanství. Od roku 305 po Kr. až do 19. století patřila katolická církev mezi hlavní bojovníky proti „hříchu lichvy“. Přesto bylo půjčování peněz v západním světě poprvé legalizováno v roce 1545 Jindřichem VIII. poté, co se rozešel s papežem. Dnes už jen islámští vůdcové toto pravidlo stále připomínají.
Tolik k historii.
Dnešní společnost se vyznačuje hlavně tím, že drtivá většina lidí žije na dluh a tento životní styl se stal neodmyslitelnou součástí života jednotlivců, rodin, firem, ale i politických stran a bohužel i států.
Důsledky úroku:
Aby se daly lépe pochopit negativní důsledky mocných úroků, které jsou zabudovány do peněžního systému, je třeba si definovat tři základní rysy.
- Úrok nepřímo povzbuzuje falešnou soutěživost účastníků bankovního systému.
- Úrok neustále podněcuje potřebu stálého růstu, dokonce i tehdy, když při něm skutečná životní úroveň stagnuje.
- Úrok koncentruje bohatství zdaňováním velké většiny ve prospěch malé menšiny.
Povzbuzování falešné soutěživosti kterou uměle vytváří dnešní peněžní systém, staví jednotlivé účastníky úvěrového systému nekompromisně proti sobě.
Když banka tvoří peníze tím, že vám poskytne hypoteční půjčku ve výši 100 000 Kč, vytvoří jen jistinu v momentu, kdy ji připíše na váš účet. Banka však očekává, že jí zhruba za dvacet let vrátíte 200 000 Kč. Když to neuděláte, připraví vás o váš dům. A tím si pokryje případnou ztrátu. Vaše banka nevytváří úrok; ona vás posílá do soutěže, abyste v ní bojovali proti všem ve snaze získat dalších 100 000,- Kč. Protože se všechny banky chovají stejně, zákonitě musí někdo z vychytralého a bezohledného systému vypadnout a zkrachovat. Ten, kdo nezkrachuje, použije ve skutečnosti vydělané peníze, tedy těch 100 000,-Kč, na pokrytí úroků. Jednoduše řečeno, když platíte úroky ze své půjčky, používáte jistinu někoho jiného. Jinými slovy, trik vytvářející nedostatek, jenž je nevyhnutelný pro fungování tohoto falešného systému, tvoří peníze na základě bankovního dluhu, nutí nás lidi, abychom mezi sebou bezohledně soutěžili o peníze, které nebyly vytvořeny, a když se nám to nepodaří, jsme ztrestáni bankrotem. Když si banka ověřuje vaši úvěruschopnost (tzv. rating), ve skutečnosti si ověřuje, zda jste schopen soutěžit a vyhrát v tomto nesmyslném zápase proti ostatním hráčům, tj. vaši schopnost vybojovat od nich něco, co nikdy nebylo vytvořeno.
Stručně řečeno, současný peněžní systém nás nutí, abychom se kolektivně zadlužovali a soutěžili s ostatními. Tato bezohledná soutěž sebou přináší velmi negativní prvky, které společnost postupně rozkládají a degradují její podstatu soudržnosti a přirozené pospolitosti, která je lidské společnosti vlastní. V ekonomické oblasti je tento necitelný systém dále provázen vlnou neuhrazených faktur a nesplacených pohledávek, které se šíří řetězovou reakcí a postupně způsobují firmám a lidem ekonomické potíže, které logicky vyvolávají vlnu propouštění a ztráty pracovních míst. Paradoxem současného stavu je skutečnost, že největším dlužníkem je stát. Zvyšující se vlna nezaměstnanosti má dále velmi vážné dopady na sociální aspekty ve společnosti, zejména v oblasti osobních bankrotů, vyznačuje se ztrátou rodinné stability a nezřídka i následným šířením kriminality, s čímž jsou spojeny obrovské ztráty na majetku firem a občanů. Stát tyto negativní projevy následně musí nést na svých bedrech jak v oblasti zaměstnanosti, tak v oblasti orgánů činných v trestním řízení. Umělý nedostatek vytvořený bankou má také velmi negativní vliv v oblasti korupce. Vynucená falešná nesmyslná soutěž žene firmy do potřeby získávání zakázek za každou cenu. Aby dostály svým závazkům vůči bankám a mnohdy z důvodu obavy ze samotného přežití jsou nuceny sáhnout až k nekalým praktikám korupce.
Podněcováním stálého růstu, který zapříčiňuje úrok, tedy nefér soutěž, si banka již dopředu nárokuje a přivlastňuje část tohoto růstu. Do nekonečna rostoucí úroky z úroků jsou v materiálním skutečném světě matematicky nemožné. Například jeden haléř investovaný třeba svatým Josefem při narození Krista by při čtyřprocentním dnešním složitém úrokovém systému do roku 1749 dosáhl hodnoty zlaté koule o velikosti zeměkoule. Do roku 1990 by rostl dále a dosáhl by hodnoty 8 190 zlatých koulí o hmotnosti zeměkoule.
Z tohoto dynamického pohledu je současný peněžní systém začarovaným kruhem, který vyžaduje stálý ekonomický růst, dokonce i v případě, když v něm reálná životní úroveň stagnuje. Průběh poslední finanční krize je toho příkladem. Odkaz: Kam mizí daňové výnosy státu.
Efektem koncentrace bohatství, zapříčiněným lichvou zvanou úrok, je nepřetržitý přesun bohatství od velké většiny k malé menšině. Nejbohatší lidé, organizace a hlavně globální investiční bankovní skupiny vlastní drtivou většinu aktiv, které poskytují prostřednictvím úroků široké veřejnosti a firmám. Tím si zajišťují nepřetržitou rentu od všech, kteří si potřebují půjčit, aby obdrželi potřebný směnný prostředek. Banka tedy ve své podstatě provádí jen spekulace a obchod s penězi, které ale lidské společnosti nepřináší žádné materiální, sociální a morální hodnoty.
Hlavní podstata nesmyslnosti celého dnešního pojetí půjčování peněz je v tom, že žádná banka ani žádný jiný systém, který spekuluje nebo obchoduje s penězi, není schopen vytvořit nic, co by mohlo současné společnosti prospívat. Je to přesně naopak. Banka neumí vyprodukovat žádné materiální hodnoty založené například na výrobním procesu. Ona jen posílá všechny svoje klienty, aby pro ni tyto peníze vydělali, a to bez ohledu na to, že jich značné procento nemůže v této podvodné soutěži ekonomicky přežít. Největší tragédií současné společnosti je, že bankovní sektor vydělává tímto podvodným způsobem ze všech hospodářských oblastí nejvíce, a to i v dobách hluboké ekonomické recese. Jakýkoliv obchod s penězi je ve své podstatě brzdou rozvoje společnosti ve všech oblastech. Platy bankovních úředníků jsou ve všech zemích světa v porovnání s ostatním odvětvím nejvyšší i přes to, že tato oblast je pro lidskou společnost obrovskou brzdou, zátěží a příčinou mnoha lidských neštěstí a tragédií. Půjčování peněz na úrok je nemorální a ostudné okrádání občanů a firem podobné hazardní hře, ve které může zvítězit jen banka, neboť každý úvěr má zajištěn nemovitým nebo jiným hmotným majetkem.
Negativní projevy úvěrového systému:
- Systém úrokovaných půjček způsobuje odčerpávání ekonomických hodnot z výrobní sféry, a tím pádem trvale brzdí přirozený rozvoj této oblasti.
- Úvěrový systém je příčinou mnoha bankrotů firem a domácností, protože je podvodně nastaven a funguje na základě nedostatku a bezohledné konkurence, ve které nelze u všech zúčastněných dostát požadovaným závazkům.
- V oblasti hypotečních úvěrů taktéž odčerpává finance od stavebníků, čímž způsobuje v této oblasti nemalé ztráty a brzdí přirozený vývoj.
- Ve společnosti vyvolává negativní projevy hlavně v sociální oblasti a způsobuje trvalý odliv financí od méně majetných občanů k malé hrstce investorů ovládajících bankovní sektor.
- Vyprodukované zisky z úroků jsou opětovně používány k další produkci nových úroků a obchodu s penězi a svojí podstatou nijak neprospívají lidské komunitě k udržitelné sociální ekonomické rovnováze, ale naopak vytvářejí ekonomické pasti jak v oblasti firem, tak v oblasti občanské zadluženosti, a tím škodí celému hospodářství a lidské společnosti.
Pozice státu:
Stát by měl být ve své zemi hlavním garantem výrobního potenciálu, neboť tato oblast je základem celé ekonomiky a je tvůrcem hmotného majetku, ze kterého následně čerpá vytvořené hodnoty celá státní ekonomická struktura.
Když se na současný postoj a úlohu státu ale podíváme z reálného pohledu, zjistíme, že jeho priority a uspokojování potřeb jsou nastavené zcela opačně. Prezentovat tuto skutečnost můžeme na příkladu bankrotu firmy. Ten, kdo první uspokojuje svoje potřeby u krachujícího subjektu, je stát, následuje banka, až teprve nakonec, když už je většinou vše rozebráno, přichází na řadu firmy, kterým zkrachovalý subjekt dlužil peníze. Nepřipadá vám to podivné, nespravedlivé, hloupé a hlavně bezohledné? Ten, kdo nese hlavní vinu na tom, že podnikatelský subjekt zkrachuje, není ten, kdo zabezpečuje tvorbu kapitálu, ale ten, kdo parazituje na celkové ekonomické podstatě, tedy bankovní systém a také ten, kdo fungování zmíněného systému umožnil, tedy stát.
Správné pořadí vykrývání pohledávek je následující:
- podnikatelské subjekty, neboť tato oblast je jediným zdrojem a tvůrcem ryzích výrobních hodnot, zabezpečující produkci kapitálu.
- stát jako správce a dobrý hospodář.
- banky jako nepotřebný parazitující subjekt, který společností nepřináší žádný užitek.
Takto nastavený systém by velice brzy donutil banky přehodnotit svoje chování a přestat s vychytralým a bezohledným okrádáním lidské společnosti. Současný systém bankám zaručuje jediné. V žádném případě neprodělat.
Jak z toho ven:
Především se jedná o otázku odpovědnosti vlády, politických stran, představitelů firem, ale také nás, lidí. Že by vláda z ničeho nic zaplatila bilionový státní dluh a začala se chovat zodpovědně, to asi v dohledné době nehrozí. Natož aby usilovala o zásadní změnu systému bankovnictví. Očekávat, že se politická reprezentace z leva doprava vzdá svých postů nebo propletených vazeb ve správních radách bankovních společností, by asi bylo také hodně naivní. Firemní struktura a všichni občané v našem státě ale mají jednoduchou možnost tento podvodný systém ignorovat a prostě do něj dále nevstupovat, a tím ho nepodporovat. Stávající půjčky je třeba doplatit a za žádných okolností nové neuzavírat. Zrušit všechny debetní karty a přehodnotit všechny placené bankovní služby. Mít stále na paměti, že jakákoliv půjčka peněz je falešná podvodná soutěž, kterou právě vy nemusíte vyhrát a i když se vám to podaří, mějte na paměti, že jen za cenu, že někdo musel prohrát. To samé platí o akciové burze v jakékoli podobě.
Možná budoucnost:
Z důvodu výše uvedených argumentů a neúnosného stavu naší společnosti je třeba zformovat nové sdružení firem do Hospodářské asociace, která sdruží firemní potenciál, který bude zastupovat firmy v prosazování zcela nových ekonomických zásad s důrazem na tvorbu ryzí produkce nedeformované současným systémem, s důrazem na produkci sociálního kapitálu, s cílem vytvořit spravedlivou prosperující odpovědnou společnost orientovanou na soudržnost a vzájemnou spolupráci. Jedním z možných cílů k dosažení potřebné rovnováhy je nová forma banky se statutem neziskové organizace. Je zřejmé, že při vzniku takovéto organizace a nevyužívání současných bankovních systémů by dnešní bankovní struktura v krátké budoucnosti zanikla a nemohla dále vytvářet bezohledné systémy, které staví společnost proti sobě a vysávají z ekonomiky ryzí kapitál. Přerod na jiný, možná neúvěrový, systém by bezesporu nebyl jednoduchou záležitostí, nicméně by tato vlna hodnotového posunu pro společnost jako celek znamenala důležitý krok k morálním hodnotám a zodpovědné tvorbě dostatečného sociálního kapitálu, který je nezbytný k udržení trvalé hojnosti. Mírný nadbytek je tou opačnou a správnou cestou k sociální stabilitě společnosti. Současný bankovní úvěrový systém je založen na nedostatku, a o to bankám jde. Trvalý nedostatek peněz je pro banku nástrojem pro její existenci. Pokud k těmto problémům přidáme škodlivou inflaci a devalvaci měn, kterou nakonec zaplatí celá společnost a z které profitují zase jen banky, dostaneme ucelený obraz a charakteristiku současné bankovní nadvlády nad celou ekonomickou strukturou celosvětové lidské společnosti.
A společnost Pozitivní svět se vás ptá: Opravdu chcete být novodobými nevolníky a vazaly globálních investičních bankovních korporací?
Pozitivní změny:
Pokud občané a firmy opustí dosavadní falešnou cestu bankovního sektoru, který vydělává peníze bez vlastního přičinění, stane se jediné. Banky přestanou vysávat naše peněženky a budou donuceny svůj nečestně nashromážděný gigantický kapitál začít používat k tvorbě reálných a hmotných procesů, které jsou základem lidské společnosti. Stručně řečeno, budou muset začít investovat v oblastech, které lidem přináší prospěch a ne problémy a bezohledný boj. Následný ekonomický přínos pozitivně ovlivní produkci nových zaměstnaneckých míst, posílí stabilitu firem, sníží kriminalitu a celkově uvolní sociální napětí ve společnosti. Viz: Jak fungují ekonomické základy společnosti
Na co je třeba se připravit:
- současná politická scéna a bankovní sektor, včetně celé burzovní mašinérie, nás z počátku budou ignorovat;
- pak nás budou zesměšňovat;
- potom začnou útočit;
- pak budou chtít vyjednávat;
- a nakonec se dostaví vítězství.
Pokud má lidstvo dosáhnout pozitivních změn, musí začít od základů měnit dosavadní přístup k penězům a přestat žít na dluh. Je to cesta nelehká a bude znamenat značnou změnu v myšlení a jednání lidí, ale výsledek bude o to bohatší a pro lidstvo prospěšnější, neboť nás to oprostí od dluhů a nejistot.
Pokud se s tímto výstupem ztotožníte a budete chtít tento názor podpořit, staňte se podporovatelem a šiřte jej dál mezi své přátele a známé.
Tento dokument byl vypracován na základě spolupráce řady zkušených odborníků z bankovní, sociální oblasti, práva a ekonomických autorit.
Za Pozitivní svět zakladatel Petr Havlíček
Původní článek je dlouhý, ale něco tak čistě informativní je skutečný dar pro každého, kdo má zájem po-odhalit tu spoušt polopravd,lží a mýtů. Stojí skutečně za přečtení a celá vláda by měla povinně číst článek ve sněmu – aspon čtyřikrát. Rozhodně by strávili to posedávání dalko užitečněji, než je u nich obvyklé. Níže uvedený článek jsem napsal velmi dávno a jen jsem doplnil o přirovnání ůroku po dvou tisíce letech. Stav národů pod peněžní nadvládou finančních světových Bankéřů.
FINANČNÍ POLITIKA STÁTU A ROZBITÍ PODDANSTVÍ ÚROKU. Novodobé „kostely“ představované soukromými bankami, potřebují reformu, jako – koza drbání v prachu. Není možné do nekonečna soustřeďovat skutečné i fiktivní hodnoty do méně a méně rukou. Přirovnání zúročení jediného penny před dvěma tisíci lety do dnešních časů je trefné. Obrovská zlatá koule velikosti země by nestačila tento úrok pokrýt. Zrovna tak je trefné, že kdyby se našel nějaký „blázen,“ jako soudruh Ježíš, a začal převracet stoly v těchto „chrámech,“ tak by zjevně skončil zase na kříži – jako před dvěma tisíci lety. Možná i hůře, protože lidstvo udělalo přeci velký pokrok a zvláště ve vojenské a „mučičové“ oblasti jsme trochu dál, než primitivní dědkové. Také bankovnictví nezůstalo pozadu, na celém světě se lichvařina vyvinula v obor děsně dobře placený.
Státy v dávnověku, v době svého založení – kvůli složitosti peněžního systému, delegovali soukromé osoby a banky, aby rozpracovali a řídili peněžní systém, který by pracoval pro ten který stát. Ovšemže to nebylo zadarmo ani neprofitové uskupení, ale v těch obrovských cifrách, to bylo „výnosné rejžo“ a soudruzi bankéři bezpracně vysávají takové peníze o jakých se i výherci první ceny v sazce, ani nesnilo. V před-komputerové době od politiků naprosto rozumný úkon a také zbavoval státníky přebytečné odpovědnosti, starostí a nezáživné administrace. V době komputerů se však tento systém začal měnit a státníci najednou začali spatřovat problémy zastaralého systému a výhody, které by jim poskytnulo zestátnění bankovního systému. Mluví se přeci pořád o STÁTNICH PENĚZÍCH, které však jsou zcela v rukou soukromích podniků a které do dneška hrabou nepředstavitelné profity z této činnosti. Neformální zprávy, že se touto otázkou zabývali i bratři Kennedyové a idea zestátnění „státní měny“ byla pravá příčina jejich zničení, jsou nepodložené, nicméně zajímavé.
Trochu dále v historii se touto otázkou zabýval i soudruh pan Hitler a mimo své tvrdosti k židovským obyvatelům, k profiteers, korupčníkům, k lichvářům, zlodějům, nemakačenkům, neodpovědným osobám na odpovědných místech, podvodníkům, lhářům a především také svou důslednosti, vysloužil si nenávist celého pokrokového světa, patřičně zmanipulovaného majiteli bank i pochopitelně všech, kteří měli co činit s výše jmenovanými profesemi nebo činností. Zabýval se i s těmito úvahami a jak by státní vlastnictví peněz zlepšilo postavení státu. Nestrannému badateli přeci nemůže tento fakt ujít a jeho názory na problém úroku jsou veřejně dostupné ve stanovách jeho strany a v jeho knize. Je to velice nezáživné čtení, připomínající četbu her a výtvorů pana V. Havla. Na rozdíl od něho však v mnohém pravdivé.
Rozbití monopolu bank je ve světovém měřítku považováno jako „rouhání se bohům“. Jsou stadia, kterými by musel takový proces projít – s tím rozdílem, že odvetná opatření nestagnují, ale předvídaví bankéři se připravují. Oni totiž mohou být pijavice na hřbetech národů, ale rozhodně nejsou blbci. Ba naopak, jejich předvídavost, kalkulace a myšlení je pověstná. Zlom stabilní měny, nejen dolaru, nastal nenápadně v sedmdesátých letech minulého století. Bankovní systém Spojených Států, tedy privátní soukromé banky si tenkrát vybojovali nepatrnou změnu – a to, že peněžní systém nemusí být krytý zlatem. Ani ne třicet kradmých let, a tento systém je na hrnci, stejně jako rubl a mnoho, přemnoho jiných peněz včetně naší koruny, která není korunovaná ničím. Je pravda, že dnes ještě tyto státy disponují nějakou tou prkotinou – jako olej, uhlí, železo, měď, med, hliník, olovo, či dřívím a jídlem. Ovšem během dalších dvaceti let i toto všechno se úspěšně bude řadit do vlastnictví několika bank, protože dojde i mezi nimi k přirozené selekci a tvrdší sežerou ty měkčí banky.
Je hodně dobrých důvodů, proč nějaká forma peněžnictví musí být v každém státě. Je tu otázka jestli banky připustí je obejít. Jiné cesty však zatím není. Pouze stát, který by zavedl výlučně své uvěrové plastikové peníze pro svůj vnitřní obchod, kompletně obcházející světové banky, by mohl přežít. Jenže proč by to stát dělal, když mu peněžní systém vyhovuje a vytváří prostor pro “tolik potřebnou korupci?“ Navíc zkorumpovaní bankéři vědí, co se sluší a patří a semhle támhle přihrají hráčům, kteří něco znamenají, potřebnou vzpruhu, jako to už dělal soudruh Novotný, ve formě obálek na přilepšenou, pro své věrné. Světové banky nevedou blbci a vědí velice dobře, co pracuje. Vychází z toho všeho, že stát by se musel zbavit jak korupčníků, tak korumpovaných. Ale jak už tvrdil pan Werich: „To by bylo bytů volnejch“. Možnost by taky byla napsat Rockefellerům, Wartburgům, Lippmanům, Sachsům a podobným bankovním držitelům, kasací, aby oni zkorumpovali nás všechny. To by nakonec mohlo i pracovat, ale stálo by to děsně peněz a oni nechcou – a ani nemohou se zbavit moci nad světem.
Ať tak nebo onak, tento tzv. "demokratický kapitalismus,” který není nic než velká lež, musí následovat Marxismus a Kommunism k jejich spravedlivému místu v historii – což je: Na smetiště dějin.
Stát musí mít kontrolu bankovnictví. Nadvláda bankéřů nad státem a občany musí být opět podřízená státu. Vydírání občanů bankéři musí přinejmenším být citlivější. Era kdy bankéři mají absolutně největší příjmy než kdykoliv předtím – po celých třicet let, musí být podstatně zpomalená – ne-li úplně ukončená. Obrovské profity a moc, kterou banky skutečně akumulují, nemá nic společného s momentální likviditou bank. Jestliže si manažeři, správcové, ředitelové, těchto koncernů dávají jeden druhému stamilionové bonusy – a oni prosím tvrdí, že nekradou, ale přísně podle jakéhosi práva, si přisvojují „kapánek“ více, než ti plebejci dole. Je chyba plebejců, že tomu nerozumí – že ano, pane řediteli ČEZu, peněžní manipulátoři v bankách a slavní státní administrátoři, či méně slavní, ale zato víc nadutí, sněmci. Ano, je chyba plebejců, že ve jménu svobody podnikání, ve jménu demokracie se nechávají nelidsky okrádat. Člověk ne jemných mravů, by řekl, že si nechají srát na hlavu. Může se někdo vůbec divit, že banky a bankéři, při jejich pilné práci mravenečků, zejí trezory prázdnotou a leckterý neopatrný účetní si zlomí ruku, když hrábne do trezoru a narazí rukou o betonové dno?
Bajaja007
FINANČNÍ POLITIKA STÁTU A ROZBITÍ PODDANSTVÍ ÚROKU. Novodobé „kostely“ představované soukromými bankami, potřebují reformu, jako – koza drbání v prachu. Není možné do nekonečna soustřeďovat skutečné i fiktivní hodnoty do méně a méně rukou. Přirovnání zúročení jediného penny před dvěma tisíci lety do dnešních časů je trefné. Obrovská zlatá koule velikosti země by nestačila tento úrok pokrýt. Zrovna tak je trefné, že kdyby se našel nějaký „blázen,“ jako soudruh Ježíš, a začal převracet stoly v těchto „chrámech,“ tak by zjevně skončil zase na kříži – jako před dvěma tisíci lety. Možná i hůře, protože lidstvo udělalo přeci velký pokrok a zvláště ve vojenské a „mučičové“ oblasti jsme trochu dál, než primitivní dědkové. Také bankovnictví nezůstalo pozadu, na celém světě se lichvařina vyvinula v obor děsně dobře placený. Bajaja007
Ad v jiném člnku odkazující na tento: "V dřívějším článku nazvaném Podvod zvaný úroky jsem vysvětlil, čeho se dopouští bankovní sektor prostřednictvím falešných úroků."
Vysvětlení nic moc, chyba na chybě, prostě nesmysl jako "Za všemi dosavadními finančními problémy lidstva stojí takzvaný úrok a přeměna pravé materiální hodnoty peněz ve virtuální realitu zvanou kyber – měšec, kde se jejich hodnota rovná obsahu čísel na vašem účtu."
Zajímalo by mě, kde se toto autor naučil? Více se mi libí práce Huerta de Sota o bankovnictví a problému bankovnictví částečných rezerv.
sú dva rakovinové vredy na súčasnom finančnom systeme.
Úrokom odčerpávaju kupnu silu štátu centralne banky.
Ziskom odčerpávajú kúpnu silu obyvatelstva podnikatelia.
Jedine 100% zdanenie ziskov firiem/ v tom su aj komerčné banky/ pri súčasnom stanovení maximálnej mzdy a zoštátnenie Centralnej banky t.j. jej zisk je príjmom do štátneho rozpočtu BEZ VYDANIA DLHOPISU je skutočným riešením dnešných problémov sveta.
S Vaším článkem, pane Havlíček, lze jen souhlasit. Ovšem návrh na změnu řeší problémy jen částečně. Myslím, že pro zlepšení naší ekonomiky,vymýcení korupce,vyšachování ze hry několik vládnoucích kmotrovských rodin atd. je nutná základní změna systému. Státní finance musí mít pod kontrolou stát. Dál se nechci šířit.
Návod, jak z toho svrabu ven, si lze přečíst na http://www.ekonomickareforma.cz Obsahuje návrh nového uspořádání státu, ekonomiku státu vč. finančních toků i oblast kultury a mezilidských vztahů. Podrobně je v práci popsán i nový průběžný volební systém. Velkou kapitolu představuje též návrh jak přejít ze stávajícího systému na nový. Nejsem odborník, ale z mého laického pohledu návrh nového státního uspořádání a řízení státu vyčerpávajícím způsobem řeší všechny palčivé otázky a problémy, jež se dotýkají nás, obyčejných lidí. System je nazýván SES a jeho autorem je Ing Schliembach s celým kolektivem spolupracovníků.
SES je třeba nějakým způsobem zpopularizovat. Zatím se tak děje jen prostřednictvím internetu. A to je málo. Myslím, že by se třeba podařilo díky známostem se slušnými lidmi v redakcích třeba jen regionálních novin dosáhnout otištění alespoň základních informací o SES.Je samozřejmé, že stávající vládnoucí garnitura bude jako jeden muž proti. Obyčejní lidé ale mají jednu výhodu. Je nás hodně. Je to náš stát a řízení státu by měli mít na starosti odborníci, kteří tomu rozumějí a převzali též osobní odpovědnost (a to i trestní) za svá rozhodnutí. Ke splnění této zásady je navržen, jak jsem již poznamenal, průběžný volební systém. Tedy žádné kampaně, žádné partaje, žádná volební období, prostě každý kope sám za sebe. Jen spokojenost voličů s výsledky práce v jím řízeném oboru jsou rozhodujícím kritériem pro setrvání ve funkci. Každý může být zvolen, ale také odvolán a to kdykoliv. Když budu dobrý, mohu dělat ministra třeba 20 let, pokud zklamu voliče končím během týdne.
Abych se vrátil k původnímu tématu „úrok“. Jak jste pane Havlíček podrobně popsal, úrok je svinstvo. SES toto řeší. Úroky se ruší, veškeré úvěry má poskytovat státní banka a to bezúročně. Ruší se jedna ze tří základních funkcí peněz – peníze nemohou být zboží. Mohou fungovat jen jako oběživo a prostředek k oceňování. Množství v peněz v oběhu bude konstatní v množství potřebnému pro fungování ekonomiky. Proto nemůže existovat úrok, protože množství peněz by se v systému zvětšovalo a peníze by opět fungovaly jako zboží.
Možná, že můj příspěvek třeba přispěje některé čtenáře k zamyšlení či k přečtení návrhu SES.
Zdeněk Frodl